V neděli 2. října 2011 uspořádalo občanské sdružení Kruh velkorysou oslavu Dne architektury. Ve více než dvaceti českých a moravských městech se sešli architekti a teoretici s místními vedeni společnou ideou objevit své město. Vybraným průvodcům jsme položili tři okruhy otázek týkající se míst, kde se narodili a/nebo kde mají své realizace.
Společná, jinak v mnohém různorodým městům, je podle mého názoru charakteristika jejich politiky v nejširším slova smyslu. Právě zde totiž, s ohledem na poměrně velké příjmy měst a způsob hospodaření, záleží nejvíce na profesionalitě volené reprezentace a úřadů. Kvalitní městské prostředí je tu s trochou nadsázky dáno silou starosty či primátora více než kde jinde (kladné příklady známe z Teplic, Litomyšle či Kutné Hory). V tomto směru však nelze překročit svůj stín, takže rozvoj měst dlouhodobě kulturně a vzdělanostně deficitních (Kadaň) se významně liší od těch s nepřerušenou tradicí (Písek). Velmi záleží na strategických (politických) rozhodnutích, jaké procesy je třeba iniciovat a jaké hodnoty chránit.
Například vymezení hranic města, tedy rozhraní mezi zastavitelným a nezastavitelným územím je obecně bráno na lehkou váhu, přitom právě zde leží jádro sporu i silná potřeba shody, jasně se tu projeví schopnosti vedení města. Poměřují se provozní a investiční náklady, váží se hodnota krajiny oproti hodnotě nové výstavby, rozhoduje se o intenzitě a kvalitě života v celku i jeho částech. S tím se pojí i další problém, vztahy města s okolními obcemi. Nalézání dohody na úrovni sídla, sousedství sídel i regionu je velkou slabinou naší země.
Na kvalitě měst obecně, ale u středně velkých měst je to očividné, se též zásadně podepisují územní plány a klíčové investice. Územní plány jsou zpracovávány jako víceméně technické či dokonce technokratické dokumenty bez tvůrčí hodnoty. Většina měst vůbec nepořizuje regulační plány, veřejné investice stavebního charakteru jsou zadávány podle zákona o veřejných zakázkách, respektive podle nejnižší ceny. Přitom právě prostorotvorné regulační plány jako jediné podmiňují kvalitu fyzické struktury a veřejného prostoru (regulační plán Ústí nad Labem) a dobré klíčové investice jsou často úhelnými kameny pro další kvalitativní růst (Benešov). A územní plány? Je načase vybírat k jejich zpracování ty opravdu nejlepší architekty a formu i obsah dokumentů přizpůsobit potřebám obce, ne ministerským tabulkám. Zadávat je jako projekt na společný dům, chápat je jako win-win strategii. Společná je středně velkým městům neméně podstatná péče o krajinu. Bohatost a relativní nezastavěnost naší krajiny je v rámci Evropy výjimečná a střední města, v krajině víceméně rovnoměrně rozmístěná, jsou jejími faktickými správci.
Jan Jehlík, architekt, urbanista, vedoucí Ústavu urbanismu na FA ČVUT v Praze
1. Udály se v posledním desetiletí ve vašem městě (městské struktuře) nějaké podstatné změny? Má město jasnou koncepci rozvoje a někoho, kdo by ji prosazoval, například hlavního architekta?
2. Zajímají se obyvatelé o podobu svého města? Zasahují třeba prostřednictvím občanských sdružení do jeho chodu?
3. Jak se ve městě prosadila současná architektura a jakého se jí dostává přijetí?
České Budějovice
Mirek Vodák
architekt, grafický designér, spolupracuje se studiem NOLIMAT
1. „Koncepce města“ České Budějovice stojí na strategickém plánu (v textu schází slovo architektura) a územním plánu, na něž dohlíží odbor územního plánování a architektury (ani jeden zaměstnanec však není z oboru). Za posledních deset let byla vypsána jediná regulérní architektonická soutěž a například na Mariánské náměstí, což je nejdůležitější neuchopený prostor ve městě, byla vypsána obchodní soutěž s kaucí pět milionů. Přihlásil se jeden soutěžící. Podle mého názoru město koncepci nemá, protože věří, že vše vyřeší stavebním zákonem, vyhláškami a normami, aniž by pochopilo, že v takovém systému „kvalitní architektura“ nemá šanci. Před nedávnem se uskutečnil konkurz na funkci hlavního architekta (v komisi nezasedl ani jeden architekt, údajně však proběhla konzultace s Evou Jiřičnou a Romanem Kouckým). Pokud však ten nedostane pravomoc přímo zasahovat do odboru investic a dopravy a ve výběrových řízeních „dávat body“ za kvalitu, pak je jeho funkce zbytečná, protože jakýkoliv „strategický architektonický plán“ nebudou zastupitelé dodržovat.
2. Obyvatelé jsou v zájmu o město velmi pasivní. Částečně je chyba ve vnější komunikaci magistrátu, částečně v nesrozumitelnosti úředních dokumentů a stavebních výkresů, respektive ve způsobu jejich prezentace. Občanská sdružení mnohdy zastupují jen zájem vybrané skupiny lidí, nejsou ochotná připustit diskusi ani kompromis. Většinou pak nedochází k reflexi, ale pouze k prosazení zájmu silnějšího. Developeři s tím počítají, a tak úmyslně ve studii překračují parametry regulace, aby mohli později slevit.
3. Současnou architekturu prezentuje odhadem jedno procento novostaveb. Většinou jsou to soukromé rodinné domy, výjimečně komerční objekt (paradoxně typové projekty rakouských řetězců). O tom, že by se architekti měli podílet na podobě veřejného prostoru, se nemluví. Současnou architekturu přijímají obyvatelé často neutrálně, protože ji reprezentuje naprosto průměrná produkce a hrstka kvalitních domů nedokáže myšlení lidí dlouhodobě ovlivnit. České Budějovice mají stále obrovský potenciál v několika nevyužitých územích na okraji centra, jejichž silné stránky by současná architektura mohla výrazně podpořit. Organismus města unese spoustu špatných staveb, ale potřebuje čas je vstřebat a občas se nechat „vyléčit“ těmi dobrými.
Hynek Látal
historik, odborný asistent na Ústavu dějin umění FF JU v Českých Budějovicích
2. O město se zajímají především studenti a absolventi vysokých škol, kteří se do Budějovic vracejí a mají chuť podílet se na jejich rozvoji. Vzniklo tak občanské sdružení Budějovice kulturní, jemuž se podařilo sestavit a nedávno i prosadit návrh na zpracování kulturní koncepce města, která dosud ani neexistovala nebo nebyla vůbec naplňována.
3. Současná architektura se v Budějovicích přestala objevovat přibližně od přelomu tisíciletí, poslední významnější realizací byla přestavba radnice. Jinak vše ostatní (dostavba univerzity, úprava pěší zóny či řada bytových domů) staví dva až tři ateliéry nevalné kvality. Za jedinou podařenou stavbu z poslední doby považuji kancelářskou budovu firmy E.ON, nadějná je také stavba městského Komunitního centra na sídlišti Máj, jíž se má díky architektonické soutěži ujmout bratislavský ateliér SLA.
Havířov
Vančó Kiszka architekti
1. Havířov je město poměrně mladé, vzniklé víceméně na zelené louce v padesátých letech dvacátého století. Současné zásahy ukazují na nepochopení dobových kvalit urbanismu města, ten je devastován nevhodným měřítkem staveb či popíráním původních průhledů. Havířovští občané a zastupitelé města si dokážou vážit sorely padesátých let, k ocenění bruselského stylu let šedesátých však zatím nedospěli. V současné době město schválilo demolici vlakového nádraží, které je jednou z významných staveb v tomto stylu. V roce 2008 schválilo město ve spolupráci s hlavním architektem Strategický plán rozvoje na dalších patnáct let.
2. Bohužel ne. Havířovští občané nejsou zrovna patrioti, nemají k místu historické vazby, mnoho se jich přistěhovalo za prací v ostravsko-karvinských dolech, jejichž činnost je dnes značně omezena. Za dalšími důvody nezájmu může být spíše nižší vzdělanost obyvatel a jiné aktuální problémy, s nimiž se lidé musejí potýkat, například nezaměstnanost.
3. Současné architektury je poskrovnu, a ta kvalitní víceméně chybí. Původní dobrou architekturu nahrazují často nekvalitní stavby nákupních center na okraji města, novostavby rodinných domů a satelitů. Za vydařenou, uměřenou stavbu čistých proporcí lze považovat takzvaný Bílý dům v centru města od architekta Kiszky, ten se však již přes patnáct let nedaří dostavět.
Jablonec nad Nisou
Jakub Chuchlík
architektonické studio IUCH
1. Před deseti lety chodil táta v sobotu dopoledne do města nakoupit, kouknout na nová cédéčka a knížky a hlavně potkat známé. Dnes jezdí autem do Kauflandu. Vytrácející se vztah Jablonečáků k centru města má exponenciální tendenci. Čím méně lidí tam žije, tím méně lidí tam chce žít, tím méně obchodů a kaváren se uživí, tím méně je dějů a potkávání… Atmosféra prázdnoty ovládá po uzavření úřadů a obchodů ulice a náměstí, které šeptají starou němčinou o ambici výstavního města, na niž neumíme navázat. Příspěvkem naší doby byla před téměř deseti lety demolice jednadvaceti historizujících činžovních domů. Rozšířili jsme ulici i nabídku prázdných míst a proluk. Veřejným prostorem města se stalo sídliště, bydlet ale chceme v rodinných domech za městem. Blízkost, přístupnost a prostupnost okolní krajiny jsou jedny z největších kvalit Jablonce. Koncept nového územního plánu však navrhuje její masivní zástavbu. Opomíjí se známé problémy suburbánní výstavby i základní efekt, který to městu přinese: část obyvatel se ještě více vzdálí centru a ostatním se vzdálí volná krajina.
2. Odpor proti konkrétním změnám má tradičně více příznivců než soustavná podpora koncepčního rozvoje. Aktuální projednávání konceptu nového územního plánu propojilo lidi různých profesí a přimělo je formulovat výhrady vůči celkové koncepci města. Od toho už je k formulaci společné vize a principů rozvoje o kus blíž. Bez politické podpory se to však neobejde.
3. V jedné veřejné diskusi odpověděla architektka Alena Šrámková na výhradu, že její dům působí depresivně, slovy: „Hlavně, že působí…“ Architektura je rámcem, a ne podstatou našich životů, ale zásadním způsobem je ovlivňuje a stimuluje. V Jablonci v posledních letech nevzniklo mnoho domů, které by nějak silněji působily. Jejich přijetí tomu odpovídá a podobá se tak poslechu většiny českých rádií; rezignované pokyvování v rytmu nekonfliktního průměru, bez větších prožitků a nečekaných radostí.
Krnov
Robert Damec
ROBUST architects
1. Už od druhé světové války dochází v městské struktuře spíš k úbytku, nevzniká tu ale nic nového, co by deficit smysluplně zaplnilo a město obohatilo. Město stagnuje a jedním z důsledků je pocit místních, že se centrum vylidňuje. Jasnou koncepci Krnov nemá. Po několik let prázdné místo městského architekta bylo nově nahrazeno funkcí externího konzultanta pro architekturu a urbanismus, kterou nyní zastává naše studio Robust. Aktivním vystupováním v nově zřízeném Výboru pro architektonický a urbanistický rozvoj města se snažíme přimět městské zastupitele k vytvoření analýzy, obsahující přehledný rozbor například historicky či architektonicky hodnotných lokalit a staveb nebo městských pozemků vhodných k zastavění, která by mohla sloužit jako vodítko pro řešení nejožehavějších problémů.
2. Podoba města není občanům lhostejná. O tom svědčí i nově vzniklé Občanské sdružení Krnovská synagoga a Občanské sdružení Flemmichova vila, jež se věnují ochraně a využití vybraných krnovských památek. Zvýšený zájem společnosti o tato témata je ale až současným trendem a bude chvíli trvat, než se přiblížíme k uchopitelným výsledkům.
3. V Krnově budeme těžko hledat stavbu, která by se dala nazvat současnou. K pozitivním příkladům patří novostavba tenisové haly od ateliéru ATX architekti nebo rekonstrukce Flemmichovy vily, jež nově slouží k pořádání kulturních akcí, výstav a jako informační centrum pro turisty. K rozporuplným zásahům se řadí novostavby obchodních center Hypernova a Kaufland, které napomáhají vylidnění centra. Obchodnímu domu Prior, který je součástí centrálního náměstí, typickému příkladu arogance totalitní éry, nepomohla ani současná přelepená fasáda s historizující kašírkou.
Písek
Petr Lešek
Projektil architekti
1. Písek má městského architekta, územní plán, strategický plán a programový zásobník s plánovanými projekty. Dokumenty jsou na solidní úrovni, ale chybí jim živost, vzájemná provázanost i zřetelný názor na město jako celek. Přesto Písek patří k nadprůměrným městům, což vypovídá o celkové situaci v České republice. Ta se ale podle mne postupně lepší. Na konci osmdesátých let byl Písek zásadně poznamenán silničním průtahem, který se stal výraznou bariérou zejména pro pěší. V posledních dvaceti letech došlo k postupnému krachu průmyslových areálů ve městě (pro něž se nyní hledá využití) s paralelní výstavbou nové průmyslové zóny mimo město. Silný „městotvorný“ potenciál má stále opuštěný armádní areál z devatenáctého století rozvržený do ulic a náměstí. Písek si dokázal udržet městskou kompaktnost, neobklopil se suburbií, dále se zahušťují zastavěná území. To považuji za velký úspěch. Nicméně trvá postupný odliv movitějších obyvatel z nejmladších panelových sídlišť (zejména Portyče), což přináší sociální propad, tudíž vznik rizikové oblasti města.
2. Občanská sdružení jsou aktivní, podařilo se například založit nezávislé internetové fórum Písecký svět. Nicméně většina se orientuje na jednotlivé kauzy (dětská hřiště, aleje, kulturní život). Téma města jako celku je zřejmě příliš abstraktní. Přitom ukázkové jsou v tomto ohledu blízké Vodňany. Mám pocit, že menší města do patnácti tisíc obyvatel dokážou být akčnější, stačí méně lidí ke strhnutí ostatních. Písek má přes třicet tisíc obyvatel a iniciace zájmu už vyžaduje větší nasazení.
3. Město má zkušenost z několika architektonických soutěží, což je u nás spíše výjimka (Dům s pečovatelskou službou, Městská hala, Lesovna). Je dokonce jedním z mála, které vypsaly architektonickou soutěž na zpracovatele územního plánu, byť její výsledky zatím nevyužilo. Vedení města je současné architektuře otevřené, i když k podpoře, jakou známe z Litomyšle, má stále daleko. Na největší stavební akce poslední doby (Sladovna, Rekonstrukce a přístavba Kulturního domu) architektonické soutěže vypsány nebyly, což se podepsalo i na výsledné kvalitě. Samotné přijetí soudobých staveb je spíše vlažné, přičítám to malému zájmu médií o architekturu. Chybí osvěta, která by umožnila lidem více vnímat prostředí, ve kterém žijí, což by vedlo i k většímu zájmu o něj. Architekt je bohužel chápán jako dekoratér, nikoliv jako člověk, který řeší vztahy v prostředí v celé jejich šíři. V myšlení lidí přežívá myšlenka ne zcela nezbytné „kulturní nadstavby“. Jediné záporné přijetí zaznamenala Lesovna píseckých lesů od bouřliváka a kapitalistického anarchisty Martina Rajniše. Pevně doufám, že její specifický příběh nepovede k negativnímu vymezení se města vůči současné architektuře.
Strakonice
Dušan Řezáč
architektonické studio modulorA
1. Městská struktura se v posledních letech zásadně nezměnila. Proluky a opuštěné objekty v centru Strakonic zůstávají i nadále nevyužité, naopak expanze pomalu pokračuje severozápadním směrem (vznikly tu nové parcely pro individuální zástavbu) a již brzy pohltí přilehlé obce Nový a Starý Dražejov. Strategický plán na období 2010–2025 obsahuje obecné teze bez konkrétních opatření, absentuje názor na urbanismus a architekturu i dlouhodobá koncepce rozvoje města. Městský architekt nemá rozhodující slovo. Názor na povolování staveb a stavebních zásahů působí nejednotně, místy až zmatečně. Jedním z nešťastných příkladů je zateplování domů na sídlišti Mír v programu Zelená úsporám.
2. Občané mají možnost se zúčastnit debat organizovaných městským úřadem. Aktivně se podílejí na schvalování územního plánu. Na druhou stranu tu chybí občanské sdružení, které by bylo díky zastoupeným odborníkům rovnocenným partnerem v jednání s radnicí.
3. Zásadní stavby (škola, dům s pečovatelskou službou, sociální bytové domy, lávka, revitalizace náměstí) realizovala radnice, ne vždy ale proběhlo výběrové řízení či architektonická soutěž. Strakonice zkrátka nesoutěží, a proto zde nemůže vzniknout výjimečná architektura. Vloni byla dokončena solidní inženýrská stavba, pěší lávka přes řeku Otavu, kterou občané přijali a s oblibou ji využívají. V současné době probíhá několikátá etapa ambiciózní revitalizace náměstí od architekta Kiszky, která by měla sjednotit parter a regulovat dopravu v centru. Ze staveb realizovaných soukromým subjektem bych vyzdvihl konverzi objektu bývalé textilky od ateliéru A32. Vzniklo zde sportovně-relaxační centrum, kde se podařilo uchovat původní industriální esenci.
Ústí nad Labem
Jan Magasanik
architektonická kancelář BIG, Dánsko
1. Struktura města Ústí nad Labem se pozitivně změnila díky krátkému konstruktivnímu období po revoluci, kdy byl zpracován regulační plán na městské centrum, na úpravu centrálního náměstí a územní plán. Později se tempo výrazně zpomalilo, takže k dotvoření městské struktury na půdorysu historického „vajíčka“ podle vítězného soutěžního návrhu od kanceláře Romana Kouckého, k vytvoření centrálního Mírového náměstí obepsáním obvodu historického tvaru novými budovami a jeho úpravě, došlo až v posledních deseti letech. Poslední dekádu začátku milénia budou nadcházejícím generacím připomínat zejména předměstské zóny a široké dopravní koridory, které k nim vedou. Jedna z mála pozitivních dopravních staveb je lanovka z centra na sousední pahorek u zámečku Větruše, překonávající víceproudé bariéry silničních těles, železnici a řeku.
Obávám se, že dlouhodobější vize městu chybí. Jako by bylo jakékoliv plánování něco špatného, něco, co jsme si již dostatečně prožili v minulém období. Funkce hlavního architekta byla v Ústí po odchodu architekta Jana Jehlíka s radostí zrušena, a tím bylo architektonické myšlení ze správy a uvažování o městě vytěsněno. Není to však jen nějaký lokální ústecký nebo český fenomén. Tento trend vystihl Rem Koolhaas vtipným prolnutím dvou grafů. První graf ukazuje na časové ose klesající tendenci výskytu architektů na přední straně časopisu Life, druhý linku rostoucí celosvětové hospodářské krize, stoupající v přímé úměře k mizení architektů z veřejné scény.
2. Věřím, že ano. Obávám se ale, že to dělají jen tradičně u piva, doma u televize nebo v autě cestou do supermarketu. Opravdu aktivní lidé jsou výjimkou s malou podporou širší veřejnosti. Aktivně a otevřeně by si měli počínat především ti, kteří k tomu dostali mandát. Ti však rozhodují velmi potichu a výsledky předkládají veřejnosti k posouzení až v momentě, kdy už do věci nelze zasáhnout. Ve Švédsku veškerá rozhodnutí následují po otevřených a často zdlouhavých debatách s veřejností. Není to zrovna nejflexibilnější systém, eliminuje však chyby, které by se v budoucnu nákladně odstraňovaly.
3. Současná kvalitní architektura ve městě není. Na chvilku se tu objevila v podobě mostu Romana Kouckého. Neznamená to však, že by se v Ústí nestavělo, naopak. Novostavby jsou, myslím, přijímány spíš negativně, a to proto, že jde o špatnou architekturu. Za to, že se lidé necítí na veřejných místech nebo v budovách dobře, nemohou pouze architekti. Města jsou cílená společenství. Je tedy na městských správcích, aby neustále občany přesvědčovali, že společné není k tomu, aby se ničilo a rozkrádalo, ale aby se sdílelo a tolerovalo. Pokud se podíváme na dobře fungující města, zjistíme, že jsou to sídla se zdravým veřejným prostorem fyzickým, ale i psychickým. Některá města nepotřebují ani tak lékaře, jako spíše psychology.
Připravila Martina Faltýnová.