Dutý rezonátor

Hlavní hrdina amerického seriálu Dexter (od 2006) je prázdná bytost maskující se za člověka. Vakuum uvnitř své skořápky se snaží zaplnit emocemi, kterým zhola nerozumí – přátelstvím či láskou. Jenomže ke své smůle, kdykoliv se někomu zcela otevře a odhalí své nejtemnější tajemství, dotyčný nezůstane dlouho mezi živými. A tak Dexter Morgan nakonec vždy zbude sám a jediné, co ho skutečně dokáže (přechodně) naplnit, je vraždění. Ovšem díky správné otcovské výchově se zaměřuje pouze na jiné vrahy, kteří by jinak kvůli dírám v právním systému zůstali nepotrestaní. Dexter sám přitom pracuje na policejním oddělení jako specialista na krevní stopy. Je sociopatickým soudcem i katem v jedné osobě a milují ho miliony televizních diváků i čtenářů po celém světě.

Zabiják sympaťák

Na televizní obrazovky se v podání brilantního Michaela C. Halla před šesti lety dostala figura založená na tradici psychicky narušených a nebezpečných hrdinů typu Toma Ripleyho či Hannibala Lectera. Podobně jako druhý zmíněný ve svém příjmení návodně skrývá „lektora“, křestní jméno Dexter ironicky značí, že se jedná o „správného“ jedince. Přes návodnost hrdinova jména ale možná není úplně v pořádku, když diváci drží palce postavě, která zabila přibližně devět desítek lidí. Podle vrahova představitele Halla se na Dexterův neobvyklý koníček dívá jinak publikum na starém a jinak na novém kontinentě: v Evropě diváci nakonec uznají, že jde vlastně o negativní postavu, Američané však nezapomenou podotknout, že přece pouze odstraňuje ze světa jiné vrahy.

Jenomže toto tvrzení platilo někdy do konce druhé série. Později okolnosti (v čele se stresem) způsobily, že pod Dexterovou břitvou skončilo i několik osob, které si to nezasloužily, alespoň podle přísných hledisek kodexu, který hrdinovi od dětství vštěpoval jeho adoptivní otec Harry. Navíc protagonista nejedná z nějakých ušlechtilých pohnutek, jako je vyčištění města od zločinu. Spíš je z podstaty psychopat, který má nepotlačitelné nutkání vraždit, a nebýt onoho usměrnění – morální berličky – ze strany Harryho, dával by mu průchod nezřízeně. Takže znovu: proč fandit postavě vraha?

V řadě diváků nejspíš bude rezonovat Dexterova emocionální vyprázdněnost, byť je v seriá­lu dotažena do nadlidského extrému. Anebo není? Když se násilí trochu upozadí, vypreparujeme z vyprávění příběh muže, který tápe ve vztazích, nerozumí životu, a přesto se snaží nějak přežívat, zkrátka je až nepříjemně podobný leckomu, koho denně potkáváme na ulici. Magnetem, jenž poutá k obrazovce, je často hrdinův vnitřní hlas, který ve zvláštní kombinaci upřímnosti a sarkasmu v břitkých glosách komentuje okolní svět. Někdy až nebezpečně mluví divákům z duše – ostatně možnost přílišného ztotožnění a určitá potenciální návodnost k násilnému chování může vyvolávat kontroverze.

Pokřivená měřítka

Sami tvůrci seriálu v druhé řadě vytvořili epizodní postavu Kena Olsona, který se hlavního hrdinu snaží napodobit, ovšem jeho mordýřská měřítka jsou pokřivená, a tak záhy sám skončí na Dexterově „operačním stole“. Někteří diváci nevstřebali poselství jistých sebereflexivních dílů, například Dex, lži a video, protože skutečně došlo k několika vraždám, které byly možná inspirovány životním stylem populárního televizního hrdiny.

Před dvěma lety například sedmnáctiletý Andrew Conley ze státu Indiana zabil svého mladšího bratra a při výslechu pak tvrdil, že se cítí jako Dexter z televizního pořadu. Přímé ovlivnění seriálem není průkazné – nelze s vážností předpokládat, že by Andrew svého sedmiletého sourozence trestal za spáchanou vraždu. Na jaře letošního roku se zase brutálního činu dopustil jihoafrický pár snoubenců, který se vzájemně romanticky oslovoval „Dextere“ a „Lumen“ (ženská postava z páté série). Vyšetřování však ukázalo, že mord mnohem více než s pořadem souvisel s nějakým kultem, dost možná se satanismem. Produkce seriálu v čele s představitelem Michaelem C. Hallem v rozhovorech akcentuje výraznou nadsazenost příběhu a Dexterovy takřka nadpřirozené či „superhrdinské“ aspekty. Nechtěnou škodlivou podnětnost seriálu odmítá.

Vrah z papíru

Pořad se začal vysílat v roce 2006 a první dvanáctidílná řada vznikla na motivy románu Jeffa Lindsaye Drasticky děsivý Dexter (2004; česky BB/art 2007 v překladu Zdeňka Hofmanna). Děj knihy je však mnohem přímočařejší, syžet by se hodil spíš pro celovečerní film. Tým scenáristů příběh rozkošatil o řadu vedlejších linií, ponechal prostor pro hlubší prokreslení vedlejších postav a každou epizodu vypointoval, aniž by tím ubral na plynulosti celku. Už závěr první série a prvního románu se v důležitých motivech rozcházejí, z druhé knihy Drasticky dojemný Dexter (2005, česky BB/art 2007, Z. Hofmann) pak scénář čerpá jen několik fragmentů a dále už se jedná o dva paralelní světy s postavami týchž jmen.

Lindsay vytvořil figuru mnohem nelítostnější; zatímco televizní varianta Dextera se chvílemi upřímně snaží stát člověkem a pochopit lidský úděl, verze literární je prodchnutá sarkasmem a nihilismem, s nímž lze sympatizovat jen stěží. Humor černý jako prázdnota hlavního hrdiny je přítomný i v těch nejdrastičtějších situacích, až pomalu přestává být vtipný – tedy ne že by začal zasmrádat trapností, spíš už se zcela vykloubí z lidskosti.

Dalším podstatným rozdílem v pojetí postavy je, že zabiják z obrazovky je „příčetný“ sociopat, ale jeho alter ego z Lindsayových řádků je spíš schizofrenik, který při vraždění přenechává kontrolu svému temnému já. V třetí knize Dexter v temnotách (2007, česky BB/art 2008, Z. Hofmann) se dokonce spisovatel z bezpečí kriminálního románu pouští do nejistých vod hororu a rozehrává nadpřirozený motiv, podle nějž je Dexterova zlá stránka samostatnou entitou.

Televizní produkce zůstává víc při zemi a dělá dobře. Všech odvysílaných pět sezon si drží vysokou a velmi konzistentní úroveň. Scénář si pokaždé do Dexterovy temnoty posvítí pod jiným úhlem, a protože absolutní čerň neexistuje, postava odráží překvapivé věci. Letos na podzim se bude nasvěcovat shora; zabijákova duše, má­-li jakou, bude totiž dle oficiálních ukázek konfrontována s náboženstvím.

Autor je hudební a filmový publicista.