Obyvatelka zemělodi přibližuje radosti komunitního soběstačného života bez složenek za vodu.
Kde a jak dlouho jste v zemělodi žila a jak na to vzpomínáte?
V bezprostředním okolí Taos Community – což je malé městečko Taos, ne tedy Reynoldsova Greater World Community, ta je odtud necelých třicet kilometrů – jsem v průběhu dvaceti let navštívila a dočasně obývala v různých ročních obdobích několik zemělodí. Tou nejbizarnější zemělodí byl pro mne starý Castle, postavený celý z plechovek od piva, který se teď právě renovuje.
Poprvé jsem s rodinou navštívila Nové Mexiko v osmdesátých letech. Místo hotelu v Taosu jsme si tenkrát vybrali Bed&Breakfast zeměloď. V tomto na první pohled trochu pohádkovém, trochu snovém interiéru jsme byli obklopeni pocitem harmonie. Možná, že na mě takovým klidem působily vnější i vnitřní obliny, pokoje, kuchyň i koupelna obklopené skleníkem, krásné světlo a fakt, že všude něco rostlo a oživovalo vnitřní prostor.
Co jste měla na bydlení v zemělodi nejraději?
Výbornou vodu! Byla měkká, téměř sládla na jazyku a navíc po koupeli nám vlasy zářily a kůže byla nádherně hebká... Byla to buď dešťovka, čištěná přes keramický filtr, nebo voda studniční z hloubky až dvě stě metrů, nefiltrovaná. Příjemné teplo. V zemělodích se krásně spalo. Kuchyň v zahradě – či zahrada v kuchyni – mi umožnila připravit si kdykoliv jídlo z toho, co dům dal, a že toho bylo požehnaně. První civilizovaný záchod, kde se nesplachovalo pitnou, nýbrž užitkovou vodou.
A chybělo anebo vadilo vám tam něco?
Ne, naopak jsem si uvědomila, co všechno mi vadí v mém běžném evropském životě. Chyběla mi pak zeměloď, která se o mě stará a do níž pošťák nenosí složenky za vodu, světlo, topení a odvoz odpadků. Zeměloď mě inspirovala, osvobodila a darovala mi spoustu času.
Čemu se členové komunity přes den věnují?
Probouzelo nás svítání a uspávala tma. Bylo to naprosto přirozené. Žili jsme bez hodin, orientovali jsme se v čase naprosto běžně podle slunce. Denně jsme se věnovali zahradě – bylo třeba zalít, vyplít, zasadit, sklidit. Dost času jsem věnovala přípravě jídla, teprve tam jsem se také naučila péct vlastní chleba. Začala jsem i jinak vařit. Věnovala jsem se hodně synovi, chodili jsme pěšky téměř denně do nedalekých přírodních horkých pramenů v kaňonu řeky Rio Grande, to nám zabralo i několik hodin. Z pozorování západů a východů slunce se stal každodenní rituál. A když někdy zapršelo, dělala se venku většinou dvojitá duha, která se ve velkém oblouku skvěla v jasných barvách nad Taosem. Noční nebe bylo plné hvězd a Mléčná dráha na dosah.
Každý se věnuje své práci. Řekla bych, že se hodně staví, dostavuje, přistavuje atd. Na zemělodi se dá pořád něco tvořit. Čím déle v ní člověk žije, tím víc se nechá inspirovat. Navíc je pořád po ruce krásný stavební materiál, hlína, lahve, dřevo, plechovky atd. Když je třeba udělat nový plot nebo novou omítku, uspořádá se večírek – mudding party. Přijde spousta lidí, je legrace a práce je brzy hotová.
Mimo město vzniklo koncem šedesátých let několik komun – New Buffalo a Morning Star byly asi ty nejznámější a největší. Fungovaly skutečně jako komuny. Earthship – Greater World Community přišla až po nich. Věnovaly se především ekozemědělství, přebytky prodávaly na farmářském trhu. V trochu jiné podobě existují dodnes.
Jak a v čem se v zemělodi třeba myje nádobí nebo pere a vůbec jak se nakládá s vodou, které v Novém Mexiku není mnoho?
Jsou zemělodě, které si vyrobí tolik energie, že mají i elektrickou pračku. Nádobí se myje v dřezu i v myčce na nádobí, tak jako kdekoliv jinde. Na mytí i praní se používají pouze přípravky, které jsou k přírodě šetrné. Základním rozdílem je ale úplně jiný přístup k vodě a k energii celkově. Dospělí i děti s vodou ani s energií neplýtvají. Není k tomu žádný důvod. Lidé spotřebovávají celkově všeho méně, k přírodě se chovají šetrně. Méně se vyhazuje, co jde, se zrecykluje nebo rozdá, zbytek se zkompostuje.
Dá se v zemělodi žít úplně soběstačně?
Ano. V zemělodi se dá každopádně přežít a není to vůbec žádné živoření. Chováte-li vy nebo někdo ve vašem okolí drůbež, domácí zvířata, máte samozřejmě mnohem větší výběr. Jeden můj kamarád má opravdu velkou zeměloď – farmu vysoko v horách se vším všudy. Do Taosu nebo do Santa Fe dojíždí maximálně jednou za měsíc. Samozřejmě, když k němu jede návštěva, ví, co má přivézt s sebou. Každopádně se vám nemůže stát, že doma není nic k jídlu!
Myslíte si, že se skutečně zrealizuje projekt pražské zemělodi?
Věřím tomu a usilovně na tom spolupracuji. Ráda bych se zmínila o veřejné sbírce, kterou naše občanské sdružení Zeměloď vyhlásilo na stavbu první české zemělodě, která by se měla uskutečnit na jaře 2012.