„Ministerstvo pozastavilo vyplácení finančních prostředků z důvodů dalších možných škrtů ve výdajích státního rozpočtu (v důsledku hospodářské krize), o jejichž konkrétní výši se bude jednat na některém z červencových jednáních vlády,“ zdůvodňuje české ministerstvo kultury vyhlášený stop stav na již přidělené granty na živé umění, konkrétně (ale nejen) na divadlo a tanec. Zároveň se na webu chlubí, že se Česko stalo členem Mezivládního výboru UNESCO pro nemateriální kulturní dědictví. „Zvolení do výboru však s sebou ponese i zvýšené nároky na péči o nemateriální kulturu a její podporu,“ ujišťuje. Jak si tento paradox vysvětlit? Buď na ministerstvu pravá ruka neví, co dělá levá, či se tu rozhoduje naslepo a bez koncepce. Nebo si snad větší péči zaslouží verbuňk a jízdy králů než aktuální umělecké aktivity?
J. Bohutínská
Ministerstvo kultury je ze strany politiků to nejméně zajímavé, protože peněz jím moc neprotéká. V nové vládě ho získala TOP 09 a odložila do něj berounského starostu. Zubař Jiří Besser, který nešťastně vstoupil do KSČ v červnu roku 1989, aby mohl dále prohlubovat své vzdělání, je osobností většině neznámou. Z jeho životopisu se dozvíme jediné: kultura k jeho zájmům nepatří. Raději než do divadla si odskočí zalyžovat nebo zahrát golf. Už jsme si zvykli, že ministerské posty nejsou obsazovány podle odbornosti, že se ministři spoléhají na své náměstky. Říká se, že ministr by měl být především manažer, protože o peníze jde především. Teď manažer krizový, který by měl rozhodnout, kde ubrat. A když Besser patrně o kultuře neví nic, může ubírat úplně všude. Jak praktické.
J. G. Růžička
Zatímco ve Velké Británii nebo ve Francii mohou uživatele odpojit od internetu, když vlastníci velkých práv usoudí, že si stahuje zadarmo příliš hudby či videí, ve Finsku se nic podobného stát nemůže. Na konci června se totiž Finsko stalo první zemí, kde má každý občan ze zákona nárok na internet, a to o rychlosti nejméně jednoho megabitu za sekundu. „Internet už není jen pro zábavu,“ uvedla finská ministryně spojů Suvi Lindénová. A má naprostou pravdu. Kromě toho, že se internet stal mnohým prostředkem k zajišťování obživy, čím dál více států jej také prosazuje jako nástroj komunikace s občany či konce podmínku k čerpání některých služeb nebo uplatňování volebního práva. Odstřihávání od internetu tak bude asi stále obtížněji prosaditelné, namísto toho se správci copyrightů a velké firmy snaží poskytovatele služeb přinutit, aby „filtrovali nevhodný obsah“. Cenné zkušenosti při cenzuře internetu může přitom nabídnout například čínská vláda.
F. Pospíšil
V sobotu 26. června jsme se v Brně napotřetí přesvědčili, že víc než 600 queer aktivistů odhodlaných mávat v ulicích duhovou vlajkou a skandovat hesla o rovnosti práv v naší republice nemáme. A nezachrání to ani hrstka účastníků z okolních zemí nebo aktivistka z Velké Británie Clare Dimyonová, jíž letos za soustavnou podporu Pride pochodů ve střední a východní Evropě udělila královna Řád britského impéria. Aby se z Queer Pride stala i u nás masová záležitost jako třeba ve Vídni nebo v Londýně, nezbývá než udělat z ní karnevalovou atrakci, na kterou se lidé přijdou hlavně bavit. Pokud ale policie i napříště usoudí, že je účastníky potřeba hermeticky oddělit od zbytku města a chránit je obrněnými vozy, kdo bude mít chuť se veselit?
M. Navrátilová
Jsou tu prázdniny, i vysoké školy nabírají ospalejší tempo. Na AVU přesto probíhá výběrové řízení na pedagogické pozice na Katedře teorie dějin umění. Je ostře sledované, neb na veřejném zasedání Akademické obce letos v únoru se o něm hodně diskutovalo. Když jsem nesla na AVU svou přihlášku, na nástěnkách tam visela výzva studentů požadující veřejné obhajoby kandidátů. Paní tajemnice rektora, která přihlášky sbírala, však na můj dotaz, jak bude výběrové řízení pokračovat a zdali bude veřejné, odvětila, že se dosud neví, že se to rozhodne až na vnitřním zasedání. Na stránkách AVU, jak bylo přislíbeno, visí koncepce všech 45 uchazečů a věta: „Další podrobnosti o probíhajícím řízení naleznete brzy zde.“ V zájmu vlastním i dalších kandidátů doufám, že letní ospalost nezabrání tomu, aby výběrové řízení proběhlo veřejně a s jasně nastavenými pravidly.
L. Dolanová
Neúčast žen v návrhu vlády mi není sympatická, i když mnohem vyděšenější jsem z účasti některých konkrétních mužů, a to hlavně v silových resortech, kam by se ženy stejně nedostaly. Lepší situace je v novém parlamentu, na což mě upozornily slabomyslné články Poslanecký babinec od Tomáše Poláška a Parlamentní klub blondýn od Martina Komárka v magazínu Mladé fronty DNES (24. 6.). Na osmi stranách tohoto oddechového čtiva jsou v různých sestavách mnohokrát vyfoceny naše poslankyně, rozdělené podle politické příslušnosti a barvy vlasů. K tomu jsou připojeny boxy („nejčastější jméno: Jana“, vtipy o blondýnách, odkaz na web na video z focení) a tematické inzeráty, například „Výplach, rychlá úleva čistou formou. Rosalgin – první pomoc i dlouhodobé řešení vaginálních potíží“. Ze 44 žen pracujících ve sněmovně se jich tohoto komentovaného reklamního a oddechového fotografování zúčastnilo 39. Některé evidentně nadšeně. Jmenujme ty, které nepřišly (M. Emmerová, I. Řápková, D. Filipi, L. Bubeníková, R. Witoszová), a doufejme, že konečná podoba těchto „odlehčených“ článků některé nové poslankyně poučí.
K. Brávek