Letošní Drážďanskou cenu lyriky, jíž byla A2 partnerem, získal rakouský básník Christian Futscher. Uvádíme několik jeho soutěžních básní. Doplňujeme je po jedné básni ostatních nominovaných česky i německy píšících básníků.
Nagasaki
Chci s tebou jet do Nagasaki
Řekl mi ten muž
Do Nagasaki
Opakoval významuplně
Já s tebou nechci
Odpověděla jsem natvrdo
Ani do Nagasaki
Ani do Vykuřova
Muž se uklonil
Já se také uklonila
A o něco později jsem udělala
svému pokladu děťátko
A ještě čtvrtá sloka
protože ty první tři jsou tak krásné
Nagasaki, Vykuřova
Ach, pokládku! Ach, děťátko!
Lidské
Nepláču
Nad smrtí mravence
Nepláču
Nad smrtí …
Ne, na zbytek
Zapomeňme
Takže já
Protože to všechno bylo
Tak strašně špatně
Že –--
„Ani nad smrtí vrabce“ Haha!
Takže konec s tím
A závěr:
„… Kance
Nemám zvířata v lásce
Jsou pro mě celkově
moc zvířecí“
Nebo tak nějak
Taky špatně
A šlus!
---
Ať dlouho žije
Perfekcionismus!
Jak si představuji Donau Poldiho
Do plavek si strčí
Dvě rajčata
Aby holky viděly
Jak má velký koule
Po pár sklenkách vína hlásí:
Ať mi nepovídá nic o lásce
Kdo ještě nikdy
Nepřefiknul teplou bagetu!
V kostele sní o tom
Že zabije faráře
Železným svícnem
tabernáklem nebo dřevěným křížem –--
Donau Poldi má děti rád
Dává jim cukrátka
A vypráví příběhy
O hříšných rajčatech a chlebech
Obyvatelé mého města
Obyvatelé mého města
Sedí v dešti na střechách svých aut
Která zaparkovali na zákazech parkování
A nechají dopadat kapky deště
na své vyplazené jazyky
Mnozí přitom sní o jiných městech
Ne však doopravdy
Protože voda zde
Se žádné jiné vodě nevyrovná
I ptáci v povětří jsou na tom dobře
Stejně jako psi a kočky
Co se tak rádi nechají přejet
Naše město není konec konců žádné zoo
Zvířata ať se jdou osprchovat
Ať na nás nikdo nechodí se střízlivou
logikou
Tu už jsme dávno sežrali
Chválíme a uctíváme polotovary
Jež nechávají mnoho věcí otevřených
A pokud muž nosí šaty své matky
Nosí šaty své matky
Milostné dvojice na lavičkách v parku se
střílejí
Kněží v kostelích kážou jen prázdné řeči
Nikde se člověk tak nezasměje jako
v našich kostelích
Jimž mnozí říkají kuchyně
A v lokálech si hrají na Granadu
V kávě plavou Afričani
V červeném víně Indiáni
V bílém víně bledé tváře
V mém městě jsou všichni doma
Má to pěknou tradici
Jsme uvolnění a otevření
Jak málokdo v Evropě
Celému světu můžeme být za vzor
Ale vnucovat si nic nedáme
To radši sedíme u piva
Ve kterém plavou Číňani
A přemýšlíme o básních
Tato zde například je psána krví srdce
A dávno není hotová
Operace bábovka
Ten čin jsem naplánovala narychlo
Jak se říká:
Koupila jsem bábovku
Krásnou bábovku s hrozinkami
Jak ji kdysi v roce sněhu
Ještě pekla moje babička
Doma jsem vyrýpala
Hrozinky z bábovky
Položila je na stùl
A utloukla každou z nich
Svým kladivem
Mužská ovulace
Na zem
Pokládám vejce
A skáču po něm
Moji sněhuláci
1
Postavila jsem sněhuláka
Do jehož hrudi jsem zastrčila pytlík
K prasknutí naplněný tekutinou
rudou jako krev
Když se pak objevily děti
Vzala jsem luk a šípy
A vystřelila úplně zblízka
Sněhulákovi šíp do hrudi
Načež se sníh zbarvil rudì…
Reakce
Byly senzační
Zvlášť reakce rodičů
2
Postavila jsem sněhuláka
jemuž jsem strčila do břicha
frankfurtský párek
Pak jsem se vyčůrala do sněhu
a číhala jsem –--
Reakce
Nebyly špatné
3
Postavila jsem sněhuláka
A vrazila mu do hlavy
Propisku –--
Žádné reakce
Petr Čermáček
Noc
Anna
pláče
v tom křiku
bez jistoty
krátké nahodilé sny
komolí
mé dětství
do nemocí, pádů, katastrof
na okně jak apostrof
vydýchaná voda
Daniela Danzová
Thin red line
Stín sloupoví počítá do devíti
a nezbývá nic
co by ti natáhlo linku
odsud až k pěně vlnobití
celé tvé přání nedosáhne
na bunkr pod horou
a v komorách zbraně
ty dokážeš leda zbrojnici
příliš lehkých dní
s kterou chceš vytáhnout do pole
až nad kopce vystoupí
úzká rudá linka
neboť víš: teprve večer
je snadné
požít z nastřádaného
Norbert Lange
KAT A LOG PTÁ KŮ
„That is what we schemed to hear“,
Helen Macdonald
Kos/ladička/ drtič drát peří
ch m ý ř í, mockrát viděné jako uspořádané
vyřezané/ jak instalované na okenní římsu
oči, preparátor horlivě zasazený
a fixovaný hlínou, víra v nejlepší ze všech ptáků
v rádio, a ve zpěv, v něm schovaný, remix
ten holub hopsá (>>PNEUMATICKÉ KLADIVO<<)
jedna noha vypadla z rýmu/ song
popisuje chůzi ptáka jako hlavu
šicího stroje, u stánku pak nový
druh napojení, u stánku cestou
ne že by to hrálo roli: n é s t s m u t e k
vkládat ho do úst jak kebab s brambůrky
ale že potom zase sousto uvízne
chudák chudák zákazník HAVRAN, musí zůstat venku
až do konce, ten pokládek tam sníst.
musí…
Sabina Lorenzová
Částečky, zrána o půl desáté
Neznámá cyklistka se přede mnou kácí k zemi, menší
pád, smeknutí, už je zas na nohou, nic se nestalo
že ne a usmívám se na ni a ona říká moje prsty
a v drátech kola na písku leží dva prsty a
jestli pro ni můžu ještě něco udělat nene nic a
usmívám se na ni odcházím a ona říká sakra hřebík
a tak jí kamenem přitluču hřebík zpět do hrudi
ještě něco ne nic odcházím a ona říká moje břicho
ty střepy a já sbírám střepy ze štěrku a vsazuji je zpátky do maličkých dírek, odkud
prýští krev jak ze sprchy a ona řekne je čas
a dá mi cigaretu, pak se rozprší.
Ladislav Puršl
Kočka
Bytem chodí vítr
jedna z postav nemá tvar
dveřmi protéká sklo
voda kráčí naruby dnem
Vzhůru od svítání
přichází k životu zvuk
a vchází do pokoje
Kočka na mém klíně po něm
a po ní já otočím se
Petr Motýl
Záhada
anděl se vysune z bedničky
přeplave moře
a zase se do ní vrátí
rybářská síť
pihy
ostrov s modrou růží
zůstanou viset ve vzduchu
nad vrzajícími parketami
haló! haló!
a potmě?
Tereza Šimůnková
Osmnáctky v lednu
Osmnáctky mají růžovoučké
tváře napjaté jak kůže na
buben jen počkejte holky
na strupatý březen pupeny
a tání na mdlý konce zimy
drsný probírání
a až přijde duben
teprve tam budem
Monika Rincková
nedělej ze sebe kdouli, drahoušku.
a neber mě na vědomí, ne, musíme zapomenout
jak na azbest zabudovaný kdesi v těchto zdech,
vždyť neví už nikdo, jak to bylo a s kým.
všechno je tu, je tu zapomenutí, i zapomenuté,
jen já, zdá se, musím stále regulovat tu věc tam uvnitř,
kde vládne ten, kdo sám sebe už nezná. avšak
panenka oka důvěřuje. pohled jak zvuk, panenka vzhlédne,
a kdoule si naběhne, zbarvená žlutí, jež oběsí sama sebe, a oběšená, oběsí se znovu.
neber mě na vědomí. panenko, tvé světlo, potulující se pohled,
zanechává stopu, ještě ostřejší než žluť, a pak přijde světlo.
udělala jsem si z tebe osvětlené zvíře, a ať bys zůstal
nebo ne, nedržela bych tě, já určitě ne,
já stokrát ne, kdoule, tvé světlo, tvou kdoulítvář.
Překlady do češtiny: Alena Bláhová, Michaela Jacobsenová, Věra Koubová, Jana Kubišta.
Porota prvního kola: Urs Allemann (Švýcarsko), Libuše Heczková (ČR), Jayne-Ann Igelová (Německo), Petr Šrámek (ČR), Anton Thuswaldner (Rakousko) a Miroslav Zelinský (ČR).
Hlavní porota: Christoph W. Aigner (Rakousko), Petr Borkovec (ČR), Beat Brechbühl (Švýcarsko), Vratislav Färber (ČR), Urs Heftrich (Německo) a Marek Vajchr (ČR).
Drážďanská cena lyriky vyznamenává vynikající lyrickou tvorbu. Je to bilingvní a multinárodní soutěž. Autoři mohou být přihlášeni, ale mohou se přihlásit i sami, zaslány mohou být jak publikované, tak dosud nezveřejněné texty, a neexistuje ani tematické omezení. Do soutěže o Drážďanskou cenu lyriky za rok 2008 se přihlásilo na 1650 autorů a autorek z České republiky a z německy mluvících zemí (Německo, Švýcarsko, Rakousko, Lichtenštejnsko). Z nich byli letos nominováni: Petr Čermák (nar. 1972), Daniela Danzová (1976, Německo), Christian Futscher, Petr Motýl (1964), Norbert Lange (1978, Polsko), Sabina Lorenzová (1967, Německo), Ladislav Puršl (1976), Monika Rincková (1969, Německo) a Tereza Šimůnková (1979). Dne 20. září 2008 ji primátor města Drážďan předal Christianu Futscherovi. Dosavadními nositeli ceny jsou Thomas Kunst (1996), Christian Lehnert a Petr Hruška (1998), Lutz Seiler (2000), Hendrik Rost (2002), Uwe Tellkamp (2004), Viola Fischerová a Uljana Wolfová (2006).
Ze všech došlých textů vybírá česko-německá porota prvního kola až deset autorek nebo autorů, kteří jsou poté pozváni do Drážďan, aby tu v rámci mezinárodního festivalu poezie BARDINALE® představili svá díla před publikem a hlavní porotou. Složení obou porot odráží přitom geografickou lokalizaci soutěže v Německu, Rakousku, Švýcarsku a v Česku. Renomované překladatelky převedou básně do druhého jazyka. Některé z textů, které si autoři vybrali sami, vycházejí spolu s překlady ve zvláštním čísle literárního časopisu Signum. Kromě města Drážďan, které je sponzorem finanční odměny, jsou partnery soutěže Česko-německý fond budoucnosti a A2.
Christian Futscher (1960, Feldkirch, Rakousko) studoval germanistiku a romanistiku na univerzitě v Salcburku. Od roku 1987 žije ve Vídni, kde pracoval v různých profesích, mj. byl nájemcem vinárny ve čtvrti Josefstadt. Píše prózu, básně, satirické rozhlasové hry a písně (které i zpívá). Vydal čtyři knihy.