Informace jako saponát

Limity české digitální demokracie

Stále víc jednotlivců a skupin zkouší léčit neduhy politického systému internetem. Více než rok, který uplynul od smrští českého volebního digitálního aktivismu, poskytuje odstup ke zhodnocení účinnosti tohoto léku.

Osmadvacáté září není jen Den české státnosti a svatého Václava, je to též Světový den vztekliny a Mezinárodní den práva na informace. Letos právě v tento den organizace Access Info Europe spustila internetové stránky, na nichž může veřejnost žádat o informace a komunikovat s orgány Evropské unie. V Česku nejsme v tomto smyslu nijak zvlášť pozadu, organizací, které se zaměřují na zvýšení transparentnosti a politické kultury prostřednictvím různých elektronických nástrojů, se v posledních letech objevilo hned několik.

 

Online babyboom

Pohled na seznam účastníků zářijového takzvaného inkubátoru neziskových organizací Průhledná politika online offline, který ve dnech 23. až 25. září 2011 ve vile Gröbovka v Havlíčkových sadech v Praze uspořádaly česká pobočka Transparency International a iniciativy Naši politici, Koho volit a Náš Liberec za podpory Nadace OSF, byl skutečně impozantní. Kromě několika zahraničních účastníků se akce zúčastnily desítky místních aktivistů i pracovníků celostátně působících nevládních organizací a nadací. „Šlo nám o to, aby se na jednom místě setkala co největší skupina lidí, a ti se domluvili, jak dál spolupracovat,“ vysvětluje smysl poslední akce Jiří Fiala, jeden z pořadatelů, který jinak vede iniciativu a stejnojmenné stránky nasipolitici.cz. „Snažíme se tak vyhnout duplicitě v činnosti jednotlivých organizací,“ dodává. Ta totiž s ohledem na rychlý růst počtu různých občanských digitálních iniciativ v posledních letech skutečně hrozí.

„Náš projekt sehrál důležitou roli na sklonku vlády Mirka Topolánka, tedy v době, kdy se začínalo formovat víc podobných iniciativ,“ přibližuje krátkou historii jednoho webového projektu zmenpolitiku.cz jeho zakladatel Marek Jehlička. Měl uživatelům umožnit hodnocení politiků jak palci nahoru či dolů, tak komentáři a lidé sem mohli vkládat a podepisovat petice. V témže čase, ač vycházejíc z různého zázemí a odlišných motivací, se tehdy i na internetu profilovalo také uskupení Inventura demokracie (viz Inventura skončila, A2 č. 24/2009). V souvislosti s původně plánovaným termínem mimořádných sněmovních voleb se také propojily portály nasipolitici.cz, kohovolit.eu a jakhlasovali.cz. Výsledkem tohoto svazku byl projekt Mimořádné volby 2009, v němž vzniklo dvě stě komplexních profilů politiků kandidujících do Poslanecké sněmovny České republiky. Loňský „supervolební“ rok pak kromě toho přinesl nové volební kalkulačky portálu kohovolit.eu a smršť webových iniciativ zaměřených na podporu volební účasti a zapojení veřejnosti do voleb. Patřila k nim například skupina Vyměňte politiky (vymentepolitiky.cz, založená marketingovou společností Blue Strategy), Hele, vol! (helevol.cz, spoluzajišťovaná mediální firmou Lundegaard, spol. s r. o.), které před parlamentními a komunálními volbami vyzývaly občany, aby volili důvěryhodné kandidáty z různých stran.

 

Pokus – omyl

Více než rok, který uplynul od vzepětí volebního digitálního aktivismu, poskytuje dostatečný odstup k jeho zhodnocení. „Iniciativy jako Volím 4 zezadu, Vyměňte politiky a další byly poměrně úspěšné v tom, že se jim podařilo ze sněmovny vyhodit některé staré matadory a dosadit nové strany,“ prohlašuje Marek Jehlička. Připouští ale, že záhy přišlo zklamání z Věcí Veřejných. Jeho portál zmenpolitiku.cz se dnes chlubí více než šesti tisíci zaregistrovaných uživatelů a Jehlička prohlašuje, že se jeho projektu ve spolupráci s dalšími weby podařilo také mobilizovat stovky či tisíce lidí, kteří se loni na podzim v Praze zapojili do takzvané Listopadové výzvy proti vytvoření koalice ODS a ČSSD na pražském magistrátě. „Bohužel koalice nakonec stejně vznikla,“ přiznává aktivista a dodává, že měřitelného zlepšení politické kultury se mu dosáhnout nepodařilo. Jeho webové stránky v současnosti spí a politické diskuse se z nich přenesly na Facebook.

Podle Jehličky přišel čas na přehodnocení webových iniciativ u nás. „Vzniká spousta projektů, z nichž některé jsou užitečné, a jiné ne. Jde se cestou pokusů a omylů,“ vysvětluje. Projekt e-participace, na který teď u různých fondů žádá peníze, by proto měl začínat nejprve řadou analýz potřeb a očekávání uživatelů. Vycházet chce přitom především ze zkušeností z finského projektu Valma (valma.tempere.fi) a krajem Vysočina už realizovaného pilotního projektu Váš názor (vas-nazor.cz).

 

Dej si tam, co chceš

Revizi a reflexi své výsledky podrobuje také sdružení Naši politici. Od poloviny srpna spustilo novou verzi portálu, na níž představuje databázi více než tisíce profilů současných i bývalých českých politiků a lobbistů, a ve spolupráci s Centrem aplikované ekonomie, o. s., zahájilo projekt Konexe, který má vyhledávat personální vazby především pražských politiků a lobbistů na firmy získávající veřejné zakázky. I když toto sdružení s řadou internetových iniciativ spolupracuje, zároveň se proti nim ostře vymezuje. „Snažíme se fungovat jako watchdogové nezávislé médium a všechny informace plníme a ověřujeme sami,“ říká Jiří Fiala z Našich politiků a kritizuje přitom některé „aktivistické“ či „podnikatelské“ iniciativy, které se kvalitou publikovaných dat příliš nezatěžují. „Například Deník politika byl založen pod hlavičkou akciovky a chce generovat zisk především z reklamy. Obsah tam může vkládat kde kdo, a to i politici za úplatu,“ kroutí hlavou Fiala.

Stránky denikpolitika.cz, které vznikly v roce 2008 a v současnosti nabízejí databázi více než šedesáti tisíc českých politiků, procházejí v poslední době také změnami. „Příští týden plánujeme spuštění automatizovaného inzertního systému,“ uvádí Lukáš Kmínek, zástupce firmy, která stránky provozuje. Zhruba před rokem se portál přetransformoval na sociální síť. Jeho návštěvnost podle Kmínka dosahuje padesáti tisíc unikátních návštěvníků za měsíc a stále stoupá. „Do profilů politiků může psát kdokoliv,“ připouští Kmínek, ale žádný problém v tom nevidí. Stížností na anonymní nactiutrhání prý zatím firma moc neeviduje, spíš pokusy o hackerské útoky. Kmínek v přístupu své firmy k datům vidí naopak výhodu. Nikdo prý nic necenzuruje, jen jeho společnost (bez předchozího souhlasu) vytváří stránky jednotlivých politiků. „Do budoucna chceme, aby profily mohli zakládat i uživatelé a politici sami si dělali aktualizace,“ dodává Kmínek. Důvod je jednoduchý. Práce s daty stojí moc peněz. „Zkoušíme to financovat na reklamě, ale zatím závisíme spíš na sponzorských darech. Dlouhodobá udržitelnost podobných projektů je velký problém, a tak je potřeba, aby si lidé co nejvíce psali sami,“ říká Kmínek.

 

Boj o úplná data

Jiný problém s pořizováním dat mají občanské iniciativy, které se spíše než na zveřejňování údajů o politicích zaměřují na poskytování informací o politicích nebo lokálních či tematicky vymezených celostátních problémech. Nová řešení v této oblasti, jako je například v poslední době populární mapové zobrazování problémů (praguewatch.cz, mapyhazardu.cz), nemusejí být nakonec tak náročná, jako je samotné převádění spolehlivých dat do potřebných formátů. „Je skvělé, co internet nabízí, ale z otevřených zdrojů nemůžete najít všechny informace, které potřebujeme. Často je problém pracovat s roztříštěnými daty státní provenience, protože každý úřad prezentuje svá data jinak,“ uzavírá výčet problémů stoupenců myšlenky zvané Open data, tedy otevřenosti a zlepšování demokratických mechanismů prostřednictvím internetu, Jiří Fiala.