Starší alba německých producentů elektronické hudby vycházejí v luxusních reedicích. Svědčí to o jejich výsadním, „klasickém“ postavení v kontextu klubové elektronické hudby? I mladá hudba, která si na prapor napsala slovo progresivní, má už své dějiny.
Klubová elektronika se dostala do stadia, kdy se její kanonické nahrávky dočkávají výpravných reedic. Je to signál o špatném stavu současné scény, která se místo novinek raději ohlíží dozadu? Odpověď neznám, jen vím, že to je dobrá zpráva pro ty, kterým některé zásadní starší nahrávky v premiéře utekly. Pro ně rekapitulují své rané desky němečtí producenti Pole a Gas.
Za všechno může rozbitý filtr
Trilogie raných desek Stefana Betkeho, alias Pole, neměla názvy, jen pořadová čísla 1, 2, 3. Poprvé vyšla v letech 1998 až 2000 a uvedla do německé elektroniky vlivy jamajského dubu. Žánru vlastní metodu ořezávání nepotřebných zvukových elementů až na samou kost aplikuje Betke na techno, ze kterého často zůstane pouhé praskání, navíc ještě rozostřené efekty, jako jsou echo a zpoždění. Betke ke svému typickému zvuku přišel víceméně náhodou. K narozeninám od kamarádů dostal porouchaný zvukový filtr Waldorf 4 Pole, který při každém restartu náhodně generoval abstraktní rytmy lupanců. Z nich Betke vycházel při skládání, upravoval je efekty a doplňoval střídmou basovou linkou.
Zatímco první album z trilogie prozrazuje ovlivnění tehdejší glitchovou vlnou, zejména nahrávkami kolegy Ovala, další díly už se nebojí vydat ještě hlouběji do teritorií jamajské hudby. Minimalistický elektronický dub nabírá podobu psychedelického ambientu a zcela se oprošťuje od jakýchkoliv spojitostí s tehdejší konzumní klubovou elektronikou. Ta si ovšem ke třem barevným albům Pole našla vlastní cestu. Současná horečka jménem dubstep má sice jiné rodiče než minimal dub, ale oběma v žilách koluje stejná krev jamajských prarodičů. A dubstepoví producenti jako Burial, Mala nebo letošní objev 2562 se z Betkeho nahrávek učí, jak budovat atmosféru svých tracků s minimem zvuků. Pole se naopak v současnosti pokouší najít na dubstep vlastní odpověď. Ovšem už v trochu jiných intencích, než byla jeho vizionářská barevná série, jejíž rekapitulace, tentokrát zcela bez názvu, právě vychází na značce ~scape. Zvukový filtr se totiž v roce 2000 definitivně rozbil.
Ambient z hlubokých lesů
Kolínský rodák Wolfgang Voigt, zakladatel vydavatelství Kompakt Records, je minimalista přinejmenším při pojmenovávání svých nahrávek. Čtyři alba, která vydal v letech 1996–2000 u Mille Plateaux, sice nesla jména (GAS, Zauberberg, Königsforst a Pop), jednotlivé skladby ale byly označeny jen čísly. Vše podstatné řekne název Voigtova projektu GAS, jenž evokuje těkavé, prchlivé kvality ambientních kompozic. Nedávno vydaná kompilace zmíněných čtyř alb se navíc jmenuje Nah und Fern (Blízko a daleko). Voigt jako by chtěl naznačit fyzickou blízkost 4/4 techno beatu, jenž se deskami proplétá, a zároveň připomenout, že se vyžívá ve filtrech, které způsobují, že skladby GAS zní tlumeně, jako kdyby hrály přes zeď. Většinou je tvoří pomalé transformace zvukových obrazců, které pomalu jako zvukový kaleidoskop vykreslují nálady.
V rozhovoru pro květnové číslo časopisu Wire vzpomíná Voigt na své zážitky z hustých lesů u Kolína. Dostáváme tak do rukou další interpretační zbraň: smyčky zdeformovaných samplů vytvářejí zvukovou houštinu připomínající hustý les, v němž není těžké se zcela ztratit. Mimochodem, u příležitosti reedice svých alb vydal Voigt na značce Raster-Noton také útlou knihu svých lesních fotografií, které působí podobně ambientně jako jeho hudba. Abstraktní minimalismus GAS zachycený na čtyřech albech výrazně ovlivnil dění kolem kolínského labelu Kompakt, kterému Voigt šéfuje. Jím organizovaná série Pop Ambient (letos vyšel už osmý díl) objevila třeba švédského producenta The Field, jehož loňské album From Here We Go Sublime na estetiku GAS úspěšně navázalo.
Autor je hudební publicista.
Pole: Pole. ~scape; 2008. GAS: Nah und fern. Kompakt; 2008.