Zlomové politické události nejsou zkouškou jen svých bezprostředních aktérů. Podívejme se, jak si s tématem pátého pokusu ČSSD vyslovit nedůvěru vládě poradilo veřejnoprávní Rádio Česko, které chce být kvalitní zpravodajsko-publicistickou stanicí pro náročné posluchače.
Výrazným rysem vysílání Rádia Česko (RČ) v úterý 24. března (8–11 hod. a 13–16 hod.; o pádu kabinetu se rozhodlo kolem 18.30) bylo to, že téměř vůbec nepřipomínalo důvody, proč byla s trojkoalicí silně nespokojena nejen parlamentní opozice, ale také většina občanů. Svým posluchačům tak stanice prezentovala hlasování o nedůvěře vládě jako pochybný pokus, motivovaný jen zavilostí a nebezpečnou nezodpovědností iniciátorů hlasování, tedy sociálních demokratů.
I ty, zprávařko?
Místy ve vysílání RČ tato účelová rétorika zaznívala přímo z úst redaktorů. Dopolední zprávařka toho dne Eva Ziliziová například ve své relaci o půl deváté hlásila také toto: „Obě opoziční strany – sociální demokraté a komunisté – mají jasno: vládu je třeba potopit a vyvolat předčasné volby (…). V sázce je hodně: naše prestiž coby předsedající země Evropské unie, kontinuita při rozhodování o strategických záležitostech, jako je kupříkladu prodej Českých aerolinií a stabilita domácí měny.“ Sugestivním výrazům jako „naše prestiž“ by se měli novináři vyhýbat, zvlášť ve zprávách. I z minulých českých politických krizí je navíc dobře známo, že na ně zahraniční investoři ani spekulanti nijak výrazněji nereagují.
Závažné důvody velké nespokojenosti s Topolánkovým kabinetem, především nepřijatelné vměšování vládních politiků do justice a médií, v dopoledním vysílání RČ z 24. března zazněly jen v promluvě Olgy Zubové. Odpolední relace RČ (přesněji zprávař Aleš Kouba) zmínila jeden z problémů provládního bloku – kauzu poslance Wolfa – ve třináct hodin, další důvody padly, když parlamentní zpravodajka Milada Richterová shrnula, co pátému pokusu opozice o vyslovení nedůvěry vládě předcházelo. Posluchači ranního vysílání RČ, jichž je mnohem více než těch odpoledních, tedy získali tendenčnější obraz hlavního politického tématu onoho dne.
Co ukazují čísla
Nakolik ne-pluralitní a ne-stranné bylo vysílání Rádia Česko v rozhodující den, může doložit například analýza toho, jací vrcholní politici zde dostali prostor: ať již přímým vstupem (bezprostředně ve studiu, telefonicky, přehráním staršího záznamu) nebo formou citátu či parafráze pronesené někým z redaktorů stanice.
Když započítám i opakování téhož ve zprávách (v RČ jsou každou čtvrthodinu) a reportážích, vychází mi poměr hlasů vlády a opozice tak, že mínění politiků vládního bloku (bez tzv. rebelů) bylo posluchačům jednou ze zmíněných forem nabídnuto třiadvacetkrát, zatímco názory politiků opozice, Vlastimila Tlustého a Jana Schwippela čtrnáctkát. Mezi těchto čtrnáct položek započítávám i promluvy obou poslankyň vyloučených ze Strany zelených. Podobný kvantifikující výzkum je samozřejmě náročný na metodologii a v novinovém článku nemůže nebýt torzovitý a obtížně doložitelný. Doporučuji proto každému vyzkoušet si takovou analýzu osobně, nejlépe v den nějaké závažné události.
Komora ano, odboráři ne
Ve vysílání RČ dostal v úterý 24. března značný prostor také mluvčí Hospodářské komory Petr Víšek. Ten je někdejším zahraničním tajemníkem ODS. Víškovu promluvu, která v RČ zazněla ve zprávách v 8.00 a v 9.30, tedy v době, kdy má stanice největší poslechovost, zde uveďme celou. Skvěle totiž ukazuje floskule, jimiž RČ i většina dalších českých masmédií podporovala setrvání Topolánkovy vlády: „Hospodářská komora považuje hlasování o nedůvěře vládě za krok vedoucí k destabilizaci české politické scény i hospodářské sféry. Případný pád současné vlády by podle Hospodářské komory v žádném případě k řešení současného vážného stavu hospodářství nenapomohl, naopak se domníváme, že by zcela určitě došlo k zhoršení vnímání České republiky z pohledu zahraničních investorů jako více rizikové a nestabilní země.“ Jestliže je Hospodářská komora pevně spjata s ODS, logické by bylo zařadit do vysílání také to, jaký názor mají na setrvání vlády třeba zástupci odborů. To se ale posluchači v RČ nedozvěděli.
Věřit elitním mluvčím?
Kdo v Rádiu Česko 24. března o hlasování o nedůvěře hovořil z nominálních nestraníků? Novináři Martin Komárek a Alexandr Mitrofanov, politolog Jan Kubáček a ekonom David Marek. Tedy tři výrazně pravicově orientovaní muži ku jednomu umírněně levicovému – toť poměr běžný nejen v Rádiu Česko, ale i v jiných veřejnoprávních rozhlasových a televizních stanicích.
David Marek, ekonom z politicky vlivné a v RČ silně protežované společnosti Patria Finance, zprvu dopad případné vládní krize na ekonomiku neviděl jako velký, stačil ovšem někdejší reformní plány Topolánkovy vlády v důchodové a zdravotní politice označit za „notoricky potřebné“. Když moderátor Martin Křížek naléhal, promluvil Marek v závěru svého výstupu jasněji a ve shodě s intencí celého vysílání RČ vyjádřil obavu, že po pádu vlády by se politika mohla stát překážkou řešení ekonomických témat. Markovo vystoupení bylo typické pro část českých ultraliberálních ekonomistů zbožšťovaných českými masmédii krize nekrize. Pánové již sice většinou neznějí tak sebevědomě jako dříve, dále ale prosazují názor, že politika ekonomice jen více či méně překáží. Pokud to tedy nejsou plány na důchodovou reformu, vyvádějící část pojistného soukromým fondům a nedostatečně regulovanému akciovému trhu, nebo třeba nápady vládního NERVu, konvenující především příjmové skupině oněch mediálních ekonomů.
Vysílání Rádia Česko v rozhodujícím dnu bohužel dokázalo, že veřejnoprávní sdělovací prostředky u nás stále neumějí neslužebnou, pluralitní novinařinu.
Autor je vysokoškolský pedagog a publicista.