Besídky předškolních děti patří k vánočnímu koloritu nejen v Německu. Dětičky zpívají, rodiče tleskají a pochvalují si, jak pěkně to ratolestem jde. Paní učitelky jsou také rády, protože, co si budeme povídat, vánoční vystoupení patří k vrcholům jejich celoročního snažení. A naučit pětileté děti hodinovému programu, který má v rámci možností hlavu a patu, skutečně není žádná legrace. Člověk by proto očekával, že minimálně v Německu, v zemi „básníků a myslitelů“, nebude školkám v tomto bohulibém snažení stát házet klacky pod nohy. Není tomu tak. Německá Společnost na ochranu autorského práva (Verwertungsgesellschaft Musikaudition) totiž začala požadovat po školkách placení „koncesionářských poplatků“ za rozmnožování kopií písniček a not. O tomto problému informoval deník Die Welt z 27. prosince. A jsou to částky nemalé, především v časech, kdy se ve veřejné sféře šetří na každém rohu. Za 500 kopií chce autorský svaz 56 eur a částka se pochopitelně s počtem kopií zvětšuje. Takže za dobře připravenou besídku ve větší školce by mohla Společnost autorů nashromáždit klidně i přes 100 eur. Pro požadavky Společnosti, která se ještě dosti arogantně nechává při jednání se školkami zastupovat soukromou firmou Gema, nemají ale školky ani jejich provozovatelé příliš porozumění. Například ve městě Bocholt školka vesele kopíruje dále a neplatí ani euro. A takových bude jistě více. Nabízelo by se řešení, že každá spolková země uzavře s Gemou paušální smlouvu a náklady budou celkově nižší a budou také více „rozložené“. To ale není možné, protože školky v Německu nejsou státní a patří buď soukromým subjektům anebo například církvím. „Paušál“ je tedy prozatím vyloučen. A jednání s církvemi údajně také selhala. O celou záležitost se začali zajímat i ministerští úředníci a – světe, div se – jsou na straně zpívajících capartů. Ale přihřívají si také vlastní polívčičku. Podle náměstka bavorského ministra kultury je zpívání křesťanských koled velmi „prointegrační“. Opěvování Kristova narození muslimskými ratolestmi asi přispívá k porozumění a náklonnosti k německé kultuře… Faktem je, že se Gema i Svaz stali terčem kritiky a získali také nálepku barbarů, kteří vydělávají už úplně na všem a jejich hrabivost odnášejí i ti nejmenší. Ze svých požadavků zatím ale neslevili a celou věc dostane na stůl Konference ministrů kultury. Jestli ale vše zamete pod stůl a Gema bude dále vybírat své poplatky, mohou se u našich sousedů dočkat toho, že veselé německé předvánoční zpěvohry v podání malých Germánů budou patřit minulosti – ať už z trucu nebo kvůli tomu, že si jejich zpívání školky prostě nebudou moci dovolit.
Možná, že si koledy budou děti zpívat aspoň doma, nicméně křesťanským církvím v SRN přece jen v tomto čase zamrzá úsměv na rtech. Rok 2010 byl totiž naprosto zničující, především pro katolíky. Píše o tom v souvislosti s počtem výstupů z církve 27. prosince berlínský Tagespiegel. Během roku 2010 se na katolickou církev, tradičně aktivní a početně silnou spíše v jižním Německu, „sesypaly“ skandály, které se týkaly především zneužívání a bití dětí kněžími. Aféry se dotkly nejen „obyčejných“ kněží, ale také církevních funkcionářů, kteří zastávali velmi významné posty. Ztělesněním problému se stal především Walter Mixa, dnes již bývalý biskup z Augsburgu a představitel konzervativního křídla katolické církve. Jeho pravověrnost ovšem nebyla zřejmě tak opravdová a upřímná jako jeho surovost, se kterou bil děti v jednom výchovném centru. Jen v „jeho“ diecézi vystoupilo z církve 11 351 katolíků. Podobný trend se ovšem vyskytl i v mnohých dalších, především jihoněmeckých diecézích. Většina pobouřených katolíků ovšem nezavrhla křesťanství jako takové, ale spíše reagovala na selhání římskokatolické církve během skandálu. Církevní hierarchie totiž chvíli mlžila, snažila se postavit za své kněze, ale jakmile bylo konkrétních případů čím dál tím více, začalo mnohým členům docházet, že problém asi bude v organizaci samé. Protože ale chtějí chodit v neděli na bohoslužby i nadále, přestupují prostě k evangelické církvi. To, co bylo ještě nedávno nemyslitelné, se stalo poměrně legitimním řešením „církevní“ a v podstatě i osobní krize. Jen v katolickém Bavorsku přestoupilo k evangelíkům asi 2 500 lidí. Evangelická církev se přesto nemůže považovat za „vítěze“ celého sporu. I přes příliv nových členů z řad někdejších katolíků zůstávají i v této církvi počty odchozích celkově vyšší než počty nováčků. Získávání konvertitů a lovení u konkurence jako způsob misie není samospásným řešením. Velké církve si v Německu pomalu zvykají na dlouhodobou ztrátu svého vlivu a společenské relevance. Skandály, kde vychází najevo surovost a prolhanost kněží, tedy lidí, ke kterým se má člověk s důvěrou upínat, jsou pro církve skutečnou cestou do pekel.
Největší saský deník Sächische Zeitung se 27. prosince zaměřil na to, jaká jména dávají Němci novorozeňatům. Zjistil přitom, že ta nejexotičtější jména jsou nejvíce oblíbená mezi rodiči kousek od našich hranic, v Krušnohoří. V krajském městě Aue, které skutečně neoplývá věhlasem a kulturně tenduje spíše k průměru, se údajně setkáme s nevídaně hojným počtem jmen jako Alexander Horst Herbert Sonny nebo Jamie Jan Jürgen Fritz. I AaliyahLuna, TarjaAnnikki nebo ColienSydney svědčí o kreativitě Krušnohorců v dobách globalizace. Přes veškerou snahu o originalitu zůstávají ovšem, a asi i naštěstí, na prvních dvou místech obliby klasická jména Marie a Paul. Autor tohoto překladu je ale přesvědčen o tom, že ColienSydney bude německé koledy zpívat se stejnou vervou jako Maruška. Pokud se při tom ovšem nebude někdo muset pořádně plácnout přes kapsu.