par avion

Z ruských internetových médií vybral Ondřej Soukup

Dnešní Par avion bude trochu netradiční. Kvůli tomu, že Rusko začíná slavit až těsně před Silvestrem, zato však poté přes pravoslavné Vánoce až k pravoslavnému Novému roku, první dva týdny v roce se lidé veselí, ti trochu movitější odjíždějí za hranice (jak si asi všiml každý, kdo se po Novém roce pohyboval v centru Prahy). Každopádně noviny a časopisy nevycházejí. Proto se tentokrát zaměříme na internetová média, která se sníženou intenzitou, ale přece zásobovala čtenáře novými texty.

 

Známý kavkazolog Sergej Markedonov se ve svém blogu na stránkách Hlasu Ameriky (blogs.voanews.com) vrací k nedávno publikované zprávě ruského ministerstva zahraničí o stavu lidských práv ve světě. Diplomaté si po vzoru kolegů ze State Departamentu všímají problémů s lidskými právy v různých zemích, nikoli překvapivě především v USA a západní Evropě. Česká republika chybí, ale kritice se nevyhnulo například Finsko. Markedonov iniciativu v zásadě vítá, upozorňuje ale, že americká praxe je založena na zákonech, které podmiňují poskytování americké pomoci právě stavem lidských práv. „Vzniká logická otázka, čemu slouží zpráva ruského ministerstva zahraničí. Nejsou tam formulovány cíle ani závěry. Místo seriózní analýzy a kritiky chyb USA a EU (kterých je skutečně více než dost) máme dokument postavený na principu: A ty seš blbej taky… A co je nejdůležitější, pokud chcete hrát roli alternativního ochránce lidských práv, musíte mít nějaký systém hodnot. Je vlastně jedno jaký, liberální, socialistický nebo konzervativní. Pokud je měřítkem všeho cynismus a demokracie je vnímána pouze jako zahraničněpolitický instrument mimo jakýkoli kontext, dostanete úplně jiný výsledek. Další imitaci místo reálného procesu. A to je mnohem horší než chválení Ameriky nebo její drtivá kritika.“

 

Nepřekvapí, že se nejvíce textů týká náhlého návratu politiky do ruského života po prosincových volbách. Šokováni z počtu demonstrantů jsou všichni, od demiurgů z Kremlu po samotné demonstranty. Svůj skeptický pohled nabídl na stránkách Ruského žurnálu publicista Ivan Davydov. „Minimálně osm let se v zemi postupně a cílevědomě budoval politický systém, který nás přirozeně rozčiloval, ale který měl vnitřní logiku a určitý smysl. Systém byl najednou opuštěn a namísto toho moc nabízí něco, co se nachází za hranicí logiky a zdravého rozumu. Na požadavky protestujících Kreml neodpověděl, ale zato zmátl své přívržence. Jak se ukázalo, moc ví o své nelegitimitě, což vyvolává paniku. Když protestuje několik stovek lidí, panika přechází do brutality. Když protestují desítky tisíc (jako při zrušení sociálních úlev penzistům) – moc zbaběle mění svá zdánlivě pečlivě připravená a odůvodněná rozhodnutí. Když je těch desítek tisíc více (což taky není moc, přece jen žijeme v poměrně velké zemi), tak moc je schopna se přelomit přes koleno, jen aby si zachránila kůži. Je to podobné, jako když si krysa v pasti uhryzne nohu. Ironie je v tom, že naši past nakreslil studentík na papírovém plakátu.“ Davydov argumentuje, že protestující v politickém smyslu spojuje jen máloco. Podle jeho názoru jsou to vlastně jen sociální sítě, díky nimž se protestující svolali, současně to ale brání formulaci nějakých jasných politických požadavků. „Internet oproti předpokladům nevytvořil nový svět, nevychoval nové lidi, kteří by uměli nový svět popsat, ale lidi, kteří na něj mají názor. Like­unlike. Ze sociál­ních sítí vylezli lidé, kteří jsou zvyklí existovat v komunikačním prostředí bez hierarchií.“ Davydov tvrdí, že právě proto mnozí opoziční politici byli na demonstracích vypískáni, protože mezi uživateli internetu nemají autoritu, hovoří zastaralým jazykem. „Političtí vůdci se nemění v managery, od kterých se jen chce, aby zajistili místo pro vyjednávání. A lidé ještě nepochopili, že v dohledné budoucnosti se nebudou muset domlouvat s tajemnými nepřáteli za kremelskou stěnou, ale mezi sebou. A není jasné jak, a dokonce je trochu o strach o tom přemýšlet. Ale jinak už to nepůjde.“

 

Server Gazeta.ru informuje, že přinejmenším z taktického hlediska se Vladimir Putin poučil. Jádrem jeho kampaně nebude strana Jednotné Rusko, oslabená skandály okolo parlamentních voleb, ale staronová struktura Spojená celoobčanská fronta, v níž kromě Jednotného Ruska jsou i nejrůznější zájmové organizace od veteránů z Afghánistánu po včelaře. „Pro regiony to znamená následující: na jedné straně máme mobilizovat jádrové voliče, na druhé straně mobilizace nemá být násilná, máme chodit k lidem a mluvit s nimi, řešit ty problémy, které se dají operativně vyřešit,“ řekl Gazetě.ru zdroj z Putinova štábu. Bývalý Putinův poradce Gleb Pavlovskij se domnívá, že vyhrát v prvním kole pro Putina nemusí být jednoduché. „Putin hraje riskantní hru. Jestli něco nezafunguje, jak s tím počítá, tak nemá náhradní varianty. Pokud reálná podpora bude daleko od poloviny, tak zvítězit bude velmi těžké,“ říká Gleb Pavlovskij. Rating Vladimira Putina podle posledního průzkumu státní agentury VCIOM v polovině prosince byl 45 %.“