Hnusná demokracie

Nemá smysl nechat se zlobit jazykem či názory převládajícími ve vlivných médiích nadmíru, podobně jako nemá smysl, aby majitel domu popsaného graffiti psal článek protestující proti tomuto žánru. Buď to vyjde z módy, anebo nevyjde. Dřív nebo později to lidi přejde a budou si říkat, tak tím se bavili pradědové, tohle četly prababičky… Ale člověk bez této velkorysosti, dané historickým odstupem, hledá útočiště. Hospodářské noviny přes kompromisy s masovou kulturou i náklonnost k módnímu střihu pravicovosti jsou pro dospělé. Bylo takové i poslední číslo, které mělo uzávěrku před první prezidentskou volbou? V zásadě ano. Na první straně Jan Švejnar dostal dokonce víc místa než Václav Klaus, za to musel strpět westernový titulek („Se mnou přijde slušnost a úcta“); nevypadá to, že by si ho sám vymyslel. Václav Klaus dostal titulek neutrální („Nabízím zkušenosti i pevný názor“). Vlivný komentátor Jan Macháček v čísle vyložil, proč by byl lepší Švejnar. Šéfredaktor Petr Šimůnek naproti tomu doporučil – přes všechny výhrady jednoznačně –Klause. Zrovna v posledním čísle před volbou? Nebylo by elegantnější, kdyby si šéfredaktoři vlivných médií brali v takových situacích hlas, jen pokud hrozí státu vážné nebezpečí? Určitě by to pak bylo pro dospělé ještě víc. Inspirativní byla poslední věta šéfredaktorova: „A toho dalšího si vybereme s dovolením sami.“ Náklonnost k přímé volbě je rozšířená, až je to překvapující. Hlasy, které upozorňují na jiné než jasné její stránky, jsou vzácné. Třeba na to, že vzrušení, které teď trvá nejvýš pár týdnů, potrvá – s celou kampaní – při přímé volbě nejmíň rok; že bude ještě horší uhlídat angažmá podezřelého kapitálu; že český prezident má pravomocí a autority, plynoucí i ze samotného úřadu, už dost; že přímá volba může otřásat koalicemi mnohem víc než dosavadní; a tak dále. Ale abychom opustili český deník buď jak buď nejkultivovanější: Nepřijímáme příliš snadno i jiná tvrzení? Byla tato volba opravdu nejošklivější? Zapomněli jsme na smečku republikánů vypuštěnou, s tichým souhlasem dalších, na Václava Havla? Zdá se, že i komunisté se proti své minulosti, i polistopadové, lépe ovládali. Dokonce ve zprávách veřejnoprávní televize padla však z úst moderátorky slova o tragikomedii. Ve zprávách, tedy mimo žánr, ale i mimo chladný rozum. Ovšemže jsme viděli mnoho hnusného, ale viděli jsme také politický boj. Lepší než důstojnost volby jediného kandidáta, ne? Byly časy, kdy se dal průběh přesně odhadnout: hodina volby, hodina přísahy, hodina hymny. Akorát to nebyla ohavná demokracie, ale diktatura.