Když srílanská raperka M.I.A. natáčela své druhé album Kala, plánovala ho zaplnit hosty ze všech koutů světa. Indické bubeníky, australské Aboridžiny The Wilcannia Boys nebo nigerijského rapera jménem Afrikan Boy měli na albu doplnit také američtí hiphopeři. Když se M.I.A. po velkých problémech s vízy dostala do USA, setkala se s úplně jiným světem, než čekala. V rozhovoru pro časopis Fact popsala, jak ji jižanské hvězdy Three Six Mafia ve studiu uvítaly slovy: „Takže ty v tom tracku budeš zpívat o sexu a my do toho budeme něco rapovat.“ O moc lepší to nebylo ani s hitparádovým přeborníkem Timbalandem. „Pustila jsem mu hip hop z Angoly, který dělají místní kluci přímo na ulici na starých mobilních telefonech, a on mi začal vyprávět o tom, že bude natáčet s Celine Dionovou a že by chtěl udělat stejný hit, jako byl ten v Titaniku.“ M.I.A. shrnula svoji anabázi v USA odevzdaně: „Miluju hip hop, ale mám pocit, že jsem do Ameriky přijela už trochu pozdě.“
Copak americký hip hop není subkulturou společenského protestu Afroameričanů? Už dávno ne. V okamžiku, kdy se stal hudebním mainstreamem, se hnacím motivem raperů stala individuální sociální mobilita a proklamace sounáležitosti s komunitou byla vystřídána oslavou vlastní ekonomické potence. Sen o rychlém zbohatnutí, který ve společnosti pozdního kapitalismu potlačil všechny ostatní touhy, zanechal v agilním žánru pustinu. Kdo chce poslouchat rapery, kteří ještě opravdu něco říkají, musí se poohlédnout jinde. První volbou je Afrika. V hiphopové mytologii má černý kontinent zcela zvláštní postavení zdroje spirituálního odkazu dávné slávy. Realita je ale podstatně méně poetická a těm, kdo v ní žijí, dodává dostatek námětů na rýmy. Ekonomické problémy obyvatel kontinentu stejně jako rychlost městské zástavby jsou pro hiphopovou subkulturu dobrými startovními ingrediencemi. „Když hip hop dorazil do Tanzanie, bylo to, jako kdyby se synové a dcery naší země vrátili zpět a byli přijati naší společností,“ popisuje Yunus Rafiq z X-Plastaz v rozhovoru v knize Jeffa Changa Total Chaos. „Hip hop nám otevřel nové komunikační kanály. Je jako les, kam každý může přijít a vykřičet své sny, ventilovat frustrace a vyjádřit, co je zač.“
Mladí Afričané nemají problém identifikovat se s estetikou hiphopové kultury jejich situace se ostatně vůbec neliší od té, v níž se hip hop v polovině sedmdesátých let zrodil v newyorském Bronxu. Hip hop je naučil mluvit o problémech, o kterých vláda nechce slyšet, a bastardizace hudebních tradic zrodila fantastické stylové mutace, jako jsou bongo flava ve východní Africe, hiplife v Ghaně nebo kwaito v JAR. Jak ale reagovat na současnou komercializovanou podobu hip hopu, který se stal globálním popem? „Máme respekt a pochopení pro roli, jakou americký hip hop hraje v našem životě. Na druhé straně nemůžeme nevidět napojení amerického hip hopu na struktury, které jsou zodpovědné za devastující podmínky zemí třetího světa,“ říká ve výše zmíněné knize Shaheen Ariefdien z jihoafrické skupiny Prophets of da City. Vztah lásky a nenávisti, z něhož lze těžko uniknout, ilustrují debaty kolem návštěvy rapera 50 Centa v Nigérii na konci loňského roku u příležitosti předávání subsaharských hudebních cen KORA. Africký tisk neopomněl připomenout nevraživost americké hvězdy a populárního nigerijského rapera jménem Eedris Abdulkareem. Jejich rozepře začala před třemi lety, kdy Eedris při osobním setkání odmítl projevit hvězdě úctu povstáním. 50 Cent se totiž nedlouho předtím nelichotivě vyjádřil o africkém kontinentu a jeho obyvatelích. Na Eedrisovu hlavu se snesla sprška nadávek a Američanův slib, že jeho zemi už nikdy nenavštíví. Slib porušil a kvůli úspěchu sledované akce musel africký raper, ať už dobrovolně či nedobrovolně, přiznat porážku a na slavnostním ceremoniálu za doprovodu kamer dokonce vystoupil s oslavnou písní na svého kolegu. Dobře si totiž uvědomil, že lesk americké hvězdy může pomoci v popularitě i jemu. Eedrisovo náhlé obrácení podává obraz Afriky, jež se zmítá mezi vlastní hrdostí a severem infikovaným pocitem vděku. Škoda, že se Afričan svému konkurentovi nepostavil s větší odvahou, čas amerických raperů na výsluní se už totiž možná nachyluje a na jejich místo brzy přijdou hudebníci z černého kontinentu.
Autor je hudební publicista.