Na okně stojí tři pagody z borovic.
Jsou stejně velké,
téměř stejně velké.
Každá má ale trochu jiný odstín.
Vedle mé sevřené pěsti
jsou málem dvakrát takové.
Ale nevadí. Vidím totiž,
že i má pěst je bílá pagoda.
Ta tmavá
spadla ze stromu teprve letos.
U světlé si nejsem jistý,
ale vím, že ještě nevybledla tak jako minulost.
Vím také,
že se veverky inspirovaly
a ušily si kožíšky.
Světlé. Bylo to tajemství, je to tajemství.
Každá pagoda má svou historii,
ovšem nepatrná část jejich minulosti
zůstává nejasná. S básní je to stejné.
Ale báseň by nedusil takhle nesmyslný výklad.
A báseň, kterou právě píšu, se tajně zamilovala
do zřetelných vrstev pagody z borovice.
Chce po mně, abych ji vzal tam, kde jsem ji našel,
chce se vrátit na urostlou červenou borovici.
Přeložila Zuzana Li