Lyrismus je leninismus, píše v jedné z básní Ondřej Buddeus. A opravdu, spíše než lyrické konstrukce a imprese najdeme v jeho nové poezii místy až angažovanou reflexi aktuálního světa. „Archeologové rovnají dál skrčence do pohodlí krabic/ a stárnoucí biolog zjišťuje, že nejzajímavějším tvorem byl nakonec člověk.“
Chatroom: Dějiny obchodní značky Coca-Cola ve střední a východní Evropě v letech 1990 až 2011
Narodil jsem se koncem
studené války. Když sleduji Putinova
letní dobrodružství na internetu a píšu
tuhle báseň, působí mi to stres. Na počátku
mé povinné školní docházky v srdci
Evropy se odehrála válka
v Zálivu, ve 4. třídě
jsem zažil školní výlet do Prachovských
skal a genocidu ve Rwandě. Po
přestupu na jazykovou školu se
odehrála válka v Jugoslávii. Když jsem
navštěvoval taneční, zbourali
Světové obchodní centrum,
zaútočili na Pentagon a ohrozili
světovou bezpečnost. Gymnázium
jsem dostudoval během operace
Trvalá svoboda v Afghánistánu.
Za války v Iráku jsem nastoupil do
zaměstnání. Někdy eskaluje
násilí a musíme
bojovat s teroristy a fanatiky, kteří
ohrožují stabilitu. Chtěl bych vydat
knihu básní, protože umění je fajn, zplodit
silné potomky, abych si zajistil
kontinuitu, koupit byt
do osobního vlastnictví, nechat si
vytetovat nějaké heslo a konečně
získat řidičskou licenci jako mladí
Američané, dokud se ale
nezbavím fobie
z křižovatek
a komunikací, nebude to
možné. Pracuji na tom,
občas se soustředím jen na to
a nic jiného mě pak
nezajímá. A… ty?
I dětství mezinárodních soudců
skrývá polštářové bitvy
Dopoledne si předškoláci hrají v bezpečných
parcích.
Člověk (ani já ne) se nebaví
tím, po kom se opičí, ale
opičením.
Když jsem ho viděl
naposledy, napodoboval
granát.
Sehrál to dokonale. Davem zalomcoval
hněv a rozlétl se
do ulic. Vodními děly policejní vozy dočistily
zbytky civilizace.
Trojice odešly po dvojicích.
Masokostní moučka mléčným výrobkům propůjčuje sílu a zdraví
Do balíčků s nízkou tělesnou teplotou se nevešla. Prodávají se
v akci. Kupují se v akci.
Pouze a jenom ona se převtěluje. Dokud Descartes
myslel, byl. Vegetariánství možná není
jen náboženský systém. Máma mlela maso.
Táta mlel maso. Poesi er
„the male way of being female“. Rodina má
akci. Máme plné kufry. Rodina má děti.
Rodina má děti
s nízkou tělesnou teplotou. Počet tragických nehod o víkendech nestoupá překvapivě.
Nic z toho není umění
Gigolo čeká na poslední soud v prázdné čekárně
Plast napodobující dřevo má něco,
co dřevo nebude mít nikdy
Alarm kucká, nekašle
Říká se tomu rakovina
V novém kočárku z Dánska řve dítě hlady
za oknem
Bůh dveří Ianus se dívá dovnitř
a ven
Dluhy se splatily
Zelený panáček občas jde, a želvu nepředhoní
Většina Guinnessových rekordů nestojí
v knize Guinnessových rekordů
Když mi dáš stovku,
stojku stejně neudělám
Nůž na rozloučenou byl ostrý dost.
Odraziště už nebudeme dneska potřebovat.
Jen doskočiště, časem.
Lízaly rány Lazarovy psy, nebo psi
Lazarovy rány?
Přetočit film znamená nový začátek jen někdy.
Tvé bradavky drží smutek doposud uhrančivě.
Pláče se nanejvýš nad ránem.
Jsem úzkoprsý, co se týče klimatu.
Kuny lišky neloví.
Naopak
Zavřeli jste doma svůj byt?
Protesty za sklem se mě netýkají,
zvlášť v teráriu ne.
Zvířecím vášním dám ve volných chvílích
volný průchod rád.
Volné chvíle nejsou
bezúročné na rozdíl od mrdu na první pohled.
Nesmí se zpomalit, rychlost je předplacená.
Náraz osvobozuje postupně, ale důsledně.
Ze svobody jsme
se už dlouho netěšili dlouho. Kam patří hřebík
v sádrokartonu, když ostatní jsou pryč?
Ano, svůj byt jsme zavřeli doma.
Amerika se neto
Cestou jsme neušlapali nikoho, ani včera ne
„The Revolution will not be televised,“
napsal ScottHeron
a talent soutěžící se omezil na jediné:
„I just farted… I just totally farted!“
Svěží krev vystavuje do konce života
A to jsme si mysleli, že lepra vymřela na
choleru, cholera na AIDS, AIDS na chřipku
Mrtví už klíčí, rozhodl lyrický verš
Mouchy hnojí maso
Boxeři si v 80. letech vymačkali nejvíce
boláků v dějinách
Pohled obrazovky je upřenější (než ten tvůj)
(už déle než 50 let)
Rodiče se konečně shodli, když říkali,
abych neposlouchal
Postsonetismus
Populismus je neoexpresionismus
Komunismus je kanibalismus
Dadaismus je pluralismus
Objektivismus je alibismus
Postkolonialismus je humanismus
Liberalismus je surrealismus
Socialismus je automobilismus
Strukturalismus je optimismus
Lyrismus je leninismus
Pesimismus je exhibicionismus
Konstruktivismus je devocionismus
Antropocentrismus je multikulturalismus
Subjektivismus je darwinismus
Nacionalismus je okultismus
(Alternativní pointa:
Feminismus je sexismus
Ekoterorismus je minimalismus)
V intimní chvilce
Dívky v Hongkongu letí na vysoké bělochy.
Dívky v Kongu a coltan a AK47 se nekamarádí.
Návštěva nás má už příliš dlouho doma.
Někde nemrholí.
Ve sprše cizince neruš, nikdy
nevíš, jestli to není Bůh,
to či ono náboženství ho hledá.
Co nezapomeneme my, zapomenou oni
a ty se to nedozvíš.
Na to ovšem báseň mrdá (zase autenticky).
Strhni si strup, tu radost ti nikdo vzít
nemůže. Ne ten můj.
Jestli teď nespadneš z eskalátoru,
nemáš cheesburger rád opravdicky, řekli.
Povídám taxikářovi, že do nemocnice
jedu naposledy,
vypnul taxametr.
Bílý heterosexuální konzervativec osahává
prázdnou sklenici ve tmě.
Kdo sází odpovědi na otázky, které ještě
nebyly, nejsou a nebudou položeny?
Mezi jedním a druhým koncem máme jeden
a druhý konec, bod.
Kdo si byl tak jistý, že kamenem klidně
rozbije sklo,
až kámen odložil?
Cestou hledat cestu umí každý, říkám si,
ale kdy je ten kompilát doopravdy můj?
Když padám z eskalátoru vytrvale dolů?
Cetera
V kleci prázdný pták
nezpívá Ostny na akátech dráty
nevymyslely Omrzliny třete sněhem
Kyanid voní po mandlích
hořce Máma mele maso
v továrně Máme se fajn až na hřbitově
Dveře nemají vždycky kliku
zevnitř Only one Hitler is enought
isn’t he Mezi námi, není to tak
daleko V kleci prázdný pták
Mně neulevíš
Vyjmenuj 10 rozdílů mezi ženou a předkožkou.
Šaty, které dělají člověka, jsou plné člověka.
Ještě žádné zrcadlo neprasklo prázdné.
Vyjmenuj dalších 10 rozdílů.
Nikdo nesní svoje sny, ale cizí.
Na dveřích stálo TÁHNI.
Vyjmenuj dalších 10 rozdílů.
První sníh druhý den nepřekvapil.
Bílá? Ich weiß.
Který rozdíl je vždycky ten další?
Cesty od doktora a k doktorovi
se stýkají v nekonečnu
Ničit je od slova nic. Nic je od slova co.
Žasnoucí pochopil chirurgickou ocel v sanici.
Konečně ocelový argument, který hradí stát:
„Nekecej!“
Všechno, co řeknete, bude použito.
Všechno, co neřeknete, bude použito.
Všechno, co bude použito, se dozvíte
včas. Příznivá konstelace hvězd
nastává denně. Na nic
neříkající otázky nic neříkající odpovědi.
Vykřičník umí jediné slovo: mlčet. Infinitiv.
Na zubní niti se neoběsíš
Naše konverzace začala tím, že jsem řekl
„nudím se,
a když se nudím, jím preclíky“.
V přirozenosti myší je proklouzávat otvory.
Lesní zvěř něco zamlčuje.
Základem civilizace je pravidelná strava,
míní lidoop.
V biosféře ukřižovali Ježíše.
Archeologové rovnají dál skrčence
do pohodlí krabic
a stárnoucí biolog zjišťuje, že nejzajímavějším
tvorem byl nakonec člověk.
Máte, co jste chtěli, protože jste nechtěli,
co jste bili? ptala jsem se dozorců.
Má otázka by se jako potisk na tričku skvěle
neprodávala.
Ondřej Buddeus (nar. 1984) absolvoval studium translatologie a skandinavistiky na FF UK, kde v současnosti studuje v doktorském stupni. V roce 2011 vydal sbírku textů 55 007 znaků včetně mezer (Petr Štengl 2011) a ve spolupráci s Alžbětou Skálovou a Martinou Kupsovou obrázkovou knížku pro dospělé Orangutan v zajetí má sklony k obezitě (Napoli 2011). Překládá z němčiny a norštiny (Josef Winkler, Jan Erik Vold, Christian Futscher, Steffen Popp, Audun Mortensen ad.). Je šéfredaktorem časopisu pro současnou literaturu Psí víno, působí také jako občasný editor a literární publicista. V roce 2010 byl nominován na Drážďanskou cenu lyriky. Jeho texty byly přeloženy do polštiny, němčiny, angličtiny a italštiny. Debut s názvem rorýsy (2009) připravuje k vydání nakladatelství Fra.