Jaroslav Rudiš, elektronický a syntetický - literární zápisník

Letošního 8. června se dožil 40. narozenin „jeden z nejprodávanějších českých spisovatelů“ Jaroslav Rudiš. A když už taková věc v životě lidském nastane, bylo by pochopitelně škoda onu prodejnost poněkud nepřiživit. Proto se na Rudišově webu i na webu jeho dvorního nakladatelství Labyrint objevila již den předtím zpráva o akci „S Rudišem k moři“: Všechny čtyři jeho romány vycházejí jako e-knihy, a to rovnou „ve všech dostupných formátech“. „Jsem rád, že od teď bude možné si vzít moje knihy kdykoliv do vlaku, na výlet nebo na dovolenou třeba k moři,“ vyjádřil se prý poctěný autor-jubilant.

To, že netuším, proč by si někdo na dovolenou ládoval do čtečky právě Rudiše, může být důsledkem faktu, že nerozumím ani tomu, proč by se na dovolenou mělo jezdit k moři. Inu, někdo holky, jiný vdolky. S čím už se ale lze srovnávat méně stoicky, je pozdější život této vydavatelské kampaně. Den poté danou reklamní anotaci bez jakékoli úpravy převzal Portál české literatury, čili web provozovaný a placený Institutem umění, který je „primárně určen k propagaci české literatury v zahraničí“. Asi aby i zahraniční bohemisté věděli, že teď už stačí Rudiše jen zaplatit a stáhnout.

A ihned 7. června odpoledne danou zprávu převzal web iDNES. Jako autoři jsou uvedeni ČTK a šifra „ptk“ – nikde ovšem ani zmínka, že jde o takřka doslovné převzetí z webu autora a nakladatelství. Adaptovaná zpráva vynechává označení Rudiše jako „populárního českého spisovatele“ a citaci, v níž se Rudiš raduje, že s jeho knihami se už bude lépe cestovat. Adaptátoři také projevili jistou soudnost a vynechali původní označení „autor čtyř kriticky a čtenářsky úspěšných románů“; ono totiž pokud by měly být i Rudišovy romány označeny jako úspěšné u kritiky, vzniká otázka, zda lze vůbec něco ještě označit jako neúspěšné či alespoň kontroverzní. Další úpravy jsou pak ve stylu náhrady původního „Na svém kontě má několik divadelních a rozhlasových her“ za své vlastní: „Je také autorem několika divadelních a rozhlasových her.“ Nutný zásah utrpěla i původní formulace „Momentálně žije a pracuje mezi Českou republikou a Německem, kde v Berlíně od října tohoto roku nastupuje jako hostující profesor kreativního psaní a současné středoevropské literatury na Humboldtově univerzitě“. Adaptátorům došlo, že první část věty říká, že Rudiše by bylo možné najít někde u hraničního kamene u Rozvadova, a tak přepisují, že „žije a pracuje v Česku i Německu“. Bez úprav nicméně ponechali Rudiše jako profesora kreativního psaní; asi že tvůrčí psaní už dnes učí ledaskdo, navíc on to bude učit až v daleké cizině. A jistou střízlivost projevili i tam, kde vynechali sdělení, že nebelovští tvůrci byli „nominováni na prestižní cenu Max und Moritz (vedle takových hvězd jako Joe Sacco, David Mazzucchelli či Guy Delisle)“.

Ostatně, iDNES už má z hlediska rudišovského uctívání více než splněno; takřka legendární je loňský titulek Kláry Kubíčkové: Cenu Josefa Škvoreckého získal Ryšavý, šanci měl i „nebelovský“ Rudiš. Čili Martin Ryšavý sice vyhrál, ale jeho křestní jméno za uvedení nestojí a pořádný atribut vlastně ani nebožák nemá; kdežto Rudiš bohužel nevyhrál, a přitom je „nebelovský“, čili takřka nobelovský. Teprve uvnitř článku se pak čtenář dozvěděl, že v této soutěži „o cenu letos bojoval“ třeba i Jan Balabán. Ten ale asi šanci neměl, takže v titulku na něj místo nezbylo.

Ve zmíněné adaptaci se vesele přebírají ještě další pasáže: „Vyzrálý debut si nekonformními scénami získal nejen mladé čtenáře, milovníky Wima Wenderse a punk-rockové hudby, ale i ty, kteří si pamatují ještě NDR, umělohmotné indiá­ny, pokrokového zpěváka Deana Reeda nebo to, jak naši východoněmečtí sousedé přelézali na podzim 89 zdi západoněmecké ambasády, aby pak své trabanty nechali napospas přičinlivým Pražanům.“ Opět se škrtá jen příliš křiklavé „vyzrálý“, ale dál vše volně šířeno je doslova, i s označením „kultovní kniha“. Ponechává se tu tak veškerá dryáčnická bombastičnost, která nahňácá vše, co zdánlivě souvisí, byť i zcela volně, anebo vlastně vůbec ne: s Wendersem knihu pojí jen ten poloukradený titul, s punkem to, že v knize taky někdo hraje v kapele, s Deanem Reedem to, že se taky vyskytoval v NDR. Vše, co má šanci zabrat, se využije bez jakýchkoli skrupulí a ohledu, že ani pejsek s kočičkou při pečení dortu nedopadli nejlépe. A tak se vesele hlásá, že jde o knihu kultovní, byť uctívačů kultu nikde nevidno; ono to z hlediska propagace neuškodí nikdy. A pravda to jistě je, kultovní je dnes Čtyřlístek, kultovní jsou Slunce, seno, jahody, kultovní je jistě i Daniel Landa.

A tak nějak funguje celý zázrak Rudiš, jeden z nejprodávanějších českých spisovatelů. To se před lety vzal prosťáček, který byl schopný a ochotný psát věty, které mají začátek i konec. Na dobře napsaný odstavec sice talent neměl, ale to už lze dodělat chytrou mediální masáží. Psavec průběžně psal a pěkný obrázek jedinečného autora se dovyrobil: autor, který pendluje; autor, který miluje koleje; autor, který se věnuje punku; autor, který píše komiksové, divadelní, ba i filmové scénáře; autor, který bojuje za Pussy Riot. Autor, který tvoří, hledá a boří, ale přitom je lidu blízko, i do televizní estrády přijde. Popík nejhrubšího zrna, vzor Kryštof nebo Chinaski.

Bylo by stylové, kdyby ke koupi elektronického Rudiše dostal čtenář na dovolené jako bonus i pár písní Kelly Family nebo skupiny Lunetic.

Autor je literární teoretik a vysokoškolský pedagog.