V posledních letech lze sledovat zájem spotřebitelů o zdravé potraviny. Chtějí vědět, odkud jídlo pochází, upřednostňují lokální farmáře. Boom místního zemědělství se stává výnosným podnikáním. Zjišťovali jsme, jak se mu daří v Praze, v Netíně na Vysočině i na internetu.
Když chtějí Bratislavané nakoupit zeleninu, mohou každý den brzy ráno vyrazit na tržiště Miletičova. Je to místo, kde je možné se najíst a napít, případně podebatovat se sousedy, tedy svérázná společenská událost. Obyvatelům Prahy taková možnost chybí – snad s výjimkou Holešovické tržnice (zejména zelenina a ovoce, květiny a stromky) či Havelského trhu (kde jsou ovšem potraviny v menšině), ale v poslední době to začíná vypadat, že se možná situace změní.
Do velikého města hlavního
Pokusy už se dějí: na Českém farmářském trhu v Praze 9 – Klánovicích je možné od začátku dubna každou sobotu nakoupit zeleninu, ovoce, kravské a kozí sýry, vajíčka, med, ovocné šťávy, mošty atd. Hanka Michopulu tržiště založila se sousedkou z Klánovic na podzim, a po prvním pokusném trhu bylo prý jasné, že nebude možné přestat; trhovci i farmáři si přáli pokračování. Nyní jedná s radnicemi v Průhonicích a Dolních Počernicích, kde by se trhy mohly konat v jiný den. Před dvanáctou hodinou druhý dubnový víkend již trhovci své zboží balili, a zdálo se, že to je spíš místo, kam se lidé vypraví nakoupit pár drobností, nikoliv zásoby potravin na celý týden. Tomu odpovídají také trochu vyšší ceny.
Další trhy se uskutečnily zatím jednorázově, například na Vítězném náměstí v Dejvicích zorganizovala Praha 6 jednoho březnového víkendu trh, který se snad na přání obyvatel bude konat pravidelně. Trh plánují také na Jižním městě v době festivalu Země-město v Kulturní centru Zahrada (17. dubna 2010) a chtějí jej opakovat.
Ovšem stále zde chybí tržiště, kam by Pražané mohli zajít na „normální“ nákupy, a které by bylo skutečnou alternativou k supermarketům i dražším bio obchodům. Nedávno se v tisku objevily zprávy, že Nadace Partnerství a občanské sdružení Archetyp vyvíjejí aktivity za obnovení pražských tržnic a vytipovaly hned několik míst v hlavním městě; diskutuje se i na Facebooku (skupina Chceme v Praze farmářská tržiště!), občané tam publikují fotografie z tržišť a debatují o místech, kde by další mohla vzniknout. Objevila se tu například petice za zavedení trhů v Praze 3. Bez podpory městských částí se totiž něco změní jen stěží.
Hledám svou husu, svůj med i mrkev
Farmář František Němec z malé vesnice Netín na Vysočině sice na trhy se svými produkty jezdí a nová tržiště by uvítal, na druhou stranu ale říká, že trhy jsou sezónní záležitost, zatímco jeho statek, specializovaný na mléčné produkty, potřebuje zákazníky celý rok. Na konci března se v kotcích na Němcovic dvorku uprostřed Netína spokojeně protahují telata. Přímo tady lze nakoupit mléčné výrobky (jogurty, naložené sýry, mléko), vyráběné v místní minimlékárně panem Němcem starším. Sám farmář bydlí kousek nad vesnicí ve srubu, nad nímž se pasou krávy. Je odsud krásný výhled do širokého okolí.
Další možností, jak získat čerstvé produkty, je tedy vydat se přímo za pěstiteli a chovateli. Komu nestačí trhy anebo není z velkého města s obchody zdravou výživou, může nyní využívat stránky www.najdisisvehofarmare.cz, které propagují jednotlivé zemědělce. Brzy po spuštění získaly celkem velkou pozornost médií a za první měsíc měly šedesát tisíc návštěv. Zatím zde najdeme informace o pětaosmdesáti farmářích. Z Vysočiny je jich zatím osm a sortiment sahá od hus přes brambory, mák, kravské mléko, jahody, česnek, cibuli, vejce až po seno, obilí či levandulový olej. Z Prahy tu nacházím jen Biofarmu Zelený Dvůr v Dolních Počernicích, nabízející zeleninu, brambory, ovoce, bylinky, biomaso; část toho s Bio certifikátem. Stránka ale není jen pro biofarmáře, jedinou podmínkou je, aby výrobce něco nabízel konečným spotřebitelům. Farmáři by měli připlácet na vedení webu a propagaci, alespoň dokud nebude návštěvnost dostatečně vysoká. František Němec ovšem na statku prodá asi jen dvě procenta výrobků, většina objednávek jde přes internet, „protože to tady není zaběhnuté, někteří zákazníci si neuvědomují, že by mohli u farmářů nakupovat, a chce to nějaký čas“.
Pan Němec vymyslel nový systém zpracování mléka – a domnívá se, že čerstvý způsob myšlení potřebují všichni hospodáři i v jiných věcech: „Zemědělci tu byli od toho, aby produkovali, ale dokud budou produkovat a nebudou prodávat, tak je velkoobchody budou brát na hůl. A zemědělci si neumějí vyjednat vyšší cenu, kdyby to uměli, už by to dávno udělali.“ Důležité podle něj je, aby se zemědělci naučili produkty zpracovávat a prodávat. Sám se angažuje v diskusních skupinách ministerstva zemědělství o zvyšování hodnoty potravinářským produktům: „Zemědělské produkty jsou ,laciné‘. Musím prodat hodně, aby se mi to vyplatilo. Když mám soupeřit s litrem mléka za 9,90, tak je to těžké. Kdyby stál litr mléka v obchodě patnáct korun, tak můžu prodávat za dvacku, a to není takový rozdíl, aby to lidé řešili. Přitom kvalita se nedá srovnat. Nepotřebuji prodávat zbytečně draho, ale potřebuji z toho žít. Myslím, že to mám uděláno tak, abych žil. Slušně.“ Počet zákazníků roste a na farmě je patrné, že si farmář vůbec nevede špatně.
Zelenina v bedýnkách
Zatímco na webu pana Němce se prezentují farmáři z celé České republiky, takzvaný bedničkový systém se zatím rozvíjí jen ve větších městech. Němcův statek dodává zákazníkům, co si objednají, obsah bedýnek je ovlivněn sezónou, počasím a úrodou. Funguje to většinou tak, že se skupina lidí dohodne a vytvoří odběratelské sdružení, napojené na farmáře, dodávajícího pravidelně bednu se směsicí zeleniny a ovoce, kterou si lze vyzvednout v určitém odběrném místě. Jedno z nich se nachází například v Toulcově dvoře v Praze 15 – Hostivaři, další v kavárně a bioobchodě Bio Zahrada v pražské Belgické ulici. Zde na vytváření bedýnek spolupracují s deseti farmáři, nabízejícími ovoce a zeleninu v bio kvalitě. Ti každý týden pošlou aktuální nabídku, kterou potom kavárna rozesílá zájemcům a oni si objednají – kromě zeleniny a ovoce také víno, maso, případně ekologické čisticí prostředky či obiloviny. Nová stránka bedynky.cz by měla pomáhat zemědělcům najít odběratele a naopak.
Existují i další bedýnkové iniciativy, ovoce a zeleninu lze objednat přes freshbedynky.cz; bio-bedynky.cz, které organizuje PRO-BIO Liga, sdružuje zatím asi třicet spotřebitelů. Ti jsou spojení s ekofarmou Karla Tachecího v Budyni nad Ohří, kterému před zahájením sezóny zaplatí náklady a on potom pravidelně dodává potraviny. Statkář tak má zaručeno, že přežije i v případě, že se neurodí. Podobný je francouzský systém AMAP, založený na přímé vazbě mezi zemědělcem a spotřebiteli. Letos v březnu se v Praze, v Komunikačním prostoru Školská 28, uskutečnilo setkání, zorganizované sdružením Biospotřebitel – cílem bylo také seznámit veřejnost s různými bedýnkovými systémy. Jeden z nich představil Daniel Mourek z Nadace Partnerství (jeho starší text o ekologických družstvech a záchraně zelinářů si můžete přečíst na webu A2, v čísle 34/2006).
Je to skutečná potravina
„Pro mě je bio normální věc. Úplně normální. Je to skutečná potravina,“ uvádí Vanda Švihlová, zakladatelka Bio Zahrady. V obchodě, kde nabízejí také výbornou kávu, polévky a další malé občerstvení, mají většinou plno. Na rozdíl od stránek pana Němce, které podporují přímý prodej z farem (otázka je, kolik farmářů se takto může v regionu uživit), funguje bedýnkový systém prostřednictvím skupin, podporujících vybrané zemědělce (někdy celou aktivitu prodeje včetně cen již neřídí farmář, ale zprostředkovatelé). Ať bio či nebio, vzrůst zájmu o lokální zdravé produkty se stává výnosným obchodem. Také proto se František Němec i Vanda Švihlová shodují na tom, že ekonomická recese je nepoznamenala. Vanda Švihlová uvádí, že její podnik nebyl zasažen, protože v něm nakupují lidé, kteří vědí co chtějí – a jsou ochotni za to zaplatit. Pro Františka Němce bylo dočasné snížení tržeb výzvou, která ho donutila zlepšit propagaci; teď tržby zase rostou: „Proto si myslím, že se nás krize skoro vůbec netýká.“