Deset let po televizní revoluci přichází v České televizi restrukturalizace. V reportáži z konference Veřejnost sobě přinášíme přehled současného stavu diskuse o veřejnoprávním médiu.
Pár minut před začátkem konference Veřejnost sobě byla v divadle Archa na tvářích pořadatelů znát nervozita. „Všichni se mi omlouvají, že nepřijdou,“ stěžovala si Ljuba Václavová, místopředsedkyně Asociace režisérů a scénáristů (ARAS), která akci v pražském divadle 18. března organizovala společně s Filmovým a televizním svazem (FITES) a iniciativou Inventura demokracie. Pozvánky na diskusi o tom, jak Česká televize naplňuje poslání veřejné služby, přitom údajně odešly desítkám dramaturgů ČT, členům svazů i politiků a celý program byl anoncován i v médiích a programech jako zdarma a veřejně přístupný.
Odpolední program zahájila projekce dokumentu Davida Čálka a Radima Špačka Bezesné noci, zachycující historické chvíle rozdvojení veřejnoprávního vysílání na přelomu let 2000 a 2001, vypnutí televizního signálu i osobní angažmá řady politiků a veřejně známých osobností. Česká televize jej podle slov autorů nikdy neodvysílala. „Řekli nám, že se ČT nechce vracet k temnějším stránkám své minulosti,“ uvedl svůj film Radim Špaček. Svědectví vzedmutých emocí, patetických prohlášení a náměstí plných lidí, požadujících na přelomu tisíciletí „svou“ televizi, osvobozenou od vlivu dvou největších politických stran, během projekce zvláštně kontrastovalo s téměř prázdným hlavním sálem. Zatímco v něm běžel film, v menším sále Archy se sešlo pár desítek lidí k diskusi na téma Struktura ČT v devadesátých letech.
Struktury a lidé
Důvody, proč dnešek vychází špatně při srovnání s devátou dekádou minulého století, jsou různé. Čapek vidí chybu v rušení redakcí a skutečnosti, že si mezi sebou tvůrčí skupiny začaly přebírat žánry a autory. Dřívější producentský systém pochválil Nikolaj Savický, který v letech 1994–98 působil jako dramaturg ředitelství programu ČT a pak také jako ředitel pro strategický rozvoj České televize. Nynější analytik ČT ovšem upozornil, že od té doby se především díky digitalizaci úplně změnil televizní trh. To podle něj nutí ČT hledat nová řešení. Jak by měla vypadat, vysvětlovala pověřená ředitelka programu Kristýna Taberyová. „Základní koncepce spočívá v oddělení vysílatele od výrobce,“ osvětlila Taberyová osnovu probíhající restrukturalizace s tím, že nový systém by měl zabránit všemocným televizním producentům, aby si rozjížděli své vlastní kšefty. O umístění a odvysílání pořadů se prý nyní budou muset dohodnout s výkonnými řediteli jednotlivých programů. Podle Taberyové by také měla být vytvořena dosud chybějící dlouhodobá dramaturgická koncepce vysílání. Argumenty a vyjádření, které se objevovaly v průběhu tohoto panelu, se však s jejím optimistickým očekáváním změny často neshodovaly a naopak se blížily hlasům, které zaznívaly později v průběhu odpoledne a podvečera. Například během panelů Restrukturalizace pro a proti či Televize jako garant původní tvorby. Stávající i nově plánovaný systém rozhodování v ČT se podle kritiků setkávají v tom, že jsou složité a nespojité („labyrint nenávaznosti“ podle režiséra Pavla Štingla), nesrozumitelné pro lidi zvnějšku (Josef Platz), obsazené „zbabělými, úplatnými a nejrůznějším způsobem charakterově poškozenými lidmi“ (Jiří Dědeček) a nefunguje v nich „osobní ručení a zodpovědnost producentů i dramaturgů“ (Jiří Konečný). Řadě podobných argumentů čelil Pavel Hanuš, který strategickou restrukturalizaci České televize připravoval. Podle něj bude kontakt tvůrce s televizí v budoucnu podstatně jasnější a jednodušší, protože „dramaturg bude agentem tvůrce v ČT“. Otázkou ovšem zůstalo, kolik vlastně původní hodnotné tvorby bude ČT produkovat. Podle stávající šéfdramaturgyně vývoje programu ČT Aleny Müllerové totiž „nemá ČT do budoucna na to být garantem původní tvorby ve smyslu hraného filmu a dokumentu“.
Peníze a politici
Obecnějším a také političtějším otázkám souvisejícím s veřejnoprávní televizí byly věnovány panely Co je veřejná služba? a hlavní večerní diskuse Televize pod veřejnou kontrolou. Panelisté se během první z nich pokoušeli definovat veřejnoprávnost a mimo jiné varovali před zájmy byznysu a politických stran (Václav Žák, Václav Bělohradský), zdůraznili roli veřejnoprávní televize při kontrole politických elit (Vladimír Just) a úlohu při zvyšování kulturní úrovně obyvatelstva (Jan Štern).
K debatě po osmé večer, která se zaměřila především na kritiku systému volby a fungování Rady ČT, byli do Archy pozváni zástupci politických stran. Většina se nedostavila, ti zbývající se ale víceméně shodli na řešení spočívajícím v německém modelu, který počítá se čtyřicetičlennou radou, již nenavrhují poslanci, ale zástupci nejrůznějších organizací a spolků, včetně vysokoškolských institucí. Početná rada řídí televizi především po stránce koncepční a obsahové, nikoliv provozní. Myšlenku na místě podpořil senátor Jiří Oberfalzer (ODS), ovšem s pochmurným dovětkem: „Předložím to, ale oni mi to stejně zamítnou.“ S konceptem v zásadě souhlasil i poslanec Václav Kubata (TOP 09), jenž poukázal na připravovanou změnu mediální legislativy. Ondřej Liška (SZ) pak připomněl, že návrhy omezující vliv poltických stran na televizi předkládal již v minulém parlamentu, ale neúspěšně. Oproti stoupencům bavorského modelu se postavil člen stávající Rady ČT Jan Prokeš, který varoval před tím, aby ČT hospodařící s miliardami korun kontrolovala skupina dobrovolných neodborníků z řad různých institucí. Vyjádřil se pro spíše menší těleso odborníkůprofesionálů, kteří budou kompetentní na osud peněz řádně dohlédnout. Nedodal už ovšem, že tohle zjevně stávající rada nedokáže, když neumí ani zabránit generálnímu řediteli, aby si proti vůli radních vyplatil prémie, či ho donutit k tomu, aby před radou probral náklady na výrobu jednotlivých pořadů.
Při neúčasti většiny z tisíců zaměstnanců a tvůrců spolupracujících s Českou televizí, politických špiček, studentů FAMU a diváků reprezentovali veřejný zájem při diskusi hlavně zástupci druhé generace studentské iniciativy Inventura demokracie. Ti přislíbili, že se i nadále budou problému televizní rady a nezávislosti televize věnovat.