eskA2látor 1

Díky sledování evropského šampionátu ve fotbale je čas od času možné nahlédnout do tenat české národní identity. Trenér Uličný doporučuje Španělům nasadit do útoku pořádnou gorilu, komentátor Bosák se nepřestává pozastavovat nad reprezentanty „tmavé pleti“ a počtem muslimů ve francouzském národním mužstvu. Ač by se lechtivé xenofobní narážky na televizních kanálech české provenience daly považovat za folklor, ve světovém kontextu sportovní žurnalistiky rozhodně nejsou obvyklým jevem. Role „pivního kritika“ se při hodnocení výkonu našich chlapců bravurně zhostil Karel Šíp, od nějž by však bylo zbytečné čekat cokoliv jiného. „Každý milion eur do kasy dobrej a já doufám, že to nebyl náš poslední příjem a budeme se radovat i nadále,“ neskrýval své nadšení předseda Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta. To freudovské přeřeknutí Pavla Čapka („dva čeští ztopoři“) alespoň vyjadřuje ryzí vášeň pro mužnou hru. Co si s tím vším počít? S odpovědí přispěchal „kouč“ Zdeněk Psotka po utkání Švédska s Ukrajinou: „Žádné očekávání! Žádné očekávání! Brát současnost tak, jak je, a získávat z ní zkušenosti.“ Zkušenosti tuhnou v železnou košili zvyku.