Díky kandidatuře Ostravy na Evropské hlavní město kultury 2015 se děje několik kulturních akcí různé kvality i v Praze (ostravavpraze.cz). Na přelomu května a června tu diváci uvidí též několik filmů spojených se jménem režiséra a producenta Karla Reisze, který stál u zrodu britského filmového hnutí free cinema.
Přestože divácky Karla Reisze (1926–2002) nejvíc proslavila romantická adaptace románu Johna Fowlese Francouzova milenka (The French Lieutenant‘s Woman, 1969; film 1981), jeho přínos pro kinematografii souvisí především s fenoménem zvaným free cinema (svobodný film), respektive s britskou novou filmovou vlnou. Obě tato prolínající se hnutí souzněla ve své době, tedy zhruba od druhé poloviny padesátých do první poloviny šedesátých let 20. století, s celkovým společenským a kulturním „obrozením“ ve Velké Británii a potažmo v celé Evropě. V literární oblasti se pro tuto dobu vžil termín „rozhněvaní mladí muži“, podle divadelní hry Johna Osbornea Ohlédni se v hněvu (Look Back in Anger, 1956, česky Dilia 1981), jejíž filmová verze v režii Tonyho Richardsona patřila k prvním filmům britské nové vlny.
Maminka to nedovolí
Jedním z těch, kdo britské filmové obrození inicioval, byl i český rodák Karel Reisz. Pocházel z Ostravy a do Británie se dostal jako třináctiletý v roce 1939 díky záchrannému transportu Nicholase Wintona. Počátkem padesátých let začal spolu se svými přáteli, jako byli Lindsay Anderson, Tony Richardson, Lorenza Mazzettiová nebo střihač Walter Lassally, natáčet první krátké dokumentární filmy. Tito tvůrci odmítali jak konzervativní mainstream hraného filmu, tak převažující dokumentární tradici založenou Johnem Griersonem ve třicátých letech. Tehdejšímu britskému filmu vytýkali, že je stereotypní, odtržený od reality, nereflektuje měnící se společnost a nezobrazuje denní život lidí, především nižších vrstev. Anderson, Reisz a Richardson krátce poté zformulovali své postoje do manifestu nazvaného free cinema, jímž chtěli prosadit stejnojmenný pořad s vlastními filmy v Národním filmovém divadle (National Film Theatre), kde Reisz pracoval jako dramaturg. Série filmů se záhy setkala s velkým úspěchem u kritiky. Programů představených v letech 1956 až 1959 bylo celkem šest, tři s britskými filmy a tři uváděly práci evropských filmařů, například Polanského, Truffauta nebo Chabrola. V prvním britském cyklu se promítaly filmy O Dreamland (Krajina snů, 1953) Lindsaye Andersona, Momma Don‘t Allow (Maminka to nedovolí, 1955) Karla Reisze a Tonyho Richardsona a Together (Spolu, 1956) Lorenzy Mazzettiové.
Až na zčásti inscenovaný snímek Mazzettiové šlo o dokumenty, jejichž typickým znakem bylo využití ruční kamery, absence (do té doby hojně využívaného) komentáře a především důsledné natáčení na ulicích mezi obyčejnými lidmi a s cílem ukázat skutečnou realitu tehdejší Británie. Na 16mm kameru natáčený snímek Momma Don’t Allow, na kterém Reisz pracoval společně s Richardsonem, vznikl v londýnském hudebním klubu a syrově, neučesaně zachycoval mladé lidi z nižší vrstvy, kteří se po práci chtějí bavit. Stejným směrem se ubíral Reisz už v samostatně natočeném snímku We are the Lambeth Boys (My jsme hoši z Lambethu, 1959), který se sympatiemi zobrazoval londýnské teenagery.
V sobotu večer, v neděli ráno
Z téhož prostředí pochází i hrdina prvního hraného Reiszova filmu V sobotu večer, v neděli ráno (Saturday Night and Sunday Morning, 1960), nejvýznamnějšího a také nejúspěšnějšího filmu britské nové vlny, natočeného podle stejnojmenného románu Alana Sillitoea. V podobě mladého dělníka Arthura Seatona (kterého skvělým způsobem ztvárnil Albert Finney) přivedl Reisz na plátno zcela nový typ hrdiny – drsného „rozhněvaného mladého muže“ z nižší vrstvy, který svou životní nespokojenost a frustraci řeší lhaním či „zakázaným“ sexuálním vztahem s vdanou ženou. Tato (slovy kritika Anthonyho Slidea) „anglická odpověď na Jamese Deana“ byla méně romantická, zato autentická a nepřikrášlená. Temnější, bezútěšnou variací na podobné téma byl o tři roky později film Lindsaye Andersona Ten sportovní život (podle románu Davida Storeye), na kterém se Karel Reisz podílel jako producent.
Ve své další tvorbě už Reisz volil méně sociálně angažovaná témata, „rozhněvaní“ hrdinové však z jeho filmů nezmizeli. Ať už to byl nepřizpůsobivý Morgan, případ zralý k léčení (Morgan – a Suitable Case for Treatment, 1966) ze stejnojmenné komedie, nebo svobodomyslná tanečnice Duncanová z filmu Isadora (1968). Rebelkou svého druhu byla i Francouzova milenka (The French Lieutenant’s Woman) Sarah z adaptace stejnojmenného románu Johna Fowlese. Ve většině Reiszových filmů se objevovali rebelové, odmítající se podvolit roli, kterou jim přisoudila společnost.
Nejzásadnějším Reiszovým filmem však zůstává bezpochyby drama V sobotu večer, v neděli ráno, svěží a přímý film, který nejen díky svému nejednoznačnému hrdinovi neztrácí ani po letech na působivosti. Tento vůbec první britský hraný film z prostředí dělnické třídy je podle mnoha kritiků nejvýznamnějším snímkem své doby a Britský filmový institut ho zařadil mezi stovku nejlepších britských filmů všech dob. Kromě tohoto snímku uvede ostravsko-pražská přehlídka blok krátkých filmů free cinema (O Dreamland, Momma Don’t Allow, Together) a film Lindsaye Andersona v Reiszově produkci Ten sportovní život.
Autorka je kulturoložka.
Ostrava v Praze. 25. 5. – 7. 6. 2010.