Před kamerou, za kamerou

Je jisté, že některé věci v dokumentu natočeném nejslavnějším streetartistou světa Banksym jsou pravdivé. Je více než pravděpodobné, že jiné pravdivé být nemohou. A zdá se nemožné odhalit, kudy vedou hranice autentičnosti. Tato charakteristika je jedním z důvodů, proč je Exit Throught The Gift Shop výjimečný snímek. Jeho kvality nicméně nelze odbýt konstatováním, že jde o podařenou mystifikaci.

Podobně jako Banksyho grafické dílo stojí i jeho filmový debut spíše na nápadech než na výjimečné kvalitě zpracování. Formální jednoduchost je v obou případech (mírně problematickou) základní tvůrčí strategií. Banksyho důsledné ukrývání vlastní identity není jen dokonalý marketingový tah, jenž mu pomohl z ulice do honosných galerií a samotnému graffiti, odsuzovanému coby vandalismus, otevřel dveře ke statutu street artu, tedy moderní umělecké formy. Ono zároveň definuje anonymní podstatu pouliční tvorby, z níž pramení určitá svoboda, a to nejen umělecká. Je bezpochyby fascinující sledovat, jak vznikají na zdech velkoměst díla, která vlivem institucionálních tlaků uměleckého světa nabývají obrovských hodnot a zároveň mohou být v mžiku překryta tagem znuděného teenagera či primalexem zaměstnance technických služeb.

Exit Through The Gift Shop není dokumentární film o street artu ani autoportrét Banksyho. Přesto pomocí rafinované struktury vypovídá o příslušné scéně i jejím nejslavnějším představiteli mnohem víc než informativně založené dokumenty. Už od prvních chvil je jisté, že Banksy ve snímku rozehrává podobnou podvratnou hru s dokumentárním formátem, jakou provádí v ulicích s institucionalizovanými formami umění. Od úvodního klipovitého intra vyvolávajícího dojem snímku, který chce představit fenomén street art, se brzy pozornost přesune k jedinému protagonistovi, Francouzovi žijícímu v Los Angeles Thierrymu Guettovi, jenž je až obsedantně zaujatý guerillovými streetartovými umělci všeho druhu a Banksym speciálně. Ještě předtím ovšem Banksy (v anonymitě technologicky zastřeného obličeje i hlasu) uvede, „o čem to celé je“. Lakonicky sděluje, že snímek bude o tom, k čemu došlo, když jeden chlápek o něm chtěl natočit dokument a celé se to nakonec stalo zajímavějším než samotný Banksy, a podotýká, že „film je vlastně jako já“. Zpočátku ještě nemáme žádný důvod o režisérových výrocích pochybovat.

Zajímavější než Banksy

Banksy jakožto zpovídaný subjekt před kamerou odpovídá s autentickou váhavostí a neurčitostí, čímž ctí konvence „pravdivého“ dokumentu. Ale už když se začne odvíjet příběh podivínského Guetty, je najednou na mnoha úrovních zřejmé, že tady něco nehraje. Guetta vystupováním i zjevem působí jako podivný nerd nebo legrační figurka a archivní záběry z jeho života vypadají příliš stylizovaně na to, aby byly autentické (anebo je to dojem vyvolaný obratnou manipulací, střihem a místy karikaturním užitím hudby?).

Jak by tenhle divný chlápek, u nějž podle filmového vyznění nelze rozhodnout, zda je oddaný dokumentarista streetartové komunity anebo pomatený klaun, mohl být zajímavější než Banksy? Nebo co jiného nám ten neurčitý prolog chce sdělit, máme-li věřit jeho upřímnosti? Nejsou všechny ty autenticky vyhlížející momenty jen důmyslně vymyšlenými „šablonami“, připravenými na rychlé vpálení do tváře diváka za účelem nabourání jeho zažitých sledovacích konvencí?

V druhé půli se původní vzorec „Banksy portrétuje chlapíka, jehož odvěkým snem bylo portrétovat Banksyho – umělce, kterého nikdo nezná a o němž neexistují žádné audiovizuální záznamy“ šalamounsky proměňuje do vzorce „Banksy portrétuje náhle zazářivší hvězdu moderního umění, jejíž sláva je stejně absolutní, jako je celé jeho dílo epigonské až absurdní“. Neznamená to jen další zašmodrchání už tak složité hry na téma kdo je tvůrce a kdo předmět natáčení. Zároveň se ze svébytného, „kdo ví, do jaké míry mystifikačního“ dokumentu o lidech kolem street artu (kromě ústředního Thierryho tu vystupuje třeba i známý a „zaručeně pravý“ tvůrce Shepard Fairey) stává nenápadně vedená úvaha o povaze a hodnotě současného umění.

Stejně obtížně jako se hledá hranice mezi autentičností a mnohonásobně zamotanou mystifikační hrou samotného snímku, se mnohdy hledá i hranice mezi vtipnou čmáranicí na zdi, marketingově vyprodukovanou genialitou a uměním. A to je důvod, proč je Banksyho snímek mnohem víc než jen zábavná formální hra.

Autor je filmový publicista.