Stavovské divadlo nabízí ukázku současného izraelského dramatu. Hra Mikve Hadar Galronové sleduje příběhy žen z ortodoxní židovské komunity, její téma je však širší: domácí násilí a osobní svoboda.
Dramaturgie Stavovského divadla se snaží přinášet na jeviště závažná aktuální témata. Uvedení izraelské hry Mikve tuto ambici potvrzuje: domácí násilí stále postihuje ženy všech společenských vrstev a kultur. Dramatička Hadar Galronová se zaměřila na sobě blízkou komunitu ortodoxních Židů jako na zřejmý příklad společnosti lpící na tradici, ustavované od středověku do konce 19. století. Ženám jsou v tomto náboženském světě striktně vymezené role manželky a matky, jež zároveň zůstávají jednou z mála možností seberealizace.
Za zavřenými dveřmi
V inscenaci režiséra Michala Dočekala se v mikve, lázních k duchovní očistě žen po menstruaci, porodu nebo před svatbou, setkává osm žen. Všechny se snaží kontrolovat svůj veřejný obraz důstojné a poslušné manželky, nevěsty či matky natolik, že působí až nepřirozeně, expresivně, komicky. Ustrašená Šošana (Iva Janžurová), slepičkovsky oddaná Eti (Jana Boušková) a sebejistá milostpanička Hindi (Taťjana Medvecká) společně pomlouvají ještě rebelující mladou nevěstu Tehílu (Magdaléna Borová), odmítající fyzický kontakt s manželem, a výstřední zpěvačku Miky (Antonie Talacková), která se rituálu účastní jen z toho důvodu, že jinak by ji její věřící manžel nechtěl. Nelíbí se jim nová rázná lázeňská Šira (Petra Špalková v alternaci s Vandou Hybnerovou), jež k návštěvnicím mikve přistupuje s porozuměním, ale i s ostrou kritikou. Tehíla se „ještě nikdy necítila tak nečistá“ jako po vynuceném intimním vztahu s mužem, přesto se proměňuje v poslušnou oběť. Trpící Chedva (Eva Salzmannová) jako žena významného člena židovské obce stále zatajuje, co se děje za zdmi domova. Ženy obecně si problém domácího násilí nechtějí přiznat, stydí se za své ponižování a závazkům k rodinnému (materiálnímu) zázemí a strachu z opovržení společností raději obětují vlastní důstojnost. Pro ortodoxní Židovky je navíc rozvod velký problém: zákony jej sice povolují, poslední slovo však má manžel.
Odložte paruku
Inscenace vedle apelu na lidskou netečnost zároveň klade otázky, kde se stírá hranice mezi soukromým a veřejným. Jako jedna z prvních si pravdu o svém manželství připustí Chedva. Odloží černou paruku a černé brýle a odhalí démonické rudé vlasy a – podlitiny. Když si i ostatní ženy přiznají vlastní podřízenost a utlačování, dochází k silnému dramatickému momentu. Vzepřou se bezpráví a odmítnou vydat Chedvu tyranskému manželovi. To lze vnímat jako výrazný politický akt, jako boj za vlastní emancipaci v rámci náboženské komunity, která ženám upírá základní práva. Tehíla raději, než by se nechala znásilňovat od nechtěného manžela, spáchá sebevraždu.
Inscenátoři v ateistickém Česku v podstatě exotickou hrou Mikve riskují. Izraelské drama je zde navíc prakticky neznámé, přestože se tu již etablovala silná generace hebraistů. Sympatický dramaturgický krok je ale dalším významným příspěvkem k feministickému divadlu. Vedle Prvotřídních žen Caryl Churchillové, uvedených například činohrou Národního divadla v roce 2004, se Mikve řadí mezi inscenace o ženské odvaze, solidaritě a touze měnit zaostalý a nefungující řád věcí.
Autorka je teatroložka.
Mikve. Text Hadar Galronová, překlad Ester Žantovská, režie Michal Dočekal, scéna Jan Dušek, kostýmy Zuzana Bambušek Krejzková, dramaturgie Daria Ullrichová. Národní divadlo Praha. Premiéra 4. 12. 2008 v ND Praha na scéně Stavovského divadla.