Továrny beze zdí?

Příznivci on-line sdružování se v půlce letošního dubna sešli na diskusi, kterou v rámci festivalu Multiplace uspořádal v pražském klubu NoD okruh DigiLabu Akademie výtvarných umění (http://multiplace.org/2009): účastníky se tu snažili přesvědčit obhájce Facebooku Pavel Neuman a tvůrce alternativního slovenského portálu Kyberia.sk Daniel Hromada. Mladý mediální hacker Hromada alias Hromi založil Kyberii před sedmi lety coby „dočasnou autonomní zónu“, sloužící zdejší novomediální scéně jako prostor k diskusím a výměně informací. Ve svižné přednášce, prošpikované odkazy ke kybernetice, sci-fi a teoriím médií, popsal různá stadia vývoje Kyberie od počáteční verze 0 až po 2.3, kdy se její správu rozhodl přenechat svým nástupcům, mimo jiné proto, že na ní „obrázky začaly vítězit nad slovy“. Kyberia má stromovitou strukturu, v níž jednotlivé informace získávají podobu datových „nod“ (uzlů), které je možné libovolně propojovat. Uživatelé mohou zakládat tematicky zaměřená fóra, existuje zde vypracovaný systém hodnocení příspěvků prostřednictvím takzvaných káček. Registrace není úplně otevřená, každého nového účastníka musí odsouhlasit skupina „protektorů“, jakýsi kyberijský senát. Hromiho ideálem bylo vytvořit dynamický systém, autonomně reagující na přání a aktivity uživatelů, podobný, jaký ve formě „Obrázkové čítanky pro urozené slečny“ popisuje ve sci-fi románu Diamantový věk americký autor Neal Stephenson.

Právě uzavřenost Kyberie, která z ní prý činí pseudoaktivismus, kritizoval druhý z diskutérů, Pavel Neuman (který publikuje na stránce Buzzmag.cz). I když uznal, že většina aplikací Faceboku je „k ničemu“, zdůraznil, že tato síť díky své masové popularitě umožňuje sdílení informace mezi velkými skupinami lidí. Má však pravdu, když tvrdí, že srovnávat obě platformy není zcela na místě: zatímco cílem dnes už kultovní Kyberie, využívané k tematickým diskusím relativně úzké skupiny lidí, je také rozvíjení nových informačních síťových struktur, Facebook, nyní dostupný v 57 jazycích, svým technickým řešením celkem neoriginální, poskytuje prostor pro komunikaci již více než 200 milionů uživatelů.

Spřátelit se s Médii

V touze po okamžitém sdílení informací se stáváme součástí komunit portálů jako Flickr, YouTube, Facebook, MySpace či Twitter, které z nás postupně mámí údaje o našem životě. Komunikační možnosti jsou vskutku rafinované, na Facebooku můžeme svým on-line „přátelům“ například poslat „dárek“, virtuální květinu, dobrou karmu, „šťouchnutí“ či napsat vzkaz na jejich „zeď“. Vynikají také hamižným způsobem šíření: ty nejagresivnější vám při neopatrné manipulaci vybrakují poštu a rozešlou pozvánky na veškeré­
e-mailové adresy. Dlouho jsem se omlouvala těm, kterým jsem jedním neopatrným kliknutím odeslala pozvánku do portálu Goodreads, sloužícím k výměně informací o přečtených knihách; zato jsem za dva týdny získala 53 přátel. Obzvláště mě potěšilo, když mi přišla zpráva: „You are now friends with Media“, potvrzení o mém přátelství s Médii.

Nebezpečné na on-line sociálních sítích je zejména to, že nenápadně shromažďují informace o naší oblíbené hudbě, klubech, knihách, filmech, vzdělání, místě bydliště či denním programu, které tu trochu naivně a zcela dobrovolně zveřejňujeme. Mediální teoretik Trebor Scholz v článku What the MySpace generation should know about working for free (Co by generace MySpace měla vědět o práci zadarmo) označil společenský web za novou „továrnu beze zdí“, kde se samotná komunita stává produktem. Publikováním nějakého obsahu na Facebooku poskytujeme automaticky trvalé a nezrušitelné právo nadále s ním libovolně nakládat (http://www.facebook.com/policy.php). Za zajištění infrastruktury a technologie věnujeme společnostem vlastní tvorbu, kterou ony pak de facto prodávají reklamním agenturám.

Ovšem existují také pozitivní aspekty komerčních sítí: Facebook podporuje udržování sociálních vazeb, a jelikož jej využívá skoro každý, můžeme zde znovu „objevit“ ty, s nimiž jsme z různých důvodů ztratili kontakt. Možnosti rychlého šíření zpráv využívají různé aktivistické skupiny k organizování protestních akcí; na Facebooku trochu paradoxně vzniká i struktura nově zakládané Slovenské pirátské strany, jejímž cílem je mimo jiné posílení ochrany soukromých údajů uživatelů internetu. Každý sám za sebe musí rozhodnout, zda bude využívat nepochybných výhod velkých sítí, anebo se – podobně jako aktivista a umělec lotu5, přispěvatel mailinglistu nettime.org, který zde 1. ledna 2009 oznámil, že ve jménu svobodného internetu ruší svůj účet na MySpace, a vyzval k tomu také další účastníky – rozhodne pro hledání nezávislých alternativ.