Nadměrné tělesné proporce raperů značí jejich sociální status i to, zda jsou to „našinci“ a stojí na správné straně barikády.
Odborníci se vesměs shodnou, že übermaterialismus hip hopu je součástí jeho napojení na kulturní logiku pozdního materialismu, jak o ní píše americký teoretik postmoderní kultury Fredric Jameson. Spontánní přitakání životu v černé kultuře má v postmoderně podobu přitakání trhu a jeho mechanismům, které maskují metafyziku přítomnosti za peněžní hodnoty jako všudypřítomný garant bytí. Konzumní povaha hip hopu je samozřejmě také důsledkem sociopolitických souvislostí černošské minority a její touhy po existenčních (ve slovníku pozdního kapitalismu = ekonomických) jistotách. Fascinace nadměrným konzumem a excesy všeho druhu jsou nevyhnutelným kulturním produktem těchto podmínek. Viditelným důkazem materiálního nadbytku je tlusté břicho jako nedílná součást raperova symbolického kapitálu. Jako příklad uveďme samochválu vlastní tloušťky nejlepšího českého rapera Jamese Cole ze SuperCrooo: „Místo hodinek mám orloj/ místo břicha mám sud/ když se chci ohnout je to souboj“ (Mánie).
Tučný elektronický buben
Celková nestřídmost se samozřejmě promítá také do hodnotících metafor hiphopového argotu. Příkladem je kategorie fatness (provizorní český překlad: tlustoprdelnost, sádelnatost) jako jedno z měřítek určujících kvalitu. Užití této kategorie je problematické. Jako adjektivum slouží výhradně pro popis kvality hiphopového beatu. (Nedá se tedy ve stejném smyslu říci, že nějaký raper je tlustý. Výraz phat je totiž běžnější jako akronym spojení pretty hot and tempting, užívaného pro pěknou dívku, a v pouličním slangu už působí zastarale.) Tučný beat se vyznačuje nízkými frekvencemi, díky nimž často splyne s basovou linkou. Mimochodem, Fat Beats je slavný vinylový obchod a undergroundový label z Brooklynu, který prodává a vydává hlavně syrový materiál pro DJe a gramofonisty.
Při řádné hlasitosti by měl být ideální fat beat slyšet i fyzicky – způsobovat vibrace v břišní oblasti posluchačů. Vracíme se zpět k břichu a není to rozhodně náhoda. Tlustý beat, velké břicho, tělesné vnímání hudby jsou všechno různé strany téže mince – tedy výše popsané kvality fatness. Mějme na paměti, že břicho je (ne)nápadným epicentrem raperových dovedností. V podkožním sádle se tam shromažďuje důkaz ekonomické soběstačnosti, na niž raper obyčejně poutá pozornost typickými trhanými pohyby rukou v oblasti hrudníku. Břicho je ale zároveň symbolem zemitosti, která spojuje jeho výpověď s realitou.
Zatímco pro rockery je důležité zanedbané a vyhublé tělo, symbolizující únikové kvality jeho umění a okázalé pohrdání tělesností, v hip hopu se cení větší sepětí mluvčího (respektive jeho tělesné masy) se skutečností.
A čím více podléhá raperovo tělo gravitaci, tím je vlastně blíže realitě a může o ní pravdivěji vyprávět. Odtud pramení idolizace raperů s nadváhou. Na samotném vrcholu hierarchie nestojí nikdo jiný než Biggie Smalls alias Notorious B.I.G., který v časech své největší slávy vážil 172 kilogramů. Na pódium vylézal zásadně s ručníkem, do kterého otíral pot z čela, a svým konkurentům vzkazoval: „Hit you with fatness, represent my blackness“ (The Points). Někteří fonologové zabývající se hip hopem dokonce připisují dodnes nepřekonanou kvalitu jeho rapového přednesu nadměrnému množství sádla soustředěného ve rtech a jazyku.
Výčet slavných rapových otylců může pokračovat. Ještě o několik desítek kilogramů více než B.I.G. vážil jeho portorický kolega Big Pun, čímž dosahoval stavu medicínským termínem popisovaného jako morbidní obezita. Tloušťka se mu stala osudnou; první latino raper, který natočil platinové album, zemřel v 28 letech na selhání srdce. Jeho bývalý parťák, stylově pojmenovaný Fat Joe, je současným nejpopulárnějším tlustým raperem, ovšem na své dva velké vzory nedosahuje ani svými skills, ani jako tlusťoch, když váží jen něco přes 120 kilo. Patrně nejvíce fat skupinou všech dob jsou brooklynští Fat Boys, existující mezi lety 1982 a 1991. Tloušťku pojali jako marketingový tah a o jejich popularitě svědčí i to, že inspirovali ke vzniku napodobovatele jako The Fat Girls nebo Skinny Boys. I u nich skončila nadváha skonem – pionýr beatboxingu jménem Buff Love alias The Human Beat Box vážil těsně před smrtí, způsobenou selháním srdce, 205 kilo.
Zadky! Zadky!
Jak moc je pro rapery důležitá správná tělesná váha, dokládají příklady několika interpretů, kteří při úspěšných pokusech zhubnout prokazatelně ztratili svoji hiphopovou relevanci. Heavy D, který se v devadesátých letech prohlašoval za „přerostlého milovníka“, zhubl v polovině naší dekády z původních 180 o osmdesát kilo. Autor hitů jako Living Large, Mr. Big Stuff nebo Chunky But Funky se teď možná cítí poránu lépe, ale ze žebříčků se pomalu a jistě vypařil. Podobným případem poklesu kreativního potenciálu s úbytkem sádla je Missy „Misdemeanor“ Elliott, jejíž nejslavnější alba Da Real World a Miss E... So Addictive se datují do doby, kdy trpěla extrémní nadváhou. Když na začátku našeho desetiletí ze zdravotních důvodů zhubla, výrazně klesla kvalita jejích desek. Stejný osud potkal i jejího parťáka Timbalanda, který před třemi lety prodělal odtučňovací kůru. Udělá ještě někdy pořádný tučný beat? Ne, pokud znovu nepřibere!
V časech největší slávy mohl někdo Missy Elliott obviňovat z toho, že svoji nadváhu využívá k tomu, aby se dostala do programu televizních stanic jako důkaz jejich politické korektnosti. (A Missy se za svoji tloušťku rozhodně nijak nestyděla.) Ve skutečnosti má hip hop speciální oblibu v nadměrných raperkách v čele s dnes již oscarovou herečkou jménem Queen Latifah. V čase, kdy ideál krásy představují vychrtlé modelky, jsou široké boky a objemná ženská zadnice (ne nutně celková tloušťka) ochraňovány v hip hopu jako symbol sexuality a nepřímo také ženské plodnosti. Odtud pramení popularita rapových ód na ženské „big booty“. Notoričtí sprosťáci 2 Live Crew o tomto objektu natočili skladby jako třeba Big Booty Hoes a položili základy populárnímu podžánru hip hopu – tzv. booty music. Hudba je postavená na mohutné basové lince a k nejčastěji používaným hláškám raperů patří „shake that ass“; tomuto příkazu často vyhovují ve videoklipech modelky objemnějších tvarů. Vynalézavý James Cole používá originální český překlad „vigli tou prdelí“.
Hubení jsou leda pasáci
Tloušťka, respektive její nedostatek funguje v hiphopové symbolice i v negativním smyslu. Vychrtlá mužská postava je podezřelá a v pouliční typologii jejím nositelům náleží jméno Slim. Obyčejně vystupují jako prohnaní drogoví dealeři, podvodníčci nebo vychytralí týpci, kterým se nedá příliš věřit. Mezi nejstarší příklady podivných hubeňourů patří černošský spisovatel Robert Beck alias Iceberg Slim, vystupující ve svých částečně autobiografických románech Pimp či Mama Black Widow jako slizký pasák bez pevných morálních zásad. Zatímco rapeři Ice-T a Ice Cube převzali jeho jméno, jejich kolegové Kurupt či Snoop Dogg se jím inspirovali při vytváření své pouliční postavičky všeho schopných pasáků. Jisté ovlivnění je patrné i u Eminema, který si někdy říká Slim Shady.
Viděli jsme, že tloušťka jako pozitivní kvalita je nedílnou součástí hiphopové symboliky. Alternativní kultura vzešlá z černošských ghett v New Yorku dokonce požadavkem sádelnosti dekonstruuje étos krásného a hubeného těla. Je to možná jeden z paradoxů pozdního kapitalismu, jak o nich píše tým profesora Honnetha z Frankfurtské školy. Dalším možným důvodem je tzv. dvojité kódování hip hopu, jenž svoji kulturní symboliku formoval jako vyvrcholení asimilačního procesu a zároveň jako militantní negaci dominantní kultury bílé Ameriky. Podrobnější vysvětlení tohoto fenoménu prozatím nechme na dalším bádání.
Autor je hudební publicista.