Vánoční zlo

Šílenci a monstra tiché a svaté noci

Tematické spojení neuróz a Vánoc v tomto čísle navádí poměrně jednoznačně k té oblasti kinematografie, v níž se obojí potkává v nejextrémnější formě, tedy k vánočním hororům.

Dny, které máme vnímat jako „svátky klidu, míru a štědrosti", jsou možná také nejvhodnějším časem na to zešílet a povraždit všechny kolem sebe, případně vyhlížet apokalypsu rýsující se za siluetou Santových sání. Kolekce vánočních filmových hororů nám nabízí obojí aspoň ve formě obrazů. Jak už to u hororů vycházejících z tradice weird fiction bývá, nejde o žádné horečnaté paranoidní noční můry, ale spíše o morbidně ironické plivance namířené do usměvavé vousaté tváře otylého staříka v červeném, jemuž byla přisouzena úloha záštity celého vánočního podniku. Santa Claus a s ním i celá vánoční symbolika dostává nečekaně démonický rozměr. Ve snímku Silent Night, Deadly Night (Tichá noc, vražedná noc, 1984) je nahá dívka naražena na sobí paroží, v krátkém filmu Treevenge (Stromsta, 2008) se vánoční stromky krvavě mstí za mnoho předchozích svátků, kdy s nimi lidé krutě zacházeli, v hororu nazvaném Skřítci (Elves, 1989) jsou zase Santovi pomocníčci elfové představeni jako vraždící stvůry přivolané do světa nacistickým okultním rituálem.

 

Štědrovečerní šichta

„Teď mám další důvod, proč nenávidět Vánoce," říká mladá Kate, jedna z nebohých obyvatel městečka Kingston Falls, které na Štědrý den začnou terorizovat tlupy zdivočelých skřetů v proslulých Gremlins (1984). Následně vypráví děsivou historku z dětství o tom, jak si její otec zlomil vaz, když se v kostýmu Santy pokoušel prosoukat komínem a překvapit rodinu dárky. „Takhle jsem se dozvěděla, že Santa neexistuje," zakončí Kate svůj příběh. Malý Billy z již zmíněného filmu Silent Night, Deadly Night si ze svého dětství zachoval na Vánoce ještě mnohem brakovější památku. Nejprve mu jeho na lůžko upoutaný děda vypráví, jak Santa zatočí se zlobivými dětmi, následně je svědkem brutální vraždy svých rodičů zlodějem převlečeným právě za vánočního maskota. Do třetice všeho zlého: hrdina filmu Krvavé Vánoce (Don’t Open Till Christmas, 1984) jako dítě vidí svou matku líbat se s mužem v kostýmu Santa Clause, načež se v dospělosti s nožem v ruce vypraví do noci zabít kohokoli v tomtéž santaclausovském převleku.

Na vánočních svátcích, jak je podávají filmové horory, je vždy něco špatně. Místo dicken­sovského ducha Vánoc, který by přišel otevřít i ta nejzatvrzelejší srdce, se zjevují děsivé nehody nebo šílenci, kteří srdce otevírají v tom nejfyzičtějším slova smyslu. Vedle podobných traumatických zážitků hororových hrdinů však Hollywood osmdesátých let znal ještě jeden typ vyprávěnek, které žehraly na nedostatek vánoční pohody. Od roku 1988 se policistovi Johnu McClaneovi ze série Smrto­nosná past (Die Hard) čas od času stává, že tráví Vánoce hektickou naháněčkou sofistikovaných zločinců. S hrdiny vánočních hororů pojí jeho osud třeskutá ironie, ale přece jen je jasné, že se pohybujeme na jiné žánrové půdě. McClane je hrdina akčního filmu, v jehož průběhu se pracovní nasazení kumuluje do míry, která testuje výdrž všech zúčastněných. Ve filmech proto zažívá nejnáročnější přesčasy své kariéry – navíc právě v době, kdy ostatní sedí doma a rozbalují dárky.

Horor naproti tomu vychází z principu kácejícího se domina. Vánoce nehrozí jen nevděčnou šichtou, ale také šílenstvím a zkázou, které se mohou šířit z jediného zdroje a postupně převrátit celou sváteční idylu naruby. Z vánočních hororů můžeme vyčíst podezření, že na celých zimních svátcích je něco perverzně zkaženého. Ostatně těmi, kdo se nakonec změní v psychopaty s červeným kulichem a plnovousem, jsou zpravidla lidé, kteří na „ducha Vánoc" věří nejvíce. Snímek Vánoční zlo (You Better Watch Out, 1980), považovaný za průkopníka motivu šílených santaclausovských imitátorů, pojednává právě o naivním vánočním entuziastovi ve zkaženém světě. Ten se jednoho dne zkrátka vypraví potrestat všechny, kteří poslední rok zlobili. Vánoce totiž potřebují své monstrum.

 

Druhý příchod Santy Clause

Další paranoidní vize děsivých filmů o Vánocích identitu onoho monstra dále komplikují. Ďábelský Santa (Santa’s Slay, 2005) nás přesvědčuje, že Santa je ve skutečnosti Satan, s vizáží posilovnou zoceleného metalisty, odsouzený proti své vůli rozdávat lidem dárky. Finské Rare Exports (2010) zase Santu představují jako obrovské monstrum, jehož elfové vyhlížejí jako retardovaní důchodci. Holandský Krvavý Mikuláš (Sint, 2011) zase nechává svatého Mikuláše vrátit se ze záhrobí a vraždit lidi.

Zmíněné filmy přitom spějí od mytické minulosti přes civilní současnost až k nadcházející apokalypse (zejména Rare Exports zdůrazňují všechny tři zmíněné roviny svou stylizací do pohádkového vyprávění). Tím, že sledují scénáře, ve kterých dojde k naplnění druhého příchodu Santy Clause, na jehož pravou podobu jsme za léta jeho nepřítomnosti stihli zapomenout, představují vůbec nejdůslednější rozvrácení vánočních konvencí, samozřejmě včetně křesťanského zvěstování. Snímky se rafinovaně vysmívají jak tradici rodinných filmů, ve kterých Santa obhajuje svou pravou dobromyslnou povahu, tak mesia­nistickému pozadí celých svátků. Místo Santy i Ježíška dorazí svalnatý chuligán, gigantický démon nebo hnijící zombie jako strůjci blížícího se konce.

Když se navíc podíváme do budoucnosti, můžeme zahlédnout další fázi vánoční apokalypsy, tedy tu, kdy mrtví povstanou k životu. Silent Night, Zombie Night (Tichá noc zombií) vznikla už v roce 2009, premiéry jejích variací Silent Night of the Living Dead (Tichá noc oživlých mrtvol) a Christmas with the Dead (Vánoce s mrtvými) jsou naplánovány na nejbližší léta.