Průběh voleb i předvolební kampaň ukazovaly na demokracii oddanou zemi. Povolební násilnosti však odhalují hlubokou frustraci a nespravedlnost.
Keňa je sice z dobrých osmdesáti procent křesťanská a výrazně nábožensky založená země, přesto loňské Vánoce, jejichž slavení se tu věnuje přinejmenším stejná péče jako u nás, proběhly jen tak napůl. Celá země žila už spíše volbami, které se konaly hned den po Vánocích. Připomínaly je nejen billboardy kandidátů, ale byly jich plné noviny i televize a na čas dokonce zastínily jiná, pro místní lidi veskrze důležitá témata – totiž fotbal a novinky ze zdejší hudební scény.
Volební kampaň byla poznamenána jistou, pro Středoevropana nezvyklou spontaneitou. Začínala prakticky již na počátku roku a ukončena byla až těsně před volbami. Nominace kandidátů v rámci jednotlivých stran a uskupení probíhala chaoticky, neboť politické strany nemají dosud vybudovanou pevnou strukturu. Předvolební mítinky nepostrádaly kouzlo nechtěného – navzdory množství hovězího dobytka v zemi (v Keni mají dokonce ministerstvo dobytkářství) se na nich nevařil volební guláš, ale rovnou rozdávaly peníze, občas došlo i na pranice a střelbu.
Pro členy volebních komisí, pozorovatele voleb i žurnalisty začal volební superčtvrtek 27. prosince (současně s parlamentními volbami se konaly i volby prezidentské a komunální) brzy ráno, volební místnosti se měly otevírat již v šest hodin. Ve skutečnosti se někde zahajovalo až o dvě hodiny později, tady se nespěchá.
Důstojně a spořádaně
V oblasti Ukamnbani v keňské Východní provincii se pod širokým a jasným africkým nebem otevírá příjemná, po období dešťů až hýřivě zelená krajina. Z větší části je oblast hustě osídlena, vesnice střídají pole se zeleninou a kukuřicí. Volební místnosti se skoro ve všech případech nacházejí ve školách. Nízké přízemní budovy připomínají socialistické kravíny, většinou jsou ale vybaveny hřištěm a pěknou přírodou okolo. Ve třídách nenajdete téměř nic, kromě realistických didaktických fresek na vnějších stěnách škol. Je tu mapa Země, abeceda, stavba lidského těla, úsměvné malůvky zaměřené na prevenci AIDS, připomínající spíše kampaně proti alkoholismu, jaké u nás známe již od 19. století. Elektřinu tu nemají, voda je od období dešťů shromažďována ve velkých černých barelech s důkladně uzamčenými kohoutky.
Malé třídy jsou nacpané k prasknutí – kromě volební komise se v nich tísní pozorovatelé z místních nevládek a pozorovatelé placení jednotlivými politickými stranami. Lidé ukázněně čekají v dlouhých frontách před volebními místnostmi. Zájem o volby podpořilo nejen kapesné z mítinků, ale především životní realita. Porcování medvěda tu probíhá stejně jako u nás, ovšem s tím rozdílem, že zde běží o důležitější věci, než jsou naše akvaparky či multikina. Hlavním motivem účasti je silně prožívané očekávání změny.
Vzhledem k množství kandidátů a vysoké volební účasti se sčítání hlasů protáhne hluboko do noci. Při svíčkách a petrolejkách, v lepším případě plynových lampách. V klidu, bez incidentů a korektně. Stejná atmosféra vládne i v přeplněném sčítacím centru, kde se počítají hlasy z celého volebního okrsku. Předsedové z jednotlivých volebních míst posedávají na urnách napěchovaných hlasovacími lístky, trpělivě čekají, až na ně dojde řada. Kolem centra lelkují desítky policistů. Sčítání výsledků probíhá bez počítačů a jakékoliv jiné techniky, ale spořádaně a transparentně. Teprve na druhý den odpoledne odváží zodpovědný úředník listiny s výsledky do sídla Ústřední volební komise v Nairobi. Noviny přinášejí senzační informace o převratných výsledcích, řada mocných mužů spojených s minulou vládou ztratila svá poslanecká křesla.
Ten hlavní podvod
Volební komise, obsazená prezidentovými muži, však úspěšně oddalovala vyhlášení výsledků prezidentských voleb. Ty jsou v Keni coby prezidentské republice v rámci celého volebního seriálu nejdůležitější. O den později komise potvrdila těsné vítězství dosavadního prezidenta Kibakiho, který narychlo a v tichosti složil prezidentskou přísahu. Opozice jeho vítězství neuznala. Následovaly nepokoje, které s větší či menší intenzitou trvají dodnes. Přišlo při nich o život již bezmála 1000 lidí, mezi nimi i dva nově zvolení poslanci, a na půl milionu lidí se stalo uprchlíky ve vlastní zemi. Do země zamířili mezinárodní usmiřovatelé, od jihoafrického biskupa až po bývalého předsedu OSN Kofiho Annana, a varovné hlasy začaly upozorňovat na nebezpečí rwandského scénáře.
Tribalismus však zdaleka není tím hlavním problémem země. Keňané jsou sice temperamentní, ovšem mírumilovní lidé a silně zakořeněné křesťanství kmenové rozdíly spíše stírá. Navíc v zemi existuje poměrně tolerantní, multikulturní prostředí, pospolu zde žijí Evropané, muslimové, Indové. Frustrace vyvěrá z jiných zdrojů. Ani v zemi, kde lidé nespěchají, není těsné sousedství slumů s mrakodrapy, luxusních nákupních center, hotelů a soukromých rezidencí se zanedbanými školami a nemocnicemi trvale udržitelné. Etnické čistky, k nimž dochází, jsou pouze ventilem zloby, která má úplně jinou příčinu. Opozice tvrdí, že volby jí byly ukradeny. Problém je však v tom, že lidem v této zemi vládnoucí vrstvy již po desetiletí kradou budoucnost a životní příležitosti. Demokracii netvoří jen korektní volby, ale také spravedlivá distribuce bohatství a zdrojů. Pokud se toto v Keni nezmění, mohou i všechny budoucí volby, lhostejno, zda demokratické či zfalšované, mít podobné následky.
Autor je univerzitní učitel a lidskoprávní aktivista na volné noze.