eskA2látor 3

Na vyhřátých ulicích je městské obyvatelstvo ještě sužováno létem, ale ve stínu větvoví vzrostlých stromů, z kterých se tu a tam váhavě snese uschlý list, je už znát podzim. Ztichlým areálem Olšanských hřbitovů s kolečkem, lopatou, smetákem a hráběmi postupují zametači prvního spadaného listí. S romantickým dekorem tlumených barev omšelých náhrobků, zřícených zídek a sentimentálního břečťanu už z dálky kontrastuje veliká žlutá igelitka. Zálibně rozeznávám cinkání prázdných pivních láhví. Poklidná práce, říkám si, aspoň pokud neprší! Nenáročné pohyby lenivých paží, oddech na příhodném náhrobku. Teprve pak si lépe prohlédnu své nové společníky: stárnoucí trpaslík bez ustání trápí svůj hltan, chrchlá a uprostřed 8. odd. V. hřbitovní části si hojně odplivuje. Jediné, čemu se vyhýbá, je zrzavý vousáč v maskáčích, pán lahváčů. Nakonec se frankensteinovskou chůzí s tělem dozadu zpoza pomníků, za nimiž ulevil svému měchýři, vynořuje bledolící mladík. Usedá na hrob a ptá se trpaslíka: „Co bys dal svojí holce, kdyby jí bylo třicet? Já vím, ty bys ji plácal klackem po hlavě.“ Zakrnělec mlčky přikývne. Kdo by se pod mohutným obeliskem Tyrše a Fügnera aspoň na chvíli nezasnil?