eskA2látor 2

Tomu, co v posledních týdnech předvádí bývalý disident a současný ministr obrany Alexandr Vondra, se všude na světě říká „arogance moci“. Je v podstatě jedno, zda se na olbřímí zakázce ProMoPro obohatil sám ministr, důležité je, že především zcela opominul roli správce peněz. Na odchod z vlády to bohatě stačí. Zároveň svými současnými výroky potvrdil, že vůbec neví, co dělali jeho podřízení a jaké jsou jejich kompetence. Takový šéf je opravdu k nezaplacení. Zpupnost ministra, jenž odmítá připustit chybu, byla nejvíce patrná, když vzkázal ministru financí Kalouskovi, ale i celému národu: „Kvůli svému svědomí jsem seděl ve vězení v době, kdy tento hodnotitel mého svědomí seděl v kolaborantské národněfrontovní straně.“ Opožděné stvrzování osobní statečnosti a charakternosti nikdy nepatřilo k nutné výbavě většiny chartistů. Vlastní zásluhy se zbytečně nezdůrazňovaly, natož aby byly argumentem v diskusi, která s normalizační dobou nijak nesouvisí. Z většiny vězněných disidentů vždy mluvila spíše cudnost a relativizace vlastních činů. Podobně silácké výroky Vondru paradoxně vyřazují z prostředí, kterým se tolik zaklíná.