Před rokem 1990 byla jakákoliv snaha, aby stát dodržoval vlastní zákony, odměňována demagogickými proslovy papalášů a pomlouvačným mediálním útokem. Občané a jejich iniciativy však odvážně a trpělivě vládnoucí elitu...
Před rokem 1990 byla jakákoliv snaha, aby stát dodržoval vlastní zákony, odměňována demagogickými proslovy papalášů a pomlouvačným mediálním útokem. Občané a jejich iniciativy však odvážně a trpělivě vládnoucí elitu upozorňovali na porušování svých práv. Proto také v červenci 1989 vznikla výzva Několik vět, která mj. obsahovala tento požadavek: „Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.“ Od roku 1992 opravdu máme zákony, které veřejnosti umožňují spolurozhodovat o podobných projektech. Ale občas to zaskřípe. Příkladem je dálnice D8, jejíž výstavba se nyní opět pozastavila, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem vydal rozsudek, kterým zrušil územní a stavební rozhodnutí pro část její trasy. Při výběru její varianty v roce 1995 totiž nebyli v rozporu se zákonem přizváni odborníci a veřejnost. A reakce papalášů? Je téměř shodná jako před více než dvaceti lety. Hejtmanka Ústecka Jana Vaňhová (ČSSD) sbírá podpisy za urychlenou výstavbu dálnice a teplický senátor Jaroslav Kubera (ODS) varuje před útoky ekoteroristů. Oba dva i jejich strany ovšem zapomněli, že v soudnictví má mít hlavní slovo spravedlnost, a nikoliv síla – ať už většiny nebo názoru.