Český finanční oligarcha Andrej Babiš se s hnutím ANO 2011 již nějaký čas marně pokouší přepsat českou politickou mapu. V poslední době se jeho snaha přesunula i do mediální oblasti a zatím to vypadá, že ani zde příliš úspěšný nebude.
Tak schválně – oč jde Andreji Babišovi? Jeden z nejbohatších občanů naší malé, radikalizující se a polarizující se země zjevně za něčím míří. Vystoupil z ticha své veřejné neviditelnosti, tak jako mnozí další se rozohnil kvůli korupci a založil politickou stranu. V tomto roce vykročil mimo své tradiční podnikatelské mantinely a pustil se do mediálního byznysu: po neúspěšném jednání s majitelem Deníků rozjel celorepublikový projekt regionálních týdeníků 5+2 a na sklonku léta se pak svěřil i s ambicí rozběhnout televizi a koupit internetový portál Centrum.
Že ty kroky spolu nesouvisí, je poněkud nepravděpodobné. Je ovšem zjevné, že odpověď na úvodní otázku může mít leda spekulativní podobu – pokud se tedy nedostanete do Babišovy legendární kožené tašky, která údajně skrývá odpověď na všechno. Proč si ovšem nezaspekulovat?
Varianta o popletovi
Babiš může být ambiciózním záporákem, dojemným klaďasem i smutným popletou. Můžeme být zkrátka svědky cynické snahy brutálního oligarchy o mocenské využití stávajícího marasmu, a stejně tak nelze vyloučit, že jde o manický rozkmit stárnoucího, spravedlivě rozhněvaného muže, který cítí svou společenskou zodpovědnost a chce zachránit rozkrádanou zemi, zkultivovat pokleslou mediální sféru a navrch zrealizovat (patrně geniální) podnikatelský plán. Nemůžu se však ubránit dojmu, že platí varianta třetí – ta o popletovi.
Zopakujme si to: rozjet regionální zadarmo rozdávaný tištěný týdeník, vybudovat taktéž regionálně orientovaný multiplexový televizní kanál a postavit na nohy slábnoucí Centrum. To nezní jako způsob, jak si zajistit pevnou pozici ve veřejném prostoru a vybudovat odrazový můstek do vyšších politických pater. Ani jako dobře promyšlená strategie na obrodu zkaženého Česka. To jsou jednoduše tři nijak zvlášť unikátní způsoby, jak bez výraznějších výsledků utopit ročně přinejmenším pár stovek milionů.
Nejsmysluplnější by snad mohla být investice do internetového portálu. Součástí Centrum Holdings je totiž internetový deník Aktuálně, který patří k tomu vlivnějšímu, co českou mediální scénu tvaruje. Jednalo by se ovšem o dost drahou legraci – nejenže je Centrum ztrátové, ale dokonce se píše cosi o miliardových investicích stávajícího vlastníka. Kompenzaci těchto investic by prodávající patrně požadoval od kupujícího.
O něco méně smysluplně vypadá nápad s regionálním „zadarmotýdeníkem“. Jedná se o relativně dobře prozkoumaný terén: naposledy se jím prodírala Mladá fronta se svou Sedmičkou, která skončila tak, že prostě skončila. Přiznávám, že neznám detaily, ale dovolím si předpokládat, že důvodem byla nerealistická ekonomická úvaha.
A zcela mimoňsky působí nápad se zpravodajsky orientovanou celoplošnou televizí. Těch jsme v Česku za posledních pár let zahlédli několik a všechny skončily v zásadě podobně. Zardousila je finanční náročnost projektu a nezájem publika o zpravodajskou produkci, jež se nevyznačuje dostatečnou měrou profesionality.
Čekání na vizionáře
Andrej Babiš tedy rozjel jeden finančně náročný a principiálně rizikový mediální projekt a přinejmenším uvažuje o dalších dvou podobných krocích. Společným jmenovatelem všech tří projektů je přitom sousloví „červená čísla“, která pokaždé odkazují k hlavní bolesti celého současného mediálního světa – k neexistenci přijatelně bezpečného a funkčního ekonomického modelu, který by smysluplně reagoval na proměnu, jíž oblast prochází, i na návyky a potřeby mediálních publik. Menší internetové portály a redakce webových zpravodajských médií tento model u nás zatím nenašly. A nenašly jej ani malé zpravodajské televizní kanály, publikum jim totiž utíká k webovým zdrojům a zároveň raději zůstává u velkých a zavedených televizí. O pochopitelných problémech tištěných médií pak mluvíme již déle než dekádu – čtenáři tištěná média postupně a vytrvale opouštějí a bude jen otázkou času, než se jejich provozování nakonec přestane vyplácet i jako barterová čistička firemních a stranických financí.
Nabízí se samozřejmě na první pohled rozumný argument: Andrej Babiš chce využít synergické síly televize, webu a printu a vytvořit funkční mediální konglomerát, který využije síly a důvěryhodnosti zavedeného mediálního týmu (například toho z Aktuálně) a možností zbylých dvou mediálních kanálů. Aby však taková synergie zafungovala, musel by se (bez urážky) zemědělec a obchodník Babiš buď změnit v nového Stevea Jobse, anebo si takového silného a schopného vizionáře, který disponuje unikátním citem pro mediální svět a jeho formování, do svého týmu najít. Což je trochu problém vzhledem k tomu, že na takovou figuru čeká nejen české, ale celé globální mediální hřiště. Bylo by samozřejmě skvělé, kdyby taková velká a funkční vize vzešla právě z České republiky, neboť našince by nakonec jistě nic nepotěšilo víc, než že Babiš uspěl tam, kde Murdock selhal, ale už právě Babišova volba startovací čáry naznačuje, že k ničemu takovému nedojde.
Ať už tedy jde Babišovi o cokoli, jeho hra s mediálním světem zatím připomíná kuchařská extempore legendárního neumětela Babici: ingredience nejsou úplně ideální, výsledek zatím slibuje spíš rozpaky než cokoli jiného, ale nebezpečné to asi úplně nebude.
Autor působí v Institutu pro výzkum dětí, mládeže a rodiny a na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.