Odjezd

Opouštíš pokoj se spícím Matějem.

Na polštáři pejsek, Fík z rádia: – Ahój!

Umět tak předstírat, že se nic neděje,

že všechno tu zůstane, vteřiny, radost.

 

Stejné a navždy: okamžik splýváš

s vědomím konce, který dopočítáš

na prstech dlaní, kuličky na drátě.

Ten podávaný, cítíš?, to něco nahmátne.

 

18. 4. 2012