Nedávno byla v Praze na Strahově zvláštní oslava. Asi stovka lidí se tu už pátým rokem radovala z fotbalu, muziky a jistého druhu bratrství, který znají jenom fotbaloví ultras.
Před pěti lety se skupina lidí nazvaná Barflies poprvé vydala do německého Hamburku. Kdo jsou Barflies a proč je lákalo právě přístavní město na severozápadě Německa? Hamburk je sice město bordelů a námořníků, ale ve světě fotbalu je to především domov světoznámých, byť druholigových FC Sankt Pauli. Tento klub je spíš než fotbalovým uměním ve světě znám díky svým striktně antifašistickým fanouškům – a především všemožně aktivním ultras.
A za nimi se před pěti lety vydali poprvé ultras legendární vršovické Bohemky, parta fanoušků, která sama sebe nazývá barovými povaleči (význam výrazu Barflies). Svému názvu ostatně neudělala ostudu ani v pivnicích a barech velkopřístavu. Ze spontánního výletu do Německa se vyklubalo velké přátelství, které se stalo nakonec svazkem bratrským. Novodobá tradice fanoušků obou klubů, především pak jejich jasný antifašistický postoj, vybízela ke spolupráci, jež trvá oněch pět let.
Na oslavu „pětiletky“ do slavného klubu 007 v Praze na Strahově přijel z dalekého Hamburku autobus plný Němců. Odehrávaly se tu koncerty, tekly litry alkoholu a všechno završila tradiční tancovačka. Nebýt všudypřítomných partiček skandujících fotbalová hesla nebo chorály, málokoho by napadlo, že fotbal je pro tuto stovku lidí jednou z nejdůležitějších součástí života. Je to jejich subkultura, jejich vlastní prostor, kde se realizují a formují si své názory. Pro někoho je to asi málo, ale tihle lidé alespoň netráví víkendy procházkami po hypermarketech. Jen za zmíněných pět let se tahle parta jak u nás, tak v Německu představila v nespočetných choreografiích na fotbalových stadionech, vyrobila stovky benefičních triček a tisíce samolepek, které dávají vědět o Barflies v nejrůznějších podnicích i na ulicích po celé Evropě.
Za dobu své existence jsou Barflies, ač jejich jádro tvoří sotva stovka lidí, známí a respektovaní a dnes již formují i jakýsi průnik jiných aktivních subkultur v Česku. Najdou se tu vyznavači klasických skinheads, kteří se drží pevně v antirasistické linii, punks, ale také milovníci reggae, vyznavači hardcore či někdejší skateboardisté. Mají jedno společné. Zatímco mnozí upadají do jakési společenské apatie, tito lidé žijí a tvoří – pro sebe, své zviditelnění, svou slávu mezi svými, ale hlavně proto, aby na fotbalu bylo živo a nestala se z něj jen tupá komerce a příležitost konzumovat hamburgery, jako je tomu při mnohých sportech.
Autor je spolupracovník redakce.