Kaktus za záclonou

Výstava fotografií Michala Kalhouse Rýč, míč, klíč je součástí autorovy disertační práce Výtvarný umělec a jeho rodinné inspirace, vzniklé za doktorského studia oboru Vizuální komunikace na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (FUD UJEP).

Tamní doktorský studijní program Výtvarná umění funguje tři roky a přes pevnou formální strukturu je především individuálně vedený. Vedle známějších osobností českého uměleckého světa, jakými jsou například Michal Pěchouček nebo Dominik Lang, zde v současné době studuje celkem dvaatřicet studentů, jejichž práce se rozpíná mezi uměleckou praxí a teorií.

Fillovka

Galerie Emila Filly, působící dočasně v industriálním prostoru bývalé Severočeské armaturky, funguje od první poloviny devadesátých let. Již od počátku, spojeného s osobností kurátora a současného děkana FUD UJEP Michala Kolečka, se vyprofilovala v zaměření především na východoevropské a evropské vizuální umění. Orientuje se na výrazné kurátorské počiny a spolupracuje s mnoha domácími i zahraničními kurátory, teoretiky a reprezentanty kulturních institucí (Anton Lederer a Margarethe Makovec, Andrea Domesle, Frank Eckhardt; manželé Kolečkovi, Zbyněk Sedláček, Anna Vartecká, Vendula Fremlová a další).

Obě instituce dlouhodobě spolupracují. Pořádají například soutěž EXIT, která formou bienále představuje díla studentů vysokých uměleckých škol, nebo pravidelné výstavy diplomových prací FUD UJEP. Nová tradice se pravděpodobně otevírá i v linii doktorských projektů, které můžeme spíš než jako školní prezentace chápat především jako představení kontinuální práce výrazných uměleckých osobností. Michal Kalhous, jehož tvorbu bylo možné v Ústí nad Labem naposledy komplexně spatřit v roce 2004 taktéž v Galerii Emila Filly, je prvním ze zdejších doktorandů, který svou praktickou část disertace předkládá veřejnosti.

Podivná domácí zákoutí

Jméno Michala Kalhouse (nar. 1967), fotografického autodidakta a absolventa Univerzity Palackého v Olomouci, je spjato s Galerií Šternberk, kterou vedl v letech 2001–2006. Odtud sledoval aktuální umělecké dění a představoval zájemcům progresivní tendence a počiny. Odraz periferní pozice nalezneme i v jeho tvorbě: není ani křiklavá či skandální, ani politicky či sociálně angažovaná. Je klidná, soustředěná na všední okamžiky a podivná „neestetická“ rodinná či domácí zákoutí, jejichž zvláštní poetičnost autorovy velkoformátové černobílé fotografie divákům nabízejí.

Prostředí, které Michal Kalhous ve svých, částečně abstrahovaných snímcích „osahává“, je prostředí domova a rodinného soužití. Autor se k pojetí domova vyjadřuje následovně: „Domov a výchovu dětí vnímám i jako prostor vycházející z pochopení a přijetí svých nových rolí. Výsledkem tohoto uvědomění a uvědomění si tvorby prostoru domova a tvorby v prostoru domova není jen artefakt, ale hlavně svobodná, sebevědomá tvůrčí bytost a ji obklopující prostředí důvěry a bezpečí.“ Akcent na vzájemné spojení a provázanost role umělecké a role rodičovské, které nemusí stát v opozici a mohou být naopak stejně kreativní, navzájem se podporující a inspirující, zpětně činí z Kalhousovy tvorby (ve smyslu tvůrčího konání) tvorbu sociálně angažovanou nebo lépe řečeno tvorbu pečující. Tento pečující přístup, v tradiční genderové dichotomii přisuzovaný vždy ženám a „ženskému umění“, můžeme objevovat i v tom, jakým způsobem autor zachycuje předměty. Obyčejné, banální věci, které by mohly zůstat zapomenuté a nepovšimnuté (dvě mísy zastrčené kdesi pod skříňkou, hadr omotaný na větvi stromu, stopka od hroznového vína na plastovém zahradním stolku, kaktus za záclonou, zavěšená kapuca…), jsou nenásilně odhaleny. Je jim dán prostor, v němž se mohou vyjevit, v němž se stávají subjektem fotografie.

Z poněkud jiného úhlu pohledu nahlíží prostředí domova Michaela Thelenová, která je se souborem fotografií a videí Až se vrátíš domů z práce, bude krásně uklizeno… hostem Kalhousovy výstavy. Její barevné inscenované fotografie dovádějí takzvanou ženskou druhou směnu ad absurdum. Kritický tón těchto snímků se skrývá v jejich hravosti. Domácí práce se stávají volným polem hry, která zcela převrací jejich účel a smysl, což podtrhují i odkazy k nadpřirozeným úkazům. Pečující role a s tím spjatá estetika, která u Michala Kalhouse našla svébytnou podobu, je u Michaely Thelenové využita subverzivně. Výstavu tak můžeme vnímat jako důležitý příspěvek k reflexi domova a rodiny v současném umění, nabízející do jisté míry paralelní, a přesto odlišné umělecké pozice.

Autorka je teoretička umění a kurátorka.