Přesně zacílená neuróza

Když se metal unaví, zní jako folk

Dva členové přední experimentálně metalové skupiny Neurosis vydávají téměř folková sólová alba.

Nezávislé americké hudební vydavatelství Neurot Recordings oslaví napřesrok deset let své existence. Na konci devadesátých let jej založili členové avantgardní metalové formace Neurosis, která se na scéně pohybuje už dvě desetiletí. Značka Neurot se stala hnízdem skutečně experimentální podoby metalu, zázemí zde našlo mnoho zásadních formací alternativní scény: kromě Neurosis také Isis, Red Sparowes, Made Out of Babies i japonská legenda noise KK Null a jeho skupina Zeni Geva či úplně odlišné a těžko beze zbytku zařaditelné formace Guapo, Current 93, Final a Bee & Flower. A nejméně desítka dalších. Samotní Neurosis svým loňským albem Given to the Rising nenechali nikoho na pochybách, že se stále drží na vrcholu sil, ale byla by škoda kvůli této skutečnosti ignorovat další projekty, na kterých se jejich členové podílejí: například experimentální Harvestman (vydal debut Lashing the Rye v roce 2005) nebo Blood & Time (album At the Foot of the Garden má mít zanedlouho i následovníka). Nejvýraznějším odklonem od původní tvorby jsou sólové desky zakladatele značky, kytaristy a vokalisty Neurosis Scotta Kellyho, a kytaristy a doprovodného vokalisty Stevea Von Tilla. Oba (ovšem velmi nezávisle na sobě) vyjadřují to, co hlasitá, surová a nekompromisní hudba Neurosis přenést nedokáže.

Tichý lov antilop

První sólovou desku pod svým občanským jménem vydal Scott Kelly v roce 2001. Jmenovala se Spirit Bound Flesh a mnohé překvapila: na rozdíl od hudby Neurosis, kteří v té době představili mohutný epos A Sun That Never Sets, nabízela Kellyho sólová tvorba křehký, sevřený zvuk archetypálně folkového tandemu akustická kytara a hlas, jen občas ozvláštněný tichým, sotva znatelným samplem. Pokračováním této, na metalového hudebníka odvážné cesty je letošní album The Wake. Působí mnohem sebevědoměji, což se projevuje v složitějších (přesto stále poměrně jednoduchých) postupech a košatějším, průzračnějším zvuku kytary. Na plochu půl hodiny se vešlo sedm skladeb; jde tedy spíš o kratičkou, skromnou zpověď. Jedinou věc Kelly nezapře ani nezmění: svůj hluboký, surový vokál, který se – v úsilí přizpůsobit se klidné povaze skladeb – snaží hladit, ale ve skutečnosti bolestivě drápe. Spojení takové hlasové „neomalenosti“ s jednoduchostí aranží vytváří originální, divoký a nepřikrášlený zvuk. Stylovými prostředky snad folk, prožitkem však spíš divoká šelma, možná unavená z nekonečného, vysilujícího lovu antilop. Zvláštní, jak zpěvák jedné z nejagresivnějších postmetalových kapel současnosti dokáže nastavit jinou tvář, a přitom zůstat stejně intenzivní a přesvědčit o čistých úmyslech.

Rafinovanější kličky

Steve Von Till, Kellyho kolega z Neurosis, má se sólovou tvorbou větší zkušenost. Kolekce A Grave Is a Grim Horse je jeho třetí, resp. čtvrtá sólová deska – po již zmíněném pseudonymu Harvestman se Von Till opět vrací ke svému jménu. Zatímco Kelly „do toho“ jde výhradně srdcem, Von Till nad skladbami přemýšlí mnohem více a detailněji komponuje. Pečlivě pracuje s náladou, ale přitom si vystačí s málem: jeho doprovodem je španělka (inklinující občas až k jakémusi druhu alternativního country), občasné smyčce a jemná elektronika, dokreslující lehce tísnivou nebo epickou atmosféru. Doprovodný zpěvák Neurosis Von Till má hlas více pod kontrolou: pohybuje se od hlubokého chrapláku k jemnému šeptání a nedělají mu problém rafinované melodické „kličky“. Je z něj cítit vášeň, skladbám dokáže vdechnout duši, pomalejší balady jsou v jeho podání kouzelně dojemné. Na rozdíl od Kellyho jej stín Neurosis nenásleduje tak výrazně a jako sólový umělec by bezpochyby uspěl i bez tak zkrácené startovní čáry, kterou angažmá v Neurosis bezpochyby je.

Scott Kelly ani Steve Von Till rozhodně nejsou první, kdo si takto odskočili k žánrově naprosto odlišným a pro mnoho skalních fanoušků překvapivým a nepochybně i neskousnutelným projektům. Desky The WakeA Grave Is a Grim Horse jsou nicméně důkazy, že talentovaný hudebník zvládne takovou „schizofrenii“ s lehkostí a elegancí, upřímně, nezištně a bez ztráty tváře. O důvod víc, proč si vážit kolektivu Neurot Recordings, který takové projekty podporuje a zaštiťuje.

Autor je hudební publicista.

 Scott Kelly: The Wake. Neurot Recordings; 2008. Steve Von Till: A Grave Is a Grim Horse. Neurot Recordings; 2008.