Není třeba nějakého myšlenkového výkonu k tomu, aby člověk, který alespoň občas otevře nebulvární noviny vydané na západ od našich hranic, konstatoval, že stav kulturních rubrik našich deníků je příšerný. Jako by se – s výjimkou Hospodářských novin, kde už léta je patrné alespoň úsilí dát rubrice nějakou zřetelnou tvář – předháněly, kam až lze klesnout. A přední pozice v této imaginární soutěži drží stabilně MF Dnes.
Člověk je při otevírání kulturních stránek tohoto deníku připraven na ledacos. Ví, že referování o kultuře je zde chápáno jako infotainment, to jest, že cílem není donutit čtenáře byť k několikaminutovému hloubání, ani jej ponoukat k probádání dosud nepoznaných sfér či děl. Nicméně článek Alice Horáčkové Vyjde nový Viewegh i Coelho ze 14. 2. 2008 stojí za to, aby si ho laskavý čtenář, pokud mu unikl, někde v síti dohledal.
Jak se dá čekat, na začátku roku se hodí novinovým čtenářům říci, co je v jednotlivých sférách kultury daný rok čeká. Dát nicméně do titulku, že letos vyjdou nové knihy oběma uvedeným pánům, se hodně podobá komunistickým zprávám, kde jsme se v červenci dozvídali, že zemědělci sklízejí obilí. Zprávou hodnou zaznamenání by bylo, kdyby jeden či druhý letos nic nevydali, a ne to, že vydají. I autorka toto asi pociťuje, a proto své sdělení „ozvláštňuje“: „Viewegh letos vynechá jarní sezónu a knihu plánuje až na podzim.“ Jako když se nám sděluje, že atlet vynechá halovou sezonu; chybí už jen informace, kde bude autor k co nejlepšímu výkonu sbírat formu, případně úvaha, zda takové rozhodnutí není příliš rizikové. O připravovaném Románu pro muže se asi ještě nedá říci nic, a proto se dovyrobí událostní dějový rozměr: „Bude to Vieweghova jubilejní, dvacátá kniha.“ Proč je to důležité, ví asi jenom autorka: literární věda už prozkoumala leccos, ale zatím nevypozorovala, že jubilejní díla by se vyznačovala nějakým výjimečným postavením a byla jakkoli podstatnější než díla ostatní.
Zajímavé je pochopitelně i to, kdo ze stovek autorů domácí i překladové literatury je zmíněn. Ani zde nám zpráva nenabízí výsledek zvídavého poptávání se v nakladatelstvích, procházení zajímavých rukopisů či anonci nových nadějných jmen. Autorka jako by si nejdříve udělala seznam těch, kdo uvedeni být musí, a pak dohledávala, zda něco vydají. Takže z české literatury se nám anoncují: Fan Vavřincová, Tereza Boučková, Halina Pawlowská, Michal Viewegh, Miloš Urban, Emil Hakl a korespondence Voskovce s Werichem. Koho tak bychom se asi v takovém seznamu nenadáli? Fan Vavřincové, která prý „navzdory věku sepsala pokračování legendárního díla Taková normální rodinka“. V čem spočívá legendárnost původního dílka, nechť si ovšem laskavý čtenář vygoogluje. A co je pozoruhodného na nové knize T. Boučkové? Inu, „bude výpovědí ženy, jejíž život se rozpadá“. Lovci lidí ze šmírácké Třinácté komnaty, kterou nám vysílá naše veřejnoprávní televize, se už jistě kolem Boučkové slétají.
Nejpikantnější v tomto výčtu je ovšem sdělení o paní Pawlowské: „sice avizovaný román nestihne, ale místo toho plánuje několik knih literárních cestopisů. Zatím nemají jména, ale budou putovat evropskými městy.“ Čili z hlediska informačního nevíme vůbec nic, z hlediska literárního provedení můžeme tušit, že mašina na vývarové psaní jede dál a nic se nemění. Možná nic nevydá, ale půl odstavce paní Pawlowská v článku zabere. Jak daleko má tato „informace“ k bulvárnímu zpravodajství, kde se nám jako vhodné k vědění sděluje, kdo se zúčastnil včerejšího mejdanu po módní přehlídce?
A můžeme pokračovat: „S románem se připomene i Emil Hakl, jinak též autor stejnojmenné knižní předlohy k filmu Vladimíra Michálka O rodičích a dětech.“ Co se nám tu implikuje? Že čtenáři současné české literatury jsou ignoranti, kteří po čase zapomenou, že někdo ještě existuje, a proto je třeba psát, aby se autor vždy opět připomenul. A že čtenáři MF Dnes jsou ignoranti, kteří by o knihu současného českého autora nezavadili, kdyby se jim neřeklo, že to je přece jako ten film. Píárová reklama na film vyrobena, a to i za cenu, že Hakl jako autor knihy O rodičích a dětech přestal být autorem novely a stal se autorem knižní předlohy k filmu.
Obdobně očekávatelná jména nabízí i výčet překladových titulů. Nejvíce prostoru dostane „vzývaný i zatracovaný Brazilec Paulo Coelho“. Z těch pár dalších pak pochopitelně plodný Pratchett. Zdejší trh prý „zásobí hned třemi knížkami“, ale co o nich asi tak říci a proč jejich tituly vůbec jmenovat, že. Čili místo informace opět povinné „ozvláštnění“: letos mu bude šedesát. A aby to bylo obzvlášť pozoruhodné, představte si, že šedesát bude i jeho českému překladateli. A k tomu jazyková pikantnost na závěr: Autorka začne větu přechodníkovou vazbou „Nemluvě o dalších bestselleristech…“, a poté za jejich jména vkládá celé věty, sdělujíc, co nám chystají. Čili, paní Horáčková, nikoli „nemluvě o“, ale „mluvíc o“.
Jsem natolik optimistický, že věřím, že takovýto článek by byl smeten ze stolu ve výuce prvního ročníku jakékoli školy, která má v profilu studenta uvedeno potýkání se s literaturou. V MF Dnes jde naopak o docela standardní produkci. Ale kdo by se divil. V sobotním vydání se vždy těším na pravidelný sloupek šéfa celé kulturní rubriky. Orgie prosťáčkovství či snad sadomasochisticky nasazované masky insitní žurnalistiky, které tyto sloupky nabízejí, se jen tak někde nenajdou. A ne že by se kulturní rubriky našich ostatních deníků nesnažily.
Autor je literární teoretik.