Nedokážete si nás představit

Poslední ruské parlamentní volby (4. prosince 2011) se odehrály podle nijak neobvyklého scénáře s velkým množstvím podvodů a připisováním hlasů vládnoucí straně. V Rusku, kde je zvlášť v malých městech televize hlavním informačním zdrojem, nedostaly konkurenční strany ani srovnatelný mediální prostor, přičemž většina stran nebyla vůbec registrována. Internetové generaci nicméně nešlo zabránit, aby se už večer v den voleb nešířila videa pozorovatelů ukazující vhazování nepravých lístků, krádeže protokolů předsedy volebních komisí atd.

Protesty začaly vzápětí. Při první demonstraci, která byla naplánována hned na následující večer 5. prosince na Čistých rybnících, se počítalo maximálně s pěti sty účastníků. Vzhledem ke své spontánnosti akce ani nemohla být schválená (v Rusku je třeba podávat žádost o povolení shromáždění nejméně 10 dnů před jeho konáním), přesto nakonec k budově Centrální volební komise zamířil několikatisícový dav. Demonstrace „špinavých bot“ (kvůli oblevě se odehrávala „na blátě“) byla pochopitelně rozehnána a mnoho lidí bylo na několik dní zatčeno.

Policejní násilí vůči demonstrantům a novinářům mělo kontraproduktivní dopad – mobilizovalo ty dosud neaktivní. Ani na pokračujících protestech v průběhu týdne tak počet demonstrujících neklesal a hlavním heslem zimního hnutí se stala slovní hříčka „Vy nas dáže ně predstavljájetě!“, znamenající jak „nejste naši představitelé“, tak i sebevědomé „nás si nedokážete představit“.

Povstání střední třídy?

Prohlášení, že se jedná o povstání střední třídy, s nímž do médií přišel ideolog Kremlu Vladislav Surkov, nepůsobí přesvědčivě. Demonstrací se účastnily nejrůznější sociální skupiny lidí, za jejichž vzrůstajícím zájmem o politiku bylo více důvodů: ekonomická krize, policejní skandály, pochybnosti o průběhu voleb atd. Jednalo se nejen o moskevské hnutí, podobné akce se odehrály i v Petrohradě (kde ostatně vzniklo i zmiňované heslo) a v jindy mlčících provinčních městech.

Hnutí, které vzniklo spontánně spoluprací zkušených i neznámých aktivistů a samozvaných lídrů z lidu, nicméně mělo i vady na kráse. Po akci na Bolotném náměstí 13. prosince liberálové sestavili organizační komisi protestních akcí, spolupracující sice s nacionalisty, ale ne s levicí. Jasné vítězství Vladimira Putina v prvním kole prezidentských březnových voleb mělo demoralizující účinek na aktivitu lídrů protestního hnutí, ale většina zúčastněných pokračovala. Anarchisté varovali, že hlavní cíl hnutí – férové volby – je příliš jednostranný, a navrhovali soustředit se na základy Putinovy vlády, například na sociální politiku. Jak tato vypjatá situace pokračuje nyní?

Uvítání „nového“ prezidenta

Na demonstraci před inaugurací prezidenta 6. května policie vyvolala konflikt. Přestože opozice neplánovala žádné potyčky (ženy na sobě měly letní šaty a podpatky), na místě, kde měl dav, čítající zhruba dvacet pět tisíc lidí, odbočit, policie rozmístila „letištní“ rámy, kterých navíc bylo málo. Lidé v takto stlačeném davu se začali držet za ramena, což policie vyhodnotila jako provokaci. V odpověď na policejní obušky část protestujících přešla do otevřeného konfliktu. Po rozehnání původně povolené demonstrace se lidé (svolávající se pomocí twitteru) přesunuli na Kitaj-gorod a pod policejním tlakem na druhé, třetí a další náměstí. Akce neskončila ani v noci. Výsledkem bylo zadržení několika set lidí, kteří strávili jeden či dva dny v očekávání soudu, většinou ale byli po zaplacení pokuty propuštěni. Třinácti lidem zatčeným po měsíci od protestu – patrně „pro výstrahu“ – je nicméně doba omezení svobody stále prodlužována.

I v dalších dnech policie prováděla tvrdé zásahy – stačilo mít v kavárně bílou stuhu nebo i triko. Devátého května, kdy už byly policejní stanice přeplněné, došlo k pozastavení represí. Přestože se ten den již všichni známí lídři protestních hnutí nacházeli ve vazbě, dav, který se zformoval na bulváru u Čistých rybníků vedle pomníku kazašského básníka Abaji Kunanbajeva, založil tábor Occupy Abay, kde se následující týden každý večer scházelo až dva tisíce lidí. Diskutovalo se, vedly se přednášky a semináře na politická a historická témata a byl vypracován program pozitivních změn, z jehož absence byla opozice často obviňována. Když se vláda rozhodla tábor rozehnat, policie zabavila nádoby s jídlem, literaturu a dobrovolné příspěvky v hodnotě kolem 200 000 rublů (cca 126 000 Kč). Tábor hnaný z jednoho místa na druhé se po ránu nacházel na jednom náměstí, večer na zcela jiném.

Reakce vlády

První vládní reakce přišla ještě v prosinci, kdy se změnil zákon o politických stranách. Minimální počet členů se snížil ze čtyřiceti tisíc na pět set, zároveň ale byly zakázány předvolební stranické koalice. Velké množství stran vzniklo s pouze provokačním cílem – vzít hlasy skutečným protivníkům vlády. Druhou reakcí byl návrat k volbám gubernátorů, ale bez volného výběru kandidátů, pouze s předběžnou podporou místních deputátů.

Nyní probíhající výslechy zatčených se týkají nejen květnových, ale i prosincových událostí a pravděpodobně se připravují nové politické procesy. Narychlo byly přijaty změny k zákonu o veřejném shromáždění s maximální pokutou do 1 milionu rublů (cca 630 000 Kč). Lidem, kteří spáchali administrativní přestupky, je zakázáno organizovat akce. Další schválený zákon se týká zahraničního financování. Získá­-li nějaká společnost například grant z ciziny, musí se registrovat jako zahraniční agent, což ruským občanským organizacím, stále často spoléhajícím právě na finanční pomoc zvenku, značně zkomplikuje existenci.

V situaci vzrůstajících sociálních problémů, počínaje zvýšením cen a konče schválením sociálně necitlivých zákonů, se zklidnění napětí v zemi neočekává. Naopak, protestů bude patrně více než v zimě a na jaře. Příští mobilizace se připravuje na 15. září.

Autorka je komparatistka, autor historik a sociální aktivista.