Diktatura hlášky

Romea & Julii Williama Shakespeara jako japonský komiks manga jsem si koupila v prvním knihkupectví, kolem kterého jsem na pražském Václavském náměstí procházela. Překlad Shakespearova dramatu tam ovšem neměli. Ve druhém ho vylovili v podzemí a v nejzadnější místnosti prodejny. „Myslíte tu hru?“ – ujistila se nejprve prodavačka. Ano, přesně tu. Romeo & Julie otevírá v nakladatelství Albatros knižní řadu Manga Shakespeare. K podzimnímu vydání se chystá Richard III., který se podle webu původního londýnského nakladatele SelfMadeHero odehrává ve středověké Anglii. Zato například futuristický Hamlet uvažuje o svém „být či nebýt“ v roce 2017, tedy v době, kdy globální klimatické změny zdevastovaly zeměkouli.

Divadlo je strašidelný zámek

Se slavnou Shakespearovou tragédií se dějí psí kusy. Láká divadelníky i filmaře, přivábila i britskou autorku manga komiksu Soniu Leong. Tragickou love story Romea a Julie přenesla Leong do současného Tokia, z Monteků a Kapuletů udělala znepřátelené rodiny jakuzy, japonské mafie. Romeo je rocková hvězda, Julie dívka z tokijské čtvrti Šibuja. „Naše adaptace propojuje klasický shakespearovský jazyk v brilantním překladu Martina Hilského s moderním, dynamickým grafickým stylem japonské mangy,“ uvádí nakladatel na zadní straně knižní obálky a dodává, že dbá i na dramaturgické zpracování hry. „Edici Manga Shakespeare tak ocení všichni, kteří se chtějí seznámit s nádherně barevným, krutým i laskavým světem Shakespearových her, ale bojí se kvůli tomu zajít do divadla či sáhnout po „pouhém“ neilustrovaném textu,“ uzavírá nakladatel tamtéž s poukazem na všemocné obrázky. Tím tedy potenciálnímu čtenáři sděluje, že se díky komiksu něco podstatného dozví o Shakespearově dramatu, že toto drama komiks prakticky supluje, že existují lidé, ve kterých divadlo a divadelní hry vzbuzují hrůzu – a jsou to čtenáři od devíti let, kterým je tato kniha primárně určená.

Shakespeare je mrtvý. Ať žije!

V principu se jedná o to, že text hry v překladu Martina Hilského podstoupil důkladnou preparaci a fragmentarizaci na hlášky. Věty vytržené z kontextu jsou pak vložené do úst komiksových postav. Primární je černobílý obraz, jen úvod do příběhu a představení postav jsou barevné, jak je u mangy běžné. Manga provedení se dá – při divadelním pohledu (a jinak se bude jistě dívat fanynka nebo fanoušek mangy) – nazvat svého druhu inscenací, „režijním“ výkladem a brutální aktualizací podobnou tomu, když se třeba Macbeth režiséra Davida Drábka v Klicperově divadle v Hradci Králové odehrává ve fastfoodu. Postavy jsou „in“ (ne nadarmo navíc kniha vychází pod hlavičkou inAlbatros), používají mobily, e-maily, sledují televizi, do hrobky jezdí výtahem; z italské Mantovy, místa Romeova vyhnanství, je nová moderní rozestavěná kyotská čtvrť. Jde tu o překlad světa divadelní hry do světa mangy (podobně jako známe i domácí překlady komiksu do audiovizuálního jevištního jazyka: například inscenaci Aloise Nebela Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem).

Doslov Martina Hilského čerpá z Poznámky překladatele ke knižnímu vydání Romea a Julie (Atlantis, Brno 2006). Nepodepsaný, zřejmě redakční text Život Williama Shakespeara ve zkratce zas končí mlžnou banalitou o tom, jak se Shakespeare tajuplně skrývá za svým dílem a z jeho života nevyčteme, kde jeho génius čerpal inspiraci…

Kostra v knihovně

„Fakt zábavné oproti klasické knize,“ doporučují shakespearovskou mangu v časopise Dívka, lifestylovém měsíčníku pro slečny, z letošního května. „Dynamická kresba, dobře upravené texty v původním duchu. Některé postavy jsou si v kresbě hodně podobné a matou čtenáře,“ mudruje zase kdosi v Ábíčku (čili časopise ABC).

Ze Shakespearovy hry Romeo a Julie, z uměleckého díla, se v podobě komiksu stává použitelný produkt určený ke konzumaci, který podléhá diktatuře hlášky. Je to Shakespeare servírovaný jako hamburger. Prohlédnout a přečíst dvousetstránkový paperback však navzdory tomu není snadné. Kresba je všechno možné, jen ne zdařilá, přehlednost není silnou stránkou tohoto komiksu a tak ani sledování souvislostí není vždy snadné. Otřepaná symbolika, například letící pták posléze lapený do klece (jako chtějí do klece manželství s Parisem uvěznit Julii), spíš jen umocňuje pocit, že komiksoví milenci nepřinášejí nic originálního, nic navíc. U recyklovaného příběhu o velké lásce mě navíc napadá i přízemní myšlenka, jak se se současným Tokiem snáší konstatování, že i mnohem mladší dívky než (ani ne čtrnáctiletá) Julie už jsou dávno matky. V poetice Shakespearovy hry prostá fakta nemají takovou důležitost. Ve chvíli, kdy ze stránkového básnivého monologu zbude jedna holá věta, tvoří podobné informace nepřehlédnutelné paradoxy.

Podstata je přitom jasná: drama jako literární dílo je nepopulární, zatímco komiks je zábava a móda odpovídající klipovitému vnímání světa. Nevěřím ovšem tomu, že se někdo naučí číst drama tím, že zhltne v podstatě kýčovitou kostru příběhu, který si po takovém zjednodušení nezadá s červenou knihovnou. Manga Shakespeare připomíná Souborné dílo Williama Shakesperara ve 120 minutách amerických herců Jesse Borgesona, Adama Longa a Daniela Singera. Ti podobně vypreparovali rovnou všechny Shakespearovy hry a „nabušili“ je do diváků v hledišti. Alespoň však zábavně (zvlášť, když se inscenátoři mohou spolehnout na umění i řemeslo konkrétních herců – v Česku má hru na repertoáru pražské Divadlo v Dlouhé, minirecenzi viz A2 č. 1/2009). A za jejich nápadem lze navíc vidět také kritické rýpnutí do současníků s jejich povrchní znalostí klíčových literárních děl, o nichž sice něco vědí, ale která nikdy nepřečetli.

Manga Shakespeare tak je jako školní opisování čtenářských deníků, v nichž je hlavní „o čem to je“ a pár uvedených citátů prokáže nadstandardní zasvěcenost studenta. Za ilustraci je pár bodů navíc. Shakespeare je značka (pro někoho dokonce lovemark), která možná prodá komiks stejně dobře, jako Madonna reklamní kšiltovku.