Pod olší, kde skoro stojí
voda a v ní mince plují
přemýšlí kluk, jak by chyt
zlatou rybu na rohlík.
Oblohou se měsíc toulá
kluk mlčí a těsto žmoulá.
Jak střbrné šupiny
blýská světlo z hladiny.
Pod jezem se voda pění
zmizel kluk, už dávno není.
Pod jezem se voda točí…
nemeškal a sešel z očí.
Z olší zbyla zlatá kola.
Kluk neslyšel
– sám teď volá!