XIX: Nádraží Praha Střep

Ty růže z tapet do rána

jsou samý pot

tak touží kvést…

že Morana

ta která leží pod

ta trhlá mrdna pod něčím

co ani neduje

se posmívá mým zaječím

a hýká hýká

že tu je

 

Když nad hlavou

se klene strup

má zaschlá krev

mé šapitó…

a v nebi stopy od nehtů

co škrábaly

a rvaly to