Čtvrtý ročník Festivalu otrlého diváka, který se koná od 19. do 24. února 2008 v pražském kině Aero, sleduje dvě základní programové linie, nazvané Filmové neumětelství a Pornografie. Zatímco první z nich prezentuje legendární tituly spjaté s brakovou kinematografií, druhá ukrývá kolekci filmů, které netradičním způsobem tematizují sexualitu.
Sekce Filmové neumětelství má svůj vrchol v projekci tří filmů „nejhoršího režiséra všech dob“ Edwarda D. Wooda jr. Kouzlo jeho děl v čele s proslulým Plánem 9 z vnějšího vesmíru (1956) pro dnešního diváka tkví jednak v bizarním stylu, pro který je typická diskontinuita navazujících záběrů v rámci jedné scény (ve scéně bitvy s létajícími talíři v Plánu 9 jsou vedle sebe sestříhány trikové záběry UFO přelétajících nad Hollywoodem, studiové obrazy generála řídícího útok a pasáže s vojáky převzaté z dokumentárních materiálů), jednak ve zřetelném entuziasmu a uměleckých ambicích, výrazných zejména v režisérově transvestitním vyznání Glen, nebo Glenda z roku 1953. V těchto bodech Woodova tvorba přesahuje řady nechtěně zábavných, ale v podstatě rutinních snímků, z nichž přehlídka uvede italsko-americkou Hvězdnou srážku (1979) nebo raný film Francise Forda Coppoly Demence 13 (1963). Z neumětelské sekce stojí za pozornost ještě mizerný, ale průkopnický snímek Krvavá slavnost (1963), který patří k historicky prvním explicitním filmovým krvákům.
K vyvrcholení pornografické sekce dojde při společné projekci dvojice japonských „pinku“ filmů, což je specifická národní odrůda erotických snímků kladoucích velký důraz na děj. První z promítaných titulů Nádherný život Sačiko Hanai (2003) předkládá ironickou metažánrovou reflexi „pinku“ snímků, jejichž počátek je spojen se společensky angažovanými erotickými filmy Kódžiho Wakamacua (jeho Andělská extáze, 1972, se promítala na loňském ročníku Febiofestu). Sex, politika a filosofie se v Nádherném životě Sačiko Hanai prolínají do absurdní směsi, jež kulminuje ve scéně, kdy hlavní hrdinku znásilní naklonovaný prst George Bushe jr., zatímco samotný státník komentuje celou akci z televizní obrazovky. Netradiční a komediální pojetí žánru předkládá i druhý promítaný „pinku“ film Sexuální mašina: Sezona obscenit (2005). Ústřední hybatelkou děje tu je ženská hlavní hrdinka, zatímco mužské postavy vystupují jen jako pasivní sexuální hračky, nadané pouze elementární inteligencí. Ve stínu těchto dvou děl stojí americká felační klasika Hluboké hrdlo (1972) i francouzské surrealistické drama Zvíře (1975), které stojí za pozornost především kvůli závěrečné sekvenci znásilnění mladé šlechtičny příšerou s gigantickým koňským chujem.
Zbytek programu čítá například předpremiéru iniciačního westernu Alejandra Jodorowského Krtek (1970), zdařilou hororovou komedii Černé ovce (2006) či výstřední česko-kazašskou filmařskou družbu s Oldřichem Kaiserem a Jiřím Lábusem Revue na zakázku (1982). Mexický hrdina El Santo letos nebude jediným wrestlerem, který změří síly s nelidskými příšerami. Stejný úkol čeká i hlavní postavu japonského snímku Och, ten domovní profi wrestling! (2004). Extrémní podívanou slibuje také večer s českým videoartem, nazvaný Po kundě ti upadne péro, v jehož rámci bude promítnuto osmnáctiminutové porodnické porno Ondřeje Brodyho Dominik. Co a po čem upadne návštěvníkům letošního Festivalu otrlého diváka, je otázka, která zůstává otevřená minimálně do 19. února. Možností se naskýtá jistě dostatek.