Týdenní mezinárodní jazzový festival v Česku, jediný svého druhu, s osobitým a všeříkajícím názvem, se konal už po čtrnácté a dramaturgie tradičně sestavila škálu výborné hudby.
Královéhradecký festival Jazz Goes To Town se konal v osmi komorních sálech a klubech, na náměstí, v místní filharmonii a v centru Aldis. Žánrová nabídka začínala u veteránů hanspaulské scény a pokračovala přes swingující big band, jazzrock a postbop až k free. Navíc probíhal otevřený program Konzervatoře a vyšší odborné školy Jaroslava Ježka v Praze s kapelami složenými z dnešních žáků a pedagogů.
Vrcholy
Aktuální stav jazzového pokroku představily dvě kapely. První z nich bylo americké akustické kvarteto The Fonda/Stevens Group, skupina dvou lídrů doplněná trumpetistou Herbem Robertsonem a bubeníkem rockové kapely Hot Tuna se zkušenostmi po boku jazzmanů nejrůznějšího založení od Jamala přes Braxtona až k Frisellovi – Harveyem Sorgenem. Pianista Michael Jefry Stevens a kontrabasista Joe Fonda působí převážně mezi avantgardou newyorské jazzové scény. Hráčsky a improvizačně vynikající sestava, v níž stylově zářil zvláště Robertson. Publikum netušilo, jak velkou hvězdu současné jazzové a improvizační scény má před sebou hned v úvodu. Free jazz této party je duchem propojený jak se soudobou hudbou, tak s jádrem jazzové moderny. Nepokoušejí se provokovat záměrným vyklešťováním srozumitelnosti, k čemuž volná improvizace leckdy svádí, při hře dokážou potěšit i funkovými citacemi, hardbopovými sóly či zpěvem se slovy odrhovačky.
Druhým vrcholem festival končil – vystoupením Otteta klarinetisty a saxofonisty Gianluigiho Trovesiho z Itálie. Hudební vzdělanec nejvyšší třídy, znalec evropské tradice, klasiky, který se cestou k současnému osobitému syntetickému jazzu dopracoval přes moderní tango, swing, parkerovský be bop a hudbu Dolphyho, Minguse, Colemana. Trovesi založil okteto v roce 1991. To nástrojově sytým obsazením představuje jeho vizi jazzové hudby, v níž nacházíme vše: od vlivu americké avantgardy, přes italskou, potažmo evropskou hudbu klasickou i folklorní, s pochopením pro nejrůznější takzvaně pokleslé hudební žánry městského původu. V kapele dnes už zdomácněla elektronika, díky níž v soundu například vybuchne „hendrixovské“ sólo violoncellisty Marca Remondiho. Rytmem bicích Vittoria Marioniho se dravě proplétají metra perkusí Fulvia Marase. Remondiho cello zahušťuje basový základ Roberta Bonatiho, jehož účinek ještě podporuje druhý kontrabas, střídaný s elektrickou basou Marca Micheliho. Nad tímto základem poletují strhující sóla trubače Massima Greca, trombonisty Beppe Carusa a bez nadsázky geniálního muzikanta Gianluigi Trovesiho, hráče na altsaxofon a klarinety různých ladění. Přídavek byl citací Mahlera.
K poznání současného dění na světové scéně přispěli ještě další dva muzikanti. Starší osobností, která se již přiřadila k významným nadžánrovým improvizátorům, členem „stáje“ ECM a mezinárodního Moscow Art Ensamble je Ukrajinec Misha Alperin. Jeho sólové klavírní improvizace působí na posluchače silou niterného prožívání, v němž nechybějí nostalgické hudební ozvěny dětství na venkově v Besarábii s vrostlými židovskými lidovými motivy. Osobitost má v sobě hudba mladého polského pianisty Pawla Kaczmarczyka a jeho formace Audiofeeling se saxofonistou Radkem Nowickým, kontrabasistou Wojciechem Pulcynem a bubeníkem Sebestianem Frankiewiczem. V Polsku dnes patří Kaczmarczyk ke špici současného varu. Náleží ke generačnímu celosvětovému proudu, který stále ještě nachází možnosti rozvoje akustického jazzu vycházejícího z dědictví moderny a smyslu avantgardy.
A jistoty
Očekávání publika naplnily kapely dalších hostů, především Band kytaristy Mike Sterna s hostujícím veteránem rockové, posléze jazzrockové scény, trumpetistou Randym Breckerem. Obsazení bylo dokonalé: mladý basový talent Chris Van Doky a hvězda mezi současnými fusion bubeníky Dave Weckl. Jako vždy strhující hudba, u níž ovšem nelze od klasika Sterna čekat už léta jediný nový tón. Dalším miláčkem českého publika je 4tet hráče na trubku Erica Truffaze, silně ovlivněného Milesem Davisem let dekády páté i časů elektrických. Své epigonství osobitě obohacuje o vše, co dnešní fúze do sebe vstřebává. Elektronika ale sloužila spíše první signální než vlastní hudbě.
Luboš Andršt je také klasik, pro změnu naší scény. A klasikům se stává, že se vývojem zacyklí, což – přiznejme si – většinovému publiku vyhovuje. Není divu, když s hosty Emilem Viklickým a Janem Hrubým sklidili bouřlivý úspěch právě s repertoárem dávného Energitu, ať už s tvorbou Andrštovou či s tématy McLaughlina a Corey. Svůj Pražský big band oživil Milan Svoboda už před časem doplněním poslední verze Kontrabandu na orchestr v plném obsazení všech sekcí. Pro něj pak upravil především evergreenový repertoár své tvorby, jemuž dopřál transfuzi novým aranžmá. Orchestr má ve svých řadách vynikající sólisty, které je radost poslouchat i ve známých skladbách.
Autor je jazzový publicista.
Jazz Goes To Town. Hradec Králové, 13.–18. 10. 2008.