eskA2látor 2

Paradoxy hip hopu jsou i paradoxy festivalu Hip hop kemp. Pokud je dnes jaksi v kursu tvrdit, že hip hop se zpronevěřil svým kořenům a je namísto radikální kritiky spíše vyfintěným apologetem kapitalismu, tak by snad tato subkultura a s ní spojená hudba ani nestála za řeč. Jenže ono to není zdaleka tak jednoduché, jak by se zdálo. Příkladem může být nakonec právě hip hop kemp, který sice na jedné straně přináší jakýsi hiphopový supermarket, ale když se proderete stanověobchodním městečkem s oděvy obřích velikostí, tak se dostáváte do zóny muziky, která je v mnoha případech stále stejně radikální a se systémem si rozhodně netyká. Tak tomu bylo i letos. Nezapomenutelné hudební zážitky, které jsou spojené s pocitem, že za ně platíte právě tím, co je vám na festivalu z duše odporné. Tedy ochranka, která se už nezastaví ani před dívčími těly a rozlišuje psy na velké a malé, přičemž ti malí mohou do festivalového parku, kdežto ti větší nemohou nikam. Trhovci nejhrubšího zrna, kteří nabízejí třeba bramborák za 50 Kč, zase asi sázejí na to, že každý jeden návštěvník je co do objemu peněženky vlastně gangster. Jenže co naplat, když ta hudba stále stojí za to a v mnoha případech si dokáže dělat dokonce srandu z toho, kam až to v dnešním světě mamonu dotáhla.