#07/2009

art brut

editor
Vydání: 1/4/2009
editorial

Máme za sebou první letošní protest proti kulturní politice mocných, tentokrát nikoliv těch z pražského magistrátu, ale ministerských. I když si více než dvou set demonstrantů a jejich argumentů dobře všimli účastníci Fóra pro kreativní Evropu, nepřitáhli moc velkou pozornost domácích médií. Pád vlády se většině českých deníků a televizí zdál důležitější než skutečnost, že loňskou Iniciativu za Prahu kulturní nahradila Iniciativa pro kulturu. Ano, událost se dá opravdu vnímat jen jako spor o něco málo přes sto milionů, o které ministerstvo kultury zcela nečekaně a bezdůvodně obralo grantové programy na podporu divadel, tanečních představení, výstav, vydávání knih a časopisů. Proč tedy těm, kteří na tuto křivdu poukazují, věnovat větší pozornost? Čin ministerstva, a také skutečnost, že se žadatelé i odborníci z grantových komisí odvážili proti němu společně ozvat, ale znamená víc než dočasný výsledek zápasu s ješitností politických vůdců. Poukazuje na to, že nejen naši politici, ale ani společnost jako celek neví, jaké místo v ní má mít kultura. To se projevuje i v tom – jak na straně 7 píše Petr A. Bílek –, že „o deset procent méně než umělcům a jiným členům kategorie placené honoráři tento stát bere modelkám a modelům, ba i těm, kdo se věnují ,poskytování služeb osobního charakteru’. Děvka je důležitější než malíř nebo kritik.“ Konflikt ukazuje rovněž na jedné straně pohrdání sliby, aroganci a nekompetentnost a na straně druhé postupné odhazování ponížené přihrblosti. Je to dramatický příběh, a nejen proto, že se tolik dotýká další existence našich novin. V této šílené situaci tedy rozhodně není náhoda, že tak brzy po tematickém čísle věnovaném psychoterapii (5/2009) přicházíme s tématem umění duševně nemocných. V hlavním eseji Terezie Zemánková případně připomíná názor Jeana Dubuffeta: „Představa ‚normálního umění‘ si protiřečí! (…) Šílenství člověka nadlehčuje, dává mu křídla a napomáhá jasnozřivosti.“ Nad tím by jeden zajásal, ale co když se i o současné politice dá říci, že se řídí diktátem „myšlenek bez jakékoli rozumové kontroly a estetických či morálních předsudků“? Pak jsou nepochybně umělci i blázni těmi nejpovolanějšími, kteří se k tomu mají vyjádřit. Ostatně to i dělají, jak ukazuje recenze Michala Procházky na film Gomora na straně 39. Hledat sílu pro silné postoje a vyjádření se dá přitom různě. Na straně 14 si všímá Jaromír Typlt u nás zcela opomíjeného žánru „écrit brut“ – „surového psaní“, které podle něj „získává nejfantastičtější formy právě z této prastaré víry, že psaní je magie a slova srší energií. Proto písmena bobtnají a praskají, opakují se v rytmických řetězcích, proto se věty kříží a kroutí, slova lámou v půli a čtou pozpátku, proto se zmnožují pomlčky, vykřičníky, tečky a jiná diakritická znaménka, proto nekontrolovatelně bují symbolika všech tvarů a prvků.“ No prosím. Jana Šrámková zase na straně 6 pozoruje, že v románu Olgy Tokarczukové „potřeba pohybu nepramení ani tak z opojení rychlostí, jako spíš z pocitu, že nežijeme ‚ve správnou dobu a na správném místě‘. Usměvavé letušky rozdávají stále znovu naději, že se to možná právě s dalším letem změní. Nepřetržitý pohyb je útěkem z moci zla, jak věří běguni, bezdomovci neustále pendlující moskevským metrem.“ My však utíkat nebudeme a doufáme, že ani naši čtenáři.

Pevné čtení!

recenze čísla

Systém ovládaný mafií

Kde dnes začíná a končí Gomora?

...
literatura

Blahoslavený ten, který kráčí

Olga Tokarczuková na cestě

...

Duše je oceán, který se stále mění

Rudolf Sloboda s výrazně změněným tempem

...

Hledání středního bodu mezi diktaturami

...

Pokora i vzdor Lamentu

...

V kouzelných parcích erotiky

Ztracené dívky Alana Moorea

...

„A když uvalím svou mstu na tebe…“ - literární zápisník

Pulp Fiction po česku

...
film

Jak chudý Džamál k Oscarům přišel

Liberální mělkost Milionáře z chatrče

...

Otevřenost filmových obrazů

K přehlídce Wendersových filmů na Febiofestu

...
divadlo

Addamsova rodina v divadelním ringu

...
hudba

Tiše tiká gotika - hudební zápisník

...

Vídeň v louhu a vlnách

Fennesz, Brandlmayr a Dafeldecker v triu sáhodlouhého názvu

...

Všechno musí vznikat doma

Rozhovor se skupinou DVA

...
výtvarné umění

Co je šílené a co ne

Rozhovor s kurátorkami výstavy Prinzhornova sbírka

...

Rukou psané vysílání

O textech, které se vzpírají literatuře

...

Trpný nástroj podvědomí

Za osudy kolekce německého psychiatra

...
galerie

Kango mortale Jakuba Janovského

...
esej

Exkurze do oblasti art brut

Imaginací proti životním prohrám

...
rozhovor

Lidská práva jsou sprosté slovo

Rozhovor s Cchuej Wej-pching

...
beletrie

Modré z nebe

...
společnost

Fašista, dobrodruh i hochštapler

...

Jak se volí v Jeruzalémě

S rabíny za volby i proti nim

...
odpor
eskalátor

eskalátor

...