Nejprve měl být Národní konzervační fond, tedy klenot ve sbírkách Národní knihovny, který obsahuje nejúplnější sbírku knih vydaných u nás, uložen v podzemí Klementina. Pak přišly povodně a většinu knihoven postavených kolem řek vyplavily. Proto bylo jednou z podmínek při návrhu nové budovy Národní knihovny, že knihy nebudou uloženy v podzemí. Kaplický je v projektu svého blobu do podzemí uložit chtěl, a pravidla se změnila. Letná prý povodněmi ohrožena není. Nepočítáme-li přívalové deště. Pak se rozhodlo, že blob se stavět nebude, nejsou peníze a navíc ta patálie s pravidly. Teď přišlo vedení knihovny s novým nápadem – knihy se do podzemí uloží, ale ne na Letné, nýbrž přímo v Klementinu. A jsme ve stejném bodě jako před povodněmi. Nebo ještě o něco níž?
J. G. Růžička
Jezdím teď po Praze na novém kole. Cyklostezku potkám výjimečně (kromě stezky nazvané A2, tam jezdím cíleně), a když, tak v nejvtipnějším okamžiku najednou skončí, třeba v zatáčce nad srázem nebo v půli mostu, jindy sdílíme pruh asfaltu s pejskaři, to je zvlášť řevonosná kombinace. A auta jsou úplně všude. Tohle město zkrátka není žádný Amsterodam ani Uherské Hradiště s houfy krásných cyklistek, ani Vídeň, kde nyní starosta zavedl šrotovné na kola. Pražští radní o dotování cyklistického ruchu neuvažují a možná už ani nebudou muset. Pomohou jim úředníci ministerstva dopravy. Ti totiž promýšlejí zavedení systému trestných bodů pro cyklisty. Pokud to projde, bude od kol brzo svatý pokoj, protože projet městem bez ztráty všech bodů najednou se může povést jen mimořádně odolnému hujerovi – v helmě, svítící vestě a bez pudu sebezáchovy.
K. Brávek
Navzdory všem Obamovým řečem o „změně“ a jistým pokusům o námluvy ze strany latinoamerických levicových vůdců se zdá, že politika USA bude směrem na jih sledovat udržení „zvláštního vztahu“ s Latinskou Amerikou, který znamená fakticky nerovnost a kontrolu. Vzhledem k sebevědomí některých politiků usilujících o latinoamerickou nezávislost se pokračování v tomto kursu může snadno změnit v konflikt – přinejmenším s chráněnci USA. Ani není třeba se ptát, na jaké straně asi tak budou většinová česká média, která jsou mistry v převádění vzdálených situací na boj dobra a zla, demokracie s komunismem. Pokud si přitom vzpomeneme na reálné působení USA v Latinské Americe – podporu diktátorů, vnucování zbídačujících ekonomických politik a podobně –, těžko se Latinoameričanům divit, že se chtějí od vlivu severního souseda emancipovat, byť má jeho hegemonie „lidskou tvář“ černošského prezidenta. To jen v českém tisku, bezpečně vzdáleném od reálných problémů, platí, že bližší Pinochet než Chávez.
P. Sedmihradská
Odvolat uměleckého šéfa divadla je ideální o prázdninách. Příští sezona je připravená a v letní letargii si toho málokdo všimne. Tak snad uvažoval ředitel Městského divadla Zlín Antonín Sobek, když se rozloučil s uměleckým ředitelem Dodem Gombárem. Jenže prázdniny už nejsou divadelní mrtvolou. A tak Zlín přelila vlna odporu, režisér Petr Štindl dokonce solidárně odstoupil z nasmlouvaného hostování a celou věc řeší zlínská radnice, která zve aktéry „na kobereček“. Mezi hlavní důvody odvolání patří snížení návštěvnosti a počtu abonentů. „Podle nich máme těžký repertoár a lidé si chtějí spíše odpočinout. Inscenace, u kterých je potřeba více intelektu, nemohou převažovat,“ řekl Sobek pro Lidové noviny (7. 8.). Podle webových stránek města Zlína je základním posláním divadla umělecká tvorba. Jak to souvisí s diváckým odpočinkem? Ubavit se k smrti je relativně snadné. Ambice ředitele městem subvencované instituce by měly mířit výš.
J. Bohutínská
Před necelými třemi týdny jistá část Moravy připomínala místo policejního cvičení. Manévry spočívaly v úporném sledování veškerých obytných aut, u nichž hrozilo, že někde zastaví, z jejich útrob vypadne zvuková aparatura a začne mejdan MoraviaTek. Ten se nakonec především pro celkové zmatení a diletantské jednání místních organizátorů sice nekonal, ale protože bylo nutné tuto zásluhu přičíst policii, jejími silami se plýtvalo i na místech, kde nebyla k ničemu. Party si totiž technaři v samém počátku pokazili zcela sami, represivní složky k tomu nepotřebovali. Když už bylo zřejmé, že se nic konat nebude, jala se kriminální policie sledovat každé podezřelé auto. Za naším rodinným náklaďákem tak jela bílá felicia šedesátkou takřka 40 kilometrů a stavěla s námi i na čůrání. Kriminalisté odpadli, až když jsme se rozhodli povečeřet, do talíře už asi koukat nechtěli. Co nestihla policejní auta, musel zvládnout vrtulník, a tak měli technaři, ale třeba i holandští důchodci na dovolené pro jednou nechtěnou osobní ochranku na zemi i na nebi.
L. Rychetský
Léto bylo bohaté na politické kauzy a dočkali jsme se jednoho překvapivého rozhřešení. Týká se Karlova mostu, přesněji dávného sporu o to, zda nynější oprava památku nadobro zničí, nebo ji zachová pro další staletí. Tím překvapením je pokuta, kterou udělil šéf pražských památkářů Jan Kněžínek jednomu ze svých kolegů – úředníku odboru obchodních aktivit. Po měsících marné kritiky ze strany ministerstva kultury zástupci magistrátu poprvé přiznali chybu. Co na tom, že pokutu vyměřenou na 54 tisíc korun vlastně zaplatí a současně i vyinkasuje sám magistrát!
J. Mračno