Slečna Lora

1

Po letech se ti bude honit hlavou, jestli bys to udělal, nebýt bráchy. Dobře sis pamatoval, co všechno na ní ostatní maníci nesnášeli – jak je vychrtlá, žádný culo, žádný kozy, como un palito, ale tvýmu bráchovi to bylo fuk. Přefiknu ji.

Ty přefikneš každou, ušklíbl se někdo.

A on po tom někom loupl okem. Říkáš to, jako by na tom bylo něco špatnýho.

2

Tvůj brácha. Umřel na rakovinu, ale tebe kvůli tomu občas pořád přepadal zdrcující smutek, i když se ke konci choval jako totální magor. Neměl lehkou smrt. V posledních měsících života v jednom kuse utíkal. Chytili ho, když mával před fakultní nemocnicí Beth Israel na taxík nebo se procházel někde v Newarku po ulici v zeleným nemocničním úboru. Jednou ukecal svoji bejvalku, aby ho zavezla do Kalifornie, jenže sotva vyjeli za hranice Camdenského okresu, dostal takový křeče, že ti v panice zavolala. Šlo snad o nějaký atavistický nutkání zemřít o samotě, jít ke konci ostatním z očí? Nebo se jen snažil dostát něčemu, co měl celej život v sobě? Proč to furt děláš, ptal ses ho, ale on se jen smál. Co jako?

V posledních týdnech, když už byl na útěky příliš slabej, odmítal s tebou i s matkou mluvit. Až do své smrti ani necekl. Matce to nevadilo. Milovala ho, modlila se za něho a mluvila s ním, jako by se nechumelilo. Tebe to jeho zarytý mlčení doslova ničilo. Měl před sebou pár posledních zkurvenejch dní, a mlčel jako ryba. Jak se dneska cejtíš, zeptal ses ho třeba, a Rafa jen otočil hlavu. Jako by mu nikdo z nás nestál za odpověď. Vůbec nikdo.

3

Byl jsi ve věku, kdy ti k zamilování stačilo, aby se holka nějak zatvářila nebo udělala gesto. Přesně tak to bylo i s Pamelou – sehnula se pro kabelku, a tobě spadlo srdce do kalhot.

Stejné to bylo i se slečnou Lorou.

Psal se rok 1985. Tobě bylo šestnáct, hlavu jsi měl v pejru a byl jsi sám jak zasranej kůl v plotě. Navíc jsi byl přesvědčenej – jako naprosto, totálně přesvědčenej –, že se svět řítí do záhuby. Skoro každou noc se ti zdály sny, vedle kterých byly noční můry americkýho prezidenta v sci-fi filmu Útěk ze sna slabej odvar. V těch tvých vždycky vybuchovaly bomby, smetly tě, když jsi šel po ulici, jedl kuřecí křidýlka, seděl v autobuse cestou do školy nebo šukal Palomu. Probudil ses a hrůzou ses kousal do jazyka, až ti z pusy kapala krev.

Měli ti předepsat nějaký prášky na hlavu.

Palomě jsi byl k smíchu. Nehodlala poslouchat o vojenské doktríně vzájemně zaručeného zničení, katastrofických bijácích typu The Late Great Planet Earth, o Reaganově nepovedeným vtipu Začneme je bombardovat za pět minut, o podpisu bilaterální smlouvy SALT II, o Dnu poté, Vláknech, Rudém úsvitu, o japonských krátkometrážních „WarGames“ nebo o hře Gamma World – nic z toho ji nezajímalo. Říkala ti pane Depko. A ona o žádnou další depku v životě nestála. Bydlela v jednopokojovém bytě se čtveřicí mladších sourozenců a invalidní mámou a o všechny se starala. A ještě ke všemu měla ve škole vyznamenání. Neměla čas vůbec na nic a chodila s tebou – aspoň jsi měl takový tušení – hlavně ze soucitu kvůli tomu, co se stalo tvýmu bráchovi. Vždyť jste spolu ani netrávili tolik času nebo nespali nebo tak něco. Jediná Portorikánka na světě, co odmítala jen tak zbůhdarma někomu dát. Nemůžu, tvrdila. Nemůžu si dovolit žádnou chybu. Proč by měl být sex se mnou chyba? divil ses, ale ona jen zavrtěla hlavou a vytáhla ti ruku z kalhotek. Byla totiž přesvědčená, že kdyby v následujících dvou letech udělala nějakou chybu, jakoukoliv, zůstala by v tý svý rodině trčet navždycky. To byla její noční můra. Jen si představ, že bych se nedostala na vejšku, bála se. Pořád bys měla mě, snažil ses ji uklidnit, ale z toho, jak na tebe koukla, ti bylo jasný, že by raději dala přednost konci světa.

A tak jsi o blížící se apokalypse vykládal každýmu, kdo byl ochotnej tě poslouchat – dějepisáři, kterej tvrdil, že si v horách Pocono staví srub, kde nadcházející katastrofu přežije; kámošovi nasazenýmu v Panamě (v tý době jsi ještě psal dopisy), sousedce z vedlejšího domu, slečně Loře. Kvůli tomu jste se taky vy dva dali dohromady. Poslouchala tě. A nejen to, četla román Alas, Babylon, viděla kus Dne poté a z obojího byla podělaná až za ušima.

Den poté nebyl strašidelnej, namítal jsi. Stál za hovno. Člověk nepřežije leteckej výbuch tak, že strčí hlavu pod přístrojovou desku.

Třeba šlo o zásah shůry, dobírala si tě.

Zásah shůry? Akorát tak velký kulový. Musíte zkouknout Vlákna. To je fakt nářez.

Asi bych se na to nevydržela dívat, řekla a položila ti ruku na rameno.

Věčně na tebe někdo sahal. Byls na to zvyklej. Chodils pravidelně do posilky, což byla další věc, která tě držela nad vodou. Ve svý DNA jsi musel mít ňákej zmutovanej gen nebo co, protože ze samýho posilování se z tebe stala hotová cirkusová atrakce. Většinou ti bylo fuk, že na tebe holky a někdy i maníci sahají. Ale poznals, že se slečnou Lorou je to jiný.

Dotkla se tě, tys zvedl oči a najednou sis všiml těch velkých očí v hubený tváři, těch dlouhých řas i toho, že má v jedný duhovce víc bronzu než ve druhý.

4

Ovšem že jste se znali; bydlela přece ve vedlejším baráku a učila na Sayrevillské střední. Ale do hledáčku tvýho zájmu se dostala až v posledních měsících. Ve tvým okolí byla těchhle svobodných ženských středního věku, na nichž se podepsaly všemožný životní katastrofy, spousta, ale ona patřila k hrstce těch, co neměly děti, žily samy a pořád vypadaly jakžtakž mladě. Určitě ji něco potkalo, spekulovala tvoje matka. Bezdětnou ženskou si nedokázala vysvětlit jinak než jako důsledek pohromy nedozírnýho rozsahu.

Možná prostě nemá děti ráda.

Nikdo nemá děti rád, ujistila tě matka. To ale neznamená, že si je nepořídíš.

Slečna Lora nebyla žádná sexy kočka. Ve vaší čtvrti bylo aspoň tisíc viejas mnohem rajcovnějších než ona, jako paní del Orbeová, kterou tvůj brácha píchal až do zblbnutí, než na to přišel její manžel a s celou rodinou se odstěhoval. Slečna Lora byla moc vychrtlá, neměla vůbec žádný boky. Ani prsa nebo zadek, dokonce ani její vlasy za moc nestály. Jasně, měla krásný oči, ale tam u vás po okolí ji proslavily hlavně svaly. Ne že by byla tak nabouchaná jako ty – byla šlachovitá jak čert, pod kůží se jí jasně rýsovalo každičký svalový vlákno. Iggy Pop vedle ní vypadal jak tlouštík a každý léto vyvolala na koupáku poprask. Navzdory chlapecký postavě vždycky nosila bikiny, vršek od plavek překrýval vyrýsovaný prsáky a spodek zas svíral zvlněnej vějíř hýžďových svalů. Vždycky plavala pod vodou a černá hříva zvlněných vlasů za ní plula jak hejno úhořů. Vždycky se opalovala (na rozdíl od všech ostatních ženských), až získala odstín temně ořechový hnědi jako na starých lakýrkách. Ta ženská by si neměla odkládat svršky, stěžovaly si naše matky. Vypadá jak igelitka plná červů. Byl snad někdo, kdo by ji nehltal očima? O tobě ani tvým bráchovi to rozhodně neplatilo. Chodíte do posilky, slečno Loro? ptali se jí, ale ona, schovaná za paperbackem, jen zavrtěla hlavou. Kdepak, děcka, to mám od narození.

Když brácha umřel, párkrát se u vás zastavila. Měla s tvojí matkou společný vzpomínky na jedno místo, La Vegu, kde se narodila a kde se tvoje matka zotavovala po Guerra Civil. Stačilo, aby prožila rok hned za slavným krámem s laciným zbožím Casa Amarilla, a navždycky z ní byla hrdá Laveganka. Ve svých snech pořád slyším Río Camú, říkávala máti a slečna Lora přikyvovala. Jednou, když jsem byla ještě hodně malá, jsem v naší ulici zahlédla Juana Bosche. Dokázaly takhle sedět a klábosit o tom až do alelujá. Sem tam tě zastavila na parkovišti. Jak se vede? Co matka? A tys nikdy nevěděl, co na to máš říct. Jazyk jsi měl vždycky opuchlej a rozbolavělej z toho, jak tě to ve spánku trhalo na cucky.

5

Když ses dneska vrátil z běhání, našel jsi ji, jak si na schodech domu povídá s doñou. Pozdrav profesoru, houkla máti.

Jsem zpocenej, bránil ses.

Tvoje matka je zlostí bez sebe. S kým si carajo myslíš, že mluvíš? Pozdrav profesoru, coño.

Zdravím, paní profesorko.

Nazdar, studente.

Slečna Lora se zasmála a zase se začala bavit s matkou.

Nechápeš, co tě najednou tak vytočilo.

Víte, že bych vás uzvedl? prohodíš a zatneš biceps.

A slečna Lora se na tebe posměšně podívá. O čem to tady proboha mluvíš? To já bych tě uzvedla levou zadní.

Položí ti ruce kolem pasu a předstírá strašné vypětí.

Tvoje matka se slabě zasměje, ale neunikne ti, že vás oba bedlivě sleduje.

6

Když matka uhodila na bráchu kvůli paní del Orbeové, kápl božskou. Co jsem měl dělat, mami? Se metío por mis ojos.

Por tus ojos, to zrovna, odfrkla si. Tu te metiste por su culo.

To je pravda, připustil tvůj bratr rozverně. Y por su boca.

Matka ho v bezmocném vzteku a hanbě praštila, a jen ho rozesmála.

7

Je to poprvé, co tě vůbec nějaká holka chce. A tak se tomu nebráníš. Necháváš si to projít hlavou. To je na palici, říkáš si. A pak i roztržitě před Palomou. Neposlouchá tě. Nevíš, co si s tím vědomím máš počít. Nejsi přece brácha, kterej by na nic nečekal a vrazil do slečny Lory rabo. Víš to, ale stejně se bojíš, že jsi vedle. Bojíš se, že se ti vysměje.

A tak se snažíš ji i vzpomínku na její bikiny vytěsnit z hlavy. Říkáš si, že dřív, než na to vletíš, začnou stejně padat bomby. Když se pořád nic neděje, uděláš poslední zoufalej pokus a začneš o ní mluvit před Palomou, nadhodíš, že po tobě profesora jede. Ta lež zní velice přesvědčivě.

Ta stará vojetina? To je nechutný.

To mi povídej, utrousíš beznadějně.

To by bylo jako píchat tyčku, dodá.

To teda jo, přikývneš.

Radši bys ji neměl píchat, varuje tě Paloma po chvilce ticha.

O čem to mluvíš?

Jen tě varuju. Ne abys ji píchal. Víš, že na to přijdu. Lhaní ti vůbec nejde.

Neblázni, odsekneš naštvaně. Nikoho nepíchám. To je snad jasný.

Ten večer se smíš špičkou jazyka dotknout Palomina klitorisu, ale tím to hasne. Vší silou ti odtáhne hlavu a nakonec to vzdáš, i když jseš vzteky bez sebe.

Chutnalo to, jako když si lízneš piva, napsals kámošovi do Panamy.

Začneš ještě víc běhat, doufáš, že ti to zchladí granos, ale nefunguje to. Párkrát se ti v noci zdá, že už se chystáš na slečnu Loru sáhnout, když bombovej útok vymaže celej New York z mapy a ty se díváš, jak se zvedá tlaková vlna, a pak se probudíš s jazykem pevně sevřeným mezi zuby.

Jednou se takhle vracíš z Chicken Holiday, v tašce kuřecí paličky, jednu z nich v puse, a v tu chvíli ji zahlédneš, jak vychází z Pathmarku a vláčí igelitky. Zvažuješ, že vezmeš nohy na ramena, ale zásada, kterou ti vtloukl brácha do hlavy, ti to nedovolí. Nikdy neutíkej. Zásada, kterou sice nakonec sám porušoval, ale v tvým případě to zrovna teď nejde. Nechcete s tím pomoct, slečno Loro? ptáš se pokorně.

Zavrtí hlavou. Aspoň se trochu protáhnu. Vracíte se spolu mlčky, když navrhne: Kdy se za mnou zastavíš s tím filmem?

Jakým filmem?

S tím, o kterém jsi říkal, že je prvotřídní. Ten o atomové válce.

Možná že kdybys byl někdo jinej, měl bys vnitřní kázeň to celý odpískat, ale jsi syn svýho otce a bratr svýho bratra. O dva dny později doma panuje příšerný ticho a zdá se, že v bedně dávají furt dokola jednu a tu samou reklamu na to, jak spravovat díry v autopotazích. Dáš si sprchu, oholíš se, oblíkneš.

Jdu ven.

Máma se dívá na tvoje sváteční boty. Kam jdeš?

Ven.

Je deset večer, namítne, ale ty už jsi venku ze dveří.

Zaťukáš na dveře: jednou, podruhé a pak otevře. Má na sobě tepláky a tričko s logem Howardovy univerzity. Nakrčí ustaraně čelo, její oči vypadají, jako by patřily na obličej nějakýho obra.

Se zdvořilostní konverzací se nezdržuješ. Vrhneš se na ni a začneš ji líbat. Natáhne se za tebe a zavře dveře.

Máš kondom?

Takový ty si děláš starosti.

Nee, opáčí a ty se snažíš zachovat chladnou hlavu, ale stejně jí to tam nastříkáš.

Moc mě to mrzí, říkáš.

To nic, šeptá, rukama ti svírá záda a nechce, abys vyklouzl. Zůstaň.

8

Její byt je to nejútulnější hnízdečko, jaký jsi kdy viděl, a vzhledem k tomu, že v něm není ani stopy po karibským šílenství, klidně by v něm mohl bydlet běloch. Na stěnách má spoustu fotek z cest a svých sourozenců, všichni vypadají neuvěřitelně šťastně a upjatě. Takže ty jseš v rodině za rebelku? ptáš se a ona se směje. Něco na ten způsob.

Na těch fotkách je i pár chlápků. Některý z nich znáš z doby, kdys byl mladší, ale radši se k nim nevyjadřuješ.

Když ti chystá cheesburger, je úplně zticha, velice odměřená. Vlastně svou rodinu nesnáším, pronese a přitlačí karbanátek špachtlí, až tuk na pánvi začne prskat.

Zajímalo by tě, jestli cítí to, co ty. Jako že by to mohla být láska. Pustíš jí Vlákna. Připrav se na pořádnej nářez, říkáš.

Připrav se, že se schovám, opáčí, ale vydržíte se spolu dívat jen hodinu, než se natáhne, sundá ti brýle a políbí tě.

Nemůžu, bráníš se.

Vážně? opáčí těsně před tím, než si strčí tvůj rabo do pusy.

Snažíš se myslet na Palomu; jak je vyšťavená a každý ráno usíná cestou do školy v autobuse. Na Palomu, která v sobě stále nachází energii, aby ti pomohla učit se na přijímačky na vysokou. Na Palomu, která ti nedala jen proto, že měla hrůzu z toho, že kdyby otěhotněla, z lásky k tobě by nešla na potrat a měla by po životě. Snažíš se na ni myslet, ale místo toho svíráš kadeře slečny Lory jako opratě a držíš ji za hlavu, aby pokračovala v tom báječným rytmu.

Máš fakticky úžasnou figuru, poznamenáš, když se vycákáš.

Páni, díky. Chceš jít do ložnice? zeptá se posunkem.

Další fotky. Je ti jasný, že atomovej výbuch žádná z nich nepřežije. Ani tahle ložnice, z jejíchž oken je vidět New York. Řekneš jí o tom. Hmm, tak to si budeme muset pospíšit, říká. Svlíkne se jak profesionálka, a když začneš přirážet, zavře oči a zvrátí hlavu, jako kdyby visela na pokaženým pantu. Zaryje ti nehty do ramen a tobě je jasný, že až bude po všem, budeš vypadat, jako by tě zbičovali.

Pak ti vlepí polibek na bradu.

9

Tvůj otec i bratr byli oba sucios. Do řiti, vždyť otec tě s sebou brával, když vyrážel za ženskýma, nechával tě v autě a mizel v domcích, kde si to rozdával pokaždý s jinou. Tvůj brácha nebyl o moc lepší; píchal holky v posteli hned vedle té tvojí. Sucios toho nejhrubšího zrna, a teď je to oficiální: ty ses mezi ně zařadil taky. Žil jsi v naději, že se ti ten kurevnickej gen vyhnul, že přeskočil generaci, ale očividně sis lhal do kapsy. Krev se nezapře, tvrdíš Palomě druhej den cestou do školy. Juniore, probere se z polospánku, já na ty tvoje kraviny nemám čas, jasný?

10

Říkáš si, že pro jednou stačilo – jednou a dost. Ale na druhej den jsi zpátky. Sedíš sklíčeně v její kuchyni, zatímco ti připravuje další cheeseburger.

Budeš v pohodě? ptá se.

Nevím.

Měli bychom si prostě užít.

Mám holku.

To už jsi mi říkal, pamatuješ?

Položí ti talíř do klína a vážně si tě prohlíží. Víš, že vypadáš jako tvůj bratr? Určitě ti to každý říká.

Některý lidi jo.

Nemohla jsem uvěřit, jak byl hezkej. A on to dobře věděl. Jako kdyby neměl doma jedinou košili.

Tentokrát už se na kondom neptáš. Prostě se vystříkáš do ní. Překvapuje tě, jak jsi vytočenej. Ale ona ti zasype obličej polibky, což na tebe platí. V životě to nikdo neudělal. Holky, který jsi píchal, se po tom vždycky styděly. A panikařily. Někdo nás slyšel. Ustel postel. Otevři okna. Tady se nic takovýho nekoná.

Hulit umí jedna báseň a taky u toho děsně řve – existuje snad pro mladýho kluka něco úžasnějšího?

Když je po všem, posadí se, hruď má stejně holou jako ty. Co máš ještě rád k jídlu?

11

Snažíš se k tomu postavit pragmaticky. Snažíš se ovládat, zachovat klid. Stejně skončíš každou noc v jejím bytě, do prdele. Jednou se pokusíš vynechat, ale stejně nakonec vyměkneš, ve tři ráno se vyplížíš z domu a bušíš jí na dveře, dokud tě nepustí dovnitř. Víš, že jdu zítra do práce, že jo? Vím, opáčíš, ale zdálo se mi, že se ti něco stalo. Je hezký, že lžeš, povzdychne si, a i když skoro spí, nechá tě, abys jí to udělal do zadku. Kurva paráda, opakuješ celé čtyři vteřiny, než se vystříkáš. Musíš mě při tom tahat za vlasy, svěří se ti. To se pak udělám jako raketa.

Mělo by to být něco suprovýho, tak proč se ti zdají čím dál hrůzostrašnější sny? Proč je ráno v umyvadle víc a víc krve?

Dozvíš se spoustu věcí z jejího života. Vyrůstala v Santo Domingu s otcem, byl to lékař a byl dost na hlavu. Matka od nich odešla, utekla s jedním italským číšníkem do Říma a tatíkovi se zhroutil život. V jednom kuse vyhrožoval, že se zabije, a ona ho musela nejméně jednou denně prosit, ať to nedělá, což se na ní teda dost podepsalo. V mládí dělala gymnastiku, mluvilo se dokonce o tom, že by mohla být členkou olympijskýho týmu, ale pak se trenér zdejchl i s pěnezma a dominikánská reprezentace to musela odpískat. Netvrdím, že bych získala medaili, říká, ale mohla jsem něco dokázat. Po tom debaklu vyrostla o dobrých třicet centimetrů a s gymnastikou byl konec. Když jí bylo jedenáct, získal otec práci v Ann Arboru v Michiganu a ji spolu se třemi mladšími sourozenci vzal s sebou. Za půl roku se všichni nastěhovali k jedný tlustý vdově, una blanca asquerosa, která Loru nesnášela. Ve škole neměla žádný kamarády a v deváté třídě se vyspala se svým dějepisářem. Nakonec se k němu i nastěhovala. Jeho bejvalka na tý škole učila taky, takže si můžete zkusit představit, jak to asi vypadalo. Hned po střední utekla s jedním mlčenlivým černochem na leteckou základnu do německýho Ramsteinu, ale ani to nevyšlo. Dodneška si myslím, že byl teplej, tvrdí. A nakonec poté, co se v Berlíně pokoušela – což bylo nejkurióznější – uchytit jako učitelka, se vrátila do Států. Nastěhovala se ke kamarádce z Michiganu, která měla byt v London Terrace, vystřídala pár kluků, byl mezi nimi i jeden starej kámoš z letecký základny, kterej ji navštěvoval, když měl opušťák, moreno s tou nejúžasnější povahou. Když se kamarádka provdala a odstěhovala, slečna Lora si ten byt nechala a našla si práci jako učitelka. Umanula si, že se usadí. Byl to pohodovej život, říká a ukazuje ti fotky. Celkem vzato.

Vždycky se tě snaží přimět, abys mluvil o bráchovi. To pomůže, tvrdí.

Co mám jako říkat? Dostal rakovinu, umřel.

Víš co, pro začátek to není špatný.

Nosí domů z práce letáky o vejškách. Dává ti je, půlka přihlášky už  je vyplněná. Vážně bys měl odtud vypadnout.

A kam? ptáš se.

Kamkoliv. Pro mě za mě odjeď třeba na Aljašku. Hlavně vypadni.

Spí s chráničem zubů. A přes oči si dává masku.

Jestli musíš odejít, počkej, až usnu, jo?

Po pár týdnech však říká: Prosím tě, nikam nechoď. A nakonec jen: Zůstaň.

A ty zůstaneš. Za úsvitu vyklouzneš z jejího bytu a okýnkem v suterénu vlezeš domů. Tvoje matka netuší ani hovno. Dřív mívala o všem přehled. Používala svůj campesino radar. Teď je ale někde jinde. Většinu času jí zabírá její žal, hejčká si ho.

Máš z toho, co vyvádíš, staženej zadek, ale zároveň tě to vzrušuje a necítíš se na světě tak osamělej. Je ti šestnáct a máš pocit, že jakmile jsi čuchnul k vagíně, už tě od ní nic na světě neodtrhne.

Pak tvůj abuelo v Dominikánské republice něco chytí a tvoje matka musí odletět domů. To zvládneš, ujišťuje tě. Slečna Lora slíbila, že na tebe dohlédne.

Umím vařit, mami.

Ne, neumíš. A ne aby sis sem vodil tu portorikánskou holku. Rozumíš?

Přikývneš. A místo toho si přivedeš dominikánskou ženu.

Vypískne radostí, když spatří pohovku pokrytou igelitem a dřevěný lžíce, co visí na stěně. Připouštíš, že se za matku trochu stydíš.

Ovšem že skončíte v suterénu ve tvým pokoji, kde máš pořád na očích bráchovy věci. Zamíří rovnou k jeho boxerským rukavicím.

Polož to, prosím tě.

Přitiskne si je k obličeji, nasává jejich vůni.

Nedokážeš se uvolnit. Přísahal bys, že užuž slyšíš za dveřma matku nebo Palomu. Každejch pět minut kvůli tomu přestaneš. Vadí ti, když se vedle ní probouzíš ve svojí posteli. Uvaří kafe a míchaný vejce, neposlouchá Radio Wado, ale „Ranní zoo“, a všemu se směje. Je to hodně divný. Paloma se zastaví, aby zjistila, jestli jdeš do školy, a slečna Lora se před ní promenáduje v tričku a s holou plochou, hubenou zadnicí.

12

Když jsi v posledním ročníku, nastoupí k vám do školy. Říct, že to je přitažený za vlasy, je jako říct nada. Potkáváš ji na chodbě a srdce máš až v krku. To je tvoje sousedka? ptá se Paloma. Bože, vždyť se na tebe do prdele dívá. Děvka stará. Ve škole jí zatápějí hlavně Hispánky. Dělají si legraci z jejího přízvuku, jejího oblečení, její figury. (Říkají jí slečna Babochlap.) Nikdy si nestěžuje. Ta práce je vážně skvělá, tvrdí, ale tobě je na první pohled jasný, že je to blbost. Bílý holky ji doslova žerou. Stane se trenérkou gymnastickýho oddílu. Bere děvčata pro inspiraci na hodiny tance. A netrvá dlouho, začnou vyhrávat. Jednou ji před školou její svěřenkyně přemlouvají tak dlouho, až udělá přemet vzad, jehož dokonalé provedení tě málem omráčí. Nic krásnějšího jsi v životě neviděl. Pan Everson, učitel chemie, se do ní samozřejmě zamiluje. Věčně je do někoho zamilovanej. Chvíli byl i do Palomy, než pohrozila, že to oznámí. Vídáváš je, jak se smějí na chodbě nebo obědvají ve školní jídelně.

Paloma se do tebe nepřestane navážet. Říká se, že pan Everson rád nosí dámský šaty. Myslíš, že mu je pomáhá zapínat?

Vy jste holky pitomý.

Je možný, že mu s tím vážně pomáhá.

Všechno tě to strašně znervózňuje. Ale sex je tím pádem ještě lepší.

Párkrát zahlédneš auto pana Eversona před jejím bytem. Zdá se, že pan Everson je u ní pečenej vařenej, posmívá se ti jeden kámoš. Najednou se ti samou zuřivostí podlamují kolena. Uvažuješ, že mu rozmlátíš auto. Uvažuješ, že zaklepeš na dveře. Hlavou se ti honí stovky možností. Nakonec ale zůstaneš doma a posiluješ, dokud neodjede. Když otevře dveře, projdeš kolem ní bez jedinýho slova. V bytě jsou cítit cigarety.

Smrdíš, říkáš.

Vejdeš do ložnice, ale postel je ustlaná.

Ay mi pobre, rozesměje se. No seas celoso.

Jasně že žárlíš.

13

V červnu odmaturuješ, ona stojí s tvojí matkou mezi diváky a tleská. Má na sobě červený šaty, protože jednou jsi jí řekl, že je to tvoje oblíbená barva, a pod nima prádlo stejný barvy. Po skončení slavnostního předávání vysvědčení vás oba zaveze do Perth Amboy do mexický restaurace. Paloma nemůže, protože má nemocnou mámu. Ale večer se s ní potkáš před jejich domem.

Zvládla jsem to, kření se Paloma.

Jsem na tebe pyšnej, opáčíš. A pak naprosto netypicky dodáš: Jseš neobyčejná mladá žena.

To léto se s Palomou vidíte všehovšudy dvakrát a žádný muckání už se nekoná. Už je pryč. V srpnu odjíždí na Delawarskou univerzitu. Nepřekvapuje tě, když ti asi po týdnu na kampusu napíše dopis, v jehož záhlaví stojí „Potřebuju změnu“. Neobtěžuješ se ho ani dočíst. Uvažuješ, že za ní na tu dálku zajedeš a promluvíš si s ní, ale pak ti dojde, že je to beznadějný.

Dál žiješ ve stejný čtvrti. Seženeš fleka v Raritan River Steel. Zpočátku se sice musíš porvat s pennsylvánskýma balíkama, ale nakonec si to nima vyjasníš a dají ti pokoj. Po večerech chodíš do barů s pár dalšíma pakama, co se ještě neodstěhovali, ožereš se jako prase a objevíš se na prahu slečny Lory s čurákem v ruce. Nepřestává do tebe hučet, abys šel na vysokou, nabízí, že zaplatí zápisný a všechno ostatní, ale ty nemáš zájem a říkáš: Teď ne. Sem tam se scházíte v Perth Amboy, kde vás nikdo nezná. Chodíte spolu na večeři jako normální lidi. Vypadáš vedle ní sice moc mladě a nesnášíš, když tě na veřejnosti hladí, ale co můžeš dělat? Strašně ráda se s tebou ukazuje. Víš, že to nebude dlouho trvat, a tak jí to řekneš a ona přikývne. Chci pro tebe jen to nejlepší. Snažíš se o sto šest vystřídat co nejvíc holek, namlouváš si, že tím se z toho aspoň dostaneš, ale žádnou z nich vlastně nemáš rád.

Někdy, když od ní odejdeš, vyrazíš na skládku, kde jste si s bráchou hrávali jako malí, a sedáváš na houpačkách. Přesně na tomhle místě pan del Orbe tvýmu bráchovi vyhrožoval, že ho střelí do koulí. Udělej to, odvětil Rafa, a pak tě tadyhle můj brácha střelí do kundy. V dálce za tebou hučí New York. Svět nikdy neskončí, opakuješ si v duchu.

14

Trvá dlouho, než se z toho oklepeš. Než si zvykneš na život bez Tajemství. Dokonce i poté, co to hodíš za hlavu a úplně ji vytěsníš ze života, máš pořád strach, abys do toho zase nespadl. Když konečně nastoupíš na Rutgersovu univerzitu, randíš jak o život, a pokaždý, když to nevyjde, jseš přesvědčenej, že máš problém s holkama svýho věku. Kvůli ní.

Rozhodně o tom s nikým nemluvíš. Až do posledního ročníku, kdy potkáš mujerón svejch snů, takovou, co dá kvůli tobě kopačky svýmu příteli, jednomu morenovi, a zažene všechny sukně, co se kolem tebe motají. Konečně máš někoho, komu věříš. Někoho, komu to nakonec řekneš.

Měli by tu mrchu bláznivou zatknout.

Tak to nebylo.

Měli by ji ještě dnes strčit do lapáku.

Přesto je fajn to někomu říct. Ve skrytu duše jsi byl přesvědčenej, že tě bude nenávidět – že tě všechny budou nenávidět.

Nemůžu tě nenávidět. Tú eres mi hombre, pronáší hrdě.

Když spolu zajedete za tvou matkou, začne o tom mluvit. Doña, es verdad que tu hijo taba rapando una vieja?

Tvoje matka znechuceně kroutí hlavou. Je úplně stejnej jako jeho otec a bratr.

Ti dominikánští chlapi, viďte, doño?

Tihle tři jsou ještě horší než všichni ostatní.

Nakonec tě přinutí projít kolem domu, ve kterým slečna Lora bydlí. Svítí se u ní.

Půjdu si s tou ženskou promluvit, naparuje se mujerón.

Nedělej to. Prosím. Nedělej to.

Půjdu.

Zabouchá na dveře.

Negra, prosím tě, nech toho.

Otevři! zařve.

Nikdo neotevře.

Poté s mujerón několik týdnů nepromluvíš. Je to jeden z vašich velkejch rozchodů. Nakonec se potkáte na koncertě Tribe Called Quest, a když si všimne, že tančíš s jinou, mávne na tebe a je po rozchodu. Vystoupáš až nahoru tam, kde sedí obklopená zlověstně vypadající dívčí tlupou. Zase si vyholila hlavu.

Negra, říkáš.

Zatáhne tě do rohu. Mrzí mě to, nechala jsem se unést. Chtěla jsem tě jen ochránit.

Zavrtíš hlavou. Skončí ti v náručí.

15

Promoce: nepřekvapuje tě, když ji tam zahlédneš. Překvapuje tě však to, žes s tím nepočítal. Chvilku předtím, než se s mujerón zařadíte do procesí studentů, slečnu Loru zahlédneš, jak stojí opodál o samotě v červených šatech. Konečně se začíná trochu zakulacovat; sluší jí to. Po skončení ji zpozoruješ, jak kráčí po trávníku před děkanátem a v ruce nese baret, kterej někde sebrala. I tvoje matka jeden ukořistila a pověsila si ho na stěnu.

Nakonec to dopadne tak, že se z London Terrace odstěhuje. Ceny jdou nahoru. Hromadně se sem stěhují Bangladéšané a Pákistánci. Za pár let se přestěhuje i tvoje matka až nahoru na Bergenline Avenue.

Po mnoha letech, když už s mujerón dávno nejste spolu, zadáš její jméno do počítače, ale nic se neobjeví. Během jedný cesty do Dominikánský republiky zajedeš do La Vegy a zkusíš se tam na ni poptat. Ukazuješ lidem i její fotku jako nějaký soukromý očko. Jste na ní vy dva, když jste si tehdy vyrazili na pláž. Oba se usmíváte. Oba jste nakonec mrkli.

Z anglického originálu přeložila Barbora Punge Puchalská.