Muž, který vymyslel kapely Sebadoh a Folk Implosion, hraje na baskytaru v Dinosaur Jr. a právě vydal oficiální druhou sólovou desku Goodnight Unknown, se představí 7. února v Praze.
Když Američan Lou Barlow zakládal spolu s J. Mascisem v roce 1984 Dinosaur, kapelu později celému světu známou jako Dinosaur Jr., nemohl ani tušit, co všechno se stane. Ale věci se začaly dít docela rychle a brzy. Po třech společných albech a dlouhém období, kdy s Mascisem nepromluvili ani slovo, přišel vyhazov ze skupiny (1988) a Barlow se začal plně soustředit na dosud vedlejší projekt Sebadoh.
Původně zcela antiambiciózní seskupení se zakrátko vymkl kontrole a jakoby mimochodem se spolu se skupinami Pavement a Guided by Voices stal pionýrem lo-fi rocku a folku přelomu 80. a 90. let. Barlowovi tato role mezi uťápnutým milovníkem koček a hudební ikonou nezávislé scény náramně vyhovovala. Především její první část – jakmile se totiž kapele Sebadoh přihodil úspěch, což se stalo hned z počátku devadesátých let (přičemž úspěch pokračoval téměř dekádu a technicky vzato nikdy úplně nevymizel), Barlow se vyděsil a snažil se všemi silami dokázat, že je hvězdou omylem a v podstatě je jen neškodný blázen.
Dařilo se mu to například se skupinou Sentridoh. Debut Losers, který vydal na kazetě v roce 1990, měl tak příšerný zvuk, že i po vyčištění a znovuvydání zněl jako kombinace kočičího mňoukání a bzučení rozbité klimatizace. Zvlášť silným zážitkem je také sedmipalcový singl Losercore, opravdový hardcore pro losery. Nahrávky podobného ražení Barlow sypal z rukávu celou první půlku devadesátých let a veledílo zakončil sbírkou Free Sentridoh: Songs from Loobiecore z roku 2002. Většinu písniček dává k dispozici ke stažení na svém webu, takže si tu nádheru může poslechnout každý.
Nová dokonalost
Mezitím, ve snaze založit s Johnem Davisem další spolčení loserů, omylem vznikli Folk Implosion, a co čert nechtěl, Barlow se znovu ocitl v hitparádách. Davis úspěch vzdal jako první, Barlow vydal ještě v roce 2003 album The New Folk Implosion. Pak dal i on ruce pryč. Se Sebadoh vydal poslední, eponymní desku v roce 1999. A trvalo čtrnáct let, než se labelem All Tomorrow Parties nechal přesvědčit a objevil se po boku původních členů Erika Gaffneyho a Jasona Loewensteina na jednom pódiu. Toto období bylo vůbec plné překvapení. V roce 2005 se potvrdily dohady a očekávání fanoušků a Barlow se znovu připojil k Dinosaur Jr. Spolupráce kupodivu vzkvétá a v nové éře Dinosaurů vyšly už dvě vynikající desky, comebacková Beyond a loňská Farm.
V přestávce mezi koncerty Dinosaur Jr. na podporu nové desky se Barlow začal věnovat sólové tvorbě, profesionálně, tak jak ji předvedl před pěti lety na nahrávce Emoh. Sbírka písniček nahraných s přáteli ho představuje jako zdravě sebevědomého, originálního a dospělého písničkáře. „Věci od Sentridoh s produkcí, kterou si dosud zasloužily jen skladby Folk Implosion,“ psalo se tehdy. Loňské album Goodnight Unknown dotahuje téměř každou jednotlivost k „nové dokonalosti“. „Dokonalost“ je možná na scéně, kde se Barlow pohybuje, trochu silné slovo, ale přinejmenším si tentokrát naladil kytaru.
Já nezpívám sám
O produkci Goodnight Unknown se postaral trochu nečekaně Andrew Murdock, člověk od Alice Coopera a skupin Godsmack a Avenged Sevenfold, nijak lichotivé inkarnace metalu. Kde na sebe tihle dva proboha narazili? Už u první písničky desky, otvíráku Sharing, ale pochopíte, co se stalo. Lou Barlow zní jako kapela, suverénní, plný zvuk je v mnoha směrech lepší než u průměrné hitové záležitosti od Sebadoh. Ta zřejmá sytost má svou příčinu. Vlastně několik příčin. Jmenují se Imaad Wasif (kytarista pozdních Folk Implosion, Alaska! a častý host Yeah Yeah Yeahs), Sebastian Steinberg (baskytarista exrockerů Soul Coughing), za bicími sedí Murph z Dinosaur Jr. a Dale Crover z Melvins. Posledně jmenovaný je tou nejdůležitější akvizicí, přenesl Barlowa na míle daleko od místa, kde na debutu Ehom skončil. Tam se loučil akustickou baladou s nalezeným koťátkem.
Ke svému lo-fi rukopisu se Barlow vrátí jen několikrát a s velkou opatrností. V druhé polovině skladby Faith In Your Heartbeat si dovolí okázalejší aranžmá, zdánlivou roztržitost The One I Call slepuje přesný rytmus a „barevné“ perkuse, nad zvukem Take Advantage, Modesty a závěrečné One Note Tone se nese jeho silný, výrazně čistý vokál – poloha, která u něj dříve nebyla zrovna obvyklá. Typicky zastřeného zvuku, kde by fanoušek hledal stopy dřívější obývákové tvorby, je na albu jako šafránu – ale jsou to hity: Don’t Apologize uplývá v pochodovém rytmu a „velkých“ špinavých refrénech, v Too Much Freedom, jež se dotýká krajně alternativního country, navíc hostuje Lisa Germano. Ostatně míst, kde si Barlow pomáhá zdvojením svého vokálu nebo tichým doprovodným „sborem“, je hned několik. Nechce být sám, nechce hrát sám a už vůbec nechce sám zpívat.
Čtyřicetiminutová deska zní od začátku do konce sebejistě a je skoro nemožné říct, jestli se na ní víc daří baladám nebo rock’n’rollu. Písničky jen výjimečně přesáhnou tři minuty, což naprosto a navždy vyloučí vatu a často také tradiční písničkovou strukturu. Ta se ale k tomuto autorovi stejně nikdy moc nehodila.
Goodnight Unknown je výborná, vyrovnaná deska, která neřeší žádné komplexy (jak kdysi činily nahrávky Sebadoh nebo Folk Implosion), ale zároveň dokáže nebýt banální. Je zkrátka chytře zábavná, mimořádně skvěle zprodukovaná, což musí poznat i ten, koho tahle technická stránka nahrávek obvykle nezajímá, a většina ze čtrnácti skladeb nepokrytě touží po tom být hrána naživo. Barlow v nich nově, ovšem naprosto přirozeně kombinuje momenty, které jsou mu vlastní, s neprozkoumanými oblastmi, ale dělá to tak šikovně, že není možné s přesností říct: tohle je zbrusu nový Barlow, jak ho neznáme. Spíš pokládá otázku, zda ho vůbec známe.
Autor je hudební publicista.
Lou Barlow: Goodnight Unknown. Merge/Domino 2009.