Neodolatelné paradoxy a zákruty letošního maratonu předvolební kampaně ve Spojených státech zaznamenává následující reportáž.
Personál na střední úrovni volební kampaně vypadá na obou stranách jako vystřižený podle stejné šablony. Tvoří jej dobře najedení muži, mající na sobě košile a saka bez kravat, na temeni začínající pleš a v ruce půl litru kávy. Ženy jsou ve slušivých kostýmech a vrhají kolem sebe pohledy naprostého pohrdání. Jedna taková mne právě strká z deště pod okap. Stojím na okraji prázdného stanu a spolu s publikem čekám již několik hodin v prudkém slejváku na projev Baracka Obamy. Stan je určen pouze pro důležité novináře, kteří nedorazí dřív než za hodinu. Rezignovaně se připojuji k reportérovi, který zuřivě dopisuje svůj blog a rukávem svetru stírá déšť z obrazovky laptopu.
Čím je člen týmu nebo dokonce neplacený dobrovolník kampaně bezvýznamnější, tím důležitěji se cítí a je méně sdílný. Mediální odborníci se snaží pečlivě kontrolovat každý informační drobek, který vypadne z útrob kampaně. Schránky plní každý den e-maily podepsané Barackem, Michelle, Joem nebo Johnem a vybraní reportéři si mohou pokecat s kandidáty, kteří jsou mistry nenucenosti. Abych získal povolení vyfotografovat obyčejné místní setkání dobrovolníků, musel jsem s organizátory týdny vyjednávat. Déšť se znovu spustí, dorazí Barack, sundá si přesně padnoucí sako, ohrne rukávy a promrzlé davy volají „amen“.
Každý chce být ministrem zahraničí
Nízko postavený poradce Baracka Obamy si nepřeje být jmenován. Nedostal se asi ani do užšího výběru sto padesáti odborníků, kteří si brousí zuby na křeslo ministra zahraničí a posty jemu podřízené. Sedíme v baru, kde před chvílí se zatajeným dechem sledoval první prezidentskou debatu. „Kdo je nejdůležitějším poradcem pro východní Evropu?“ ptám se. „Obama sám,“ říká, aby náhodou neporušil nepsané pravidlo, že oficiálně nikdo neví jistě, kdo mluví za Obamu. Česká vláda u některých poradců lobbuje, aby nešli příliš na ruku Rusům. Třeba ví, že jsou to ti praví. Ohledně kandidátových zahraničněpolitických postojů jsou ale i místní aktivisté napojení na demokratickou stranu zmateni. Poradce Richard Danzig naznačil, že Obama nezruší protiraketovou obranu. „Dostalo se nám ujištění, že to není oficiální stanovisko,“ řekl mi ovšem aktivista, o kterém si myslím, že ví, o čem mluví.
Strčte si ten brie někam
Poražený kandidát Fred Thompson a republikánská kandidátka na post viceprezidentky Sarah Palinová se chytili boje maloměšťáků proti elitářství více než tradičně populističtí demokraté. „Ať si demokrati vezmou své šampaňské a brie a vypadnou s tím třeba do Chicaga,“ hřímá na McCainově mítinku bývalý herec Thompson. Novináři, oddělení od davu železným plotem, se po sobě pobaveně podívají. „Řekl opravdu brie v bohaté části Virgínie?“ zeptá se jeden z nich sarkasticky.
Postarší reportér z New Yorkeru zamumlá do diktafonu něco o špatném zacílení kampaně a vydá se k plotu lovit názory ochotných respondentů. „Vrtej, baby, vrtej,“ zkouší Palinová rozhýbat dav. „USA! USA! USA!“ oplácí dav vděčně.
Republikánští stratégové jsou před podobným populismem ještě o krok napřed. Syna afrického přistěhovalce a advokáta chudých menšin obvinili z elitářství. McCaina postavili do role Bushova největšího kritika a samorostlého reformátora. Pravdivosti této teze je možné v osobní rovině do určité míry věřit – McCain Bushe nesnáší přinejmenším od té doby, co proti němu současný prezident v minulých primárkách zaútočil automatickými telefonáty o nevlastních dětech. Vypadá to, že McCain může dál snižovat daně bohatým, a přitom ho zvolí Joe Sixpack, Hokejová máma i Joe Instalatér dohromady. Na něj se přitom ohlášené daňové úlevy nevztahují.
Jsem tu nejmladší, pánové
V některých zemích je Henry Kissinger považován za válečného zločince. Ve Washingtonu D. C., lačném po politické důležitosti, si užívá výsady rockové hvězdy. Když rozdá autogramy, připojí se na pódiu k dalším čtyřem vysloužilým ministrům zahraničí.
John McCain totiž postavil svoji kampaň na zahraniční politice. Demokraty popisuje jako bezbranné holčičky v růžových šatech na nedělní procházce. Colin Powell, Madeleine Albrightová s výrokem „Dovolím si oponovat, i když jsem tu překvapivě nejmladší“, Warren Chistopher, James Blunt i Kissinger jsou experti a pragmatici. S Íránem chtějí jednat, přesunout vojáky do Afghánistánu, Rusko neizolovat. Vypadá to, že Obama svůj program napsal podle nich. Není mu to ale nic platné. Válka v Gruzii jej zaskočila v šortkách na dovolené na Havaji a chce sedět u jednoho stolu s prezidentem Ahmadínežádem. V zahraniční politice tedy prozatím vedou republikáni.
Jak to, že jste tak dobrá?
Demokratický kandidát na viceprezidenta Joe Biden se jako senátor proslavil tím, že se rád poslouchal a nikdo jej nemohl umlčet. Jako malý koktal a od té doby, co se přes tento handicap dostal, prý nikoho neposlouchá. Ženy ho mají rády, protože prosadil zákony o domácím násilí a ochraně znásilněných. Sarah Palinová proto co nejdřív po nominaci svého protivníka chytře obvinila ze sexismu. Na nejsledovanějším kabelovém zpravodajství FOX News se vysílá jeden z mála rozhovorů s ní. „Jak to děláte, že jste tak dobrá?“ – takové je vyznění většiny otázek. Potom nastoupí Karl Rove, Bushův stratég, natolik nechvalně proslulý, že musel odejít. Rove spojuje Obamu s hypotéčním krachem. „Měl by se z toho udělat útočný televizní spot?“ ptá se moderátor se zájmem. Odpovědí na zběsilý tok propagace v televizi FOX je zpravodajství CNBC. Zvedá si zase sledovanost hloupými útoky na republikány. Zbývá už jen šedivý plnovous a komicky vážný výraz Wolfa Blitzera ze CNN. Kabelové zpravodajství nemá čím naplnit dvacet čtyři hodin v kuse, a tak se mění v jeden velký komentář. Něco jako zprávy momentálně v USA nelze naladit.
Volejte senátorovi
V kanceláři senátora za stát Alabama sedí tři znuděné postavy kolem pětadvaceti let, u ucha sluchátko nebo rovnou dvě. „Ano, pane, senátor je také daňový poplatník. Ne, pane, nechce vykoupit makléře za vaše peníze. Ne pane, není to komunismus. Samozřejmě, že to vyřídím senátorovi...“ Tak to vypadá dva týdny po tom, co proběhl zápas o sedm set miliard pomoci pro finanční sektor. Krach AIG, Fannie Mae, Freddie Mac, Lehman Brothers a dalších rozmetal celé předvolební hrací pole. Najednou se zase mluví o ekonomice a McCainova kampaň zaspala. Obama poučuje, že bude hůř a že je třeba postavit všechno znovu. Předvolební kampaň strávil s dělníky, a protože je podporován odpory, myslí si, že jejich problémům rozumí. McCain říká, že se to všechno nějak zvládne, hlavně nezvedat daně. „Johne, kup ode mne můj dům,“ hlásá transparent, který si dělá legraci z jeho nepovedeného plánu na záchranu předlužených hypotékářů. Další týden už kverulanti do Kongresu nevolají a Obamův náskok se zvyšuje.
Skvělá párty
Aaron vystudoval historii, ale skončil v neziskovce na ulici K. Káčko je proslavené tím, že sem každé čtyři roky odcházející administrativa odloží nepotřebné zaměstnance a nová si tu nabere hrst nových lobbistů. Mezi nimi působí řada neziskovek, co kritizují vládu. Aaronova firma víceméně hledá na republikány špínu, aby ji kandidáti demokratů mohli před volbami rozmáznout. „Jsme docela známí, ale nenajdeš nás ani Googlem. V podstatě děláme to, co novináři. A když už nevíme, co vyštrachat, zavoláme do neziskovek, které s námi sedí na patře,“ říká Aaron. Jak se jmenuje, nemůže říct, protože by ztratil prověrku. Jediný den, kdy se místní pracanti propijí až do rána, je moment inaugurace prezidenta. „Když demokraté prohrajou, chlastá se ještě víc,“ tvrdí.
Skvělé volby
Ashley už pije ten den třetí kafe. Konečně stojím uprostřed jedné z „tajných“ demokratických kanceláří a poslouchám nekonečné hodiny telefonátů. Dokola a dokola. „Přiďte k volbám,“ musí Ashley připomínat i zapáleným demokratům. Voliči této strany mají sklon na svou účast při hlasování zapomínat. Dave si přišel koupit tričko a přispět dvackou do rekordního předvolebního rozpočtu. Přijel do D. C. na stáž z Toleda v Ohiu. Většina jeho příbuzných asi přijde v příštích měsících o práci v místních továrnách krachujících automobilek a kandidáti se o ně osobně přetahují snad každý týden. „Problém letošních voleb je, že McCain i Obama jsou oba skvělí kandidáti,“ říká Dave. A předvolební kampaň jeho tvrzení jen podtrhuje.
Autor působí v Center for Public Integrity (Washington D. C.) díky grantu Fulbrightovy komise.