Prostřednictvím překladů básníka Petra Mikeše se může český čtenář dlouhodobě seznamovat s angloamerickou básnickou produkcí 20. století (např. Caddel, Bunting, Kerouac). Jedním z jeho posledních překladových titulů je výbor z tvorby Paula Muldoona, současného významného severoirského básníka.
Přestože Paul Muldoon v současnosti žije ve Spojených státech amerických, je jeho vlastí Severní Irsko, jehož génius nezaměnitelně prostupuje jeho básnickou tvorbu. Ta se slévá z nejrozdílnějších emocí: jiskří nejednou sebeironickým humorem, podporovaným bystrou jazykovou hrou, burcuje neklidným patosem, posilovaným odkazy k nelehké národní zkušenosti, a soustavně vzrušuje vášnivou intimitou (a to nejen ve formě milostných mement, ale především v bilančním ohlížení se za vlastní minulostí a za rodinnou pamětí).
Tam, kde jsou stromy
Muldoonovy básně sytí inspirace různými událostmi, které do nich jejich autor s větší či menší konkrétností vtěluje prostřednictvím lehce načrtnutých epizod (zapojených do silně metaforických kontextů) nebo drobnějších, imaginativních motivů, které nezasvěceným většinou ani nenapovědí, že zrcadlí nějakou epickou předlohu. Mají totiž ráz obtížně proniknutelných metafor, jejichž expresivitu násobí i eufonie a rytmus a v neposlední řadě komplikovaná rýmová síť.
Precizní hudební i sémantická výstavba Muldoonových textů, do nichž jsou vkomponovány četné domácí společensko-politické i geografické reálie, dokládá autorův vytříbený smysl pro práci s jazykem a jeho výsostnou schopnost inkarnovat tváře své vlasti v delší či drobnější básnické texty. Hravost výrazu ovšem nevylučuje případnou tragiku obsahu, naopak drobná eufonická hříčka nebo metafora dokáže v básni, šifrující skličující příběh, probudit hořkost. Ostatně název knihy Wishbone, fónická variace fish bone (rybí kost), spojující štěstí s motivem kosti, navozuje dojem trpkého pousmání nad skutečností, představovanou mozaikou drobných historií, katastrofickou zkázou koňského trhu počínaje, neobjasněným zmizením úspěšného sedláka konče. Wishbone je úsměv nad tím, co zbylo ze štěstí země.
Rock & haiku
Pro Muldoonovu poetiku je charakteristické originální parafrázování různých uměleckých i neuměleckých žánrů. Některé básně připomínají svým postojem „nad dějinami“ dochované fragmenty historických zpráv (Dancers at the Moy), jiné se blíží zkazkám a hospodským historkám (Why Brownlee Left) a jindy se zase zaskví básnická modlitba (Our Lady of Ardboe)… Přítomná sbírka ovšem uvádí i dva cykly prezentující básníkův soustředěnější zájem o některé vyhraněné literární koncepty.
Cyklus Sleevenotes zahrnuje básně dodatečně glosující určitá rocková alba. Každá báseň je pojmenována podle konkrétní desky (mj. Automatic for People od R. E. M. nebo Disraeli Gears od Cream) a v různých poměrech zachycuje vedle motivů z ní extrahovaných také vrstvu osobních asociací (předně vzpomínky na vlastní kontakt s danou hudbou) nebo citace výroků o ní, případně pokusy o její „definici“. Běžná anotace, někdy historizujícího nebo kritického charakteru, která se v pozici sleevenote na obalech alb zpravidla objevuje, je tak nahrazena novým lyrickým útvarem, integrujícím původní explikativní poslání takového textu s osobním svědectvím i vyznáním. Celkový cyklus pak díky motivickému provázání básní vyznívá téměř jako rocková autobiografie.
Rozsah jednotlivých Muldoonových textů na obaly desek je rozmanitý. Několik distich lapidárně pronášejících autorské gnómy o rockové hudbě má blízko k dalšímu cyklu (tentokrát zařazenému formou výboru) v knize – k souboru Hopewell Haiku. Tato tradiční japonská básnická forma (vstoupivší v druhé polovině 20. století i do západní poezie) se větví v řadu osobitých variant. Z nich Muldoon inklinuje nejspíše k issovské linii, využívající lyrickou zkratku k humornému efektu. Ten opět posiluje zapojením mj. eufonických prostředků, případně lexikálními aktualizacemi.
Je chvályhodné, že přítomný výbor vyšel dvojjazyčně. Mikešova přebásnění sice věrně zachycují původní náladu Muldoonovy poezie, ale vzhledem ke specifičnostem obou jazykových systémů (a náročné stavbě těchto textů) nebylo možné v plné míře uchovat původní zvukové i imaginativní finesy. Knihu ještě doplňuje sympatický doslov Matthewa Sweneyho a sada vysvětlivek, přibližujících pozadí některých básní. V tomto ohledu bych doporučoval nešetřit místem a vysvětlovat běžnému českému čtenáři, neorientujícímu se ve všech severoirských skutečnostech, co nejvíce, nebo dokonce požádat autora o drobné okomentování každé z nich (činívá tak, jak vím z jedné nahrávky, při svých autorských čteních a tyto poznámky jsou interpretačně velmi cenné).
Autor je bohemista.
Paul Muldoon: Wishbone / Kost přání. Přeložil Petr Mikeš. Periplum, Olomouc 2007, 166 stran.