Od toho máte básníka a jeho vizi, aby občas předběhla svoji dobu. Jak přiléhavým se stává dávno zapomenutý verš: „někdo tě srazí nákupním vozíkem“. Jak si nevzpomenout sám na sebe? Nastaly časy, kdy se v newyorských supermarketech nákupní vozíky stávají skutečnou zbraní. Oběťmi jsou zatím místní taxikáři a jedna žena nakupující cukroví. Pachateli místní taxikáři a kluci z Bronxu. To dává smysl: řidiči mají cit pro věci na kolečkách. Být sražen nákupním vozíkem jistě není nic moc, zvláště pokud se vezmou v úvahu doživotní následky. Na druhé straně je příjemné mít vizi a vidět, že se naplňuje. S odstupem lze snad jen dodat, že máli se vozík stát opravdovým zabijákem za přijatelnou cenu, vhodným nákladem bude nejspíše to nejlevnější mražené špenátové pyré (útočí se totiž až po průjezdu kasou). Takový náklad je těžký, tříští se jako sklo a omrzlé svary igelitových sáčků bývají skutečně ostré.
Miloslav Cecek