Živé umění se bije o peníze a ministerstvo kultury si stále častěji vysluhuje nálepku „ministerstvo památek“. Ve Valticích vzniká centrum, které by mohlo být po otevření v roce 2015 výrazným mezníkem v českém divadelně-tanečním dění. Kdyby takovou ambici mělo.
Ve Valticích roste Národní centrum divadla a tance. Pokud bychom měli jen z názvu projektu odhadnout, co bude jeho dramaturgickou a obsahovou náplní, mohli bychom si myslet, že domácí divadelnětaneční infrastrukturu čeká dlouhý krok dopředu. Mojí první asociací byla například regionální rezidenční choreografická centra, která se ve svém Programu na podporu současného tance, pohybového divadla a interdisciplinárních umění snaží už drahnou dobu prosazovat občanské sdružení Vize tance. Možná proto, a také v zápalu prvotního nadšení, jsem „soudobé“ divadlo a tanec, o nichž projekt hovoří, chápala nikoli ve smyslu barokní (z té doby pochází nyní rekonstruované valtické divadlo), ale současné.
Bude to Něco. Ale co vlastně?
Výchozí pozici nemá Národní centrum divadla a tance (NCDT) v našich podmínkách vůbec špatnou – ze strukturálních fondů dostalo dotaci 254 459 573 korun. Peníze z Integrovaného operačního programu tečou přes Ministerstvo kultury ČR pod optimistickým heslem Vracíme památky do života. „Smyslem a cílem Integrovaného operačního programu je nejen prostá oprava památek, ale i jejich oživení a navrácení do života společnosti. Integrovaný operační program umožňuje, aby památky poskytovaly nové služby v oblasti vzdělávání, kulturního rozvoje, rozšiřování duševních obzorů, lepšího chápání hodnot kulturního dědictví, a v širší míře tak sloužily veřejnosti. Památky bude možné nejen navštěvovat, ale také je aktivně využívat. Díky kulturním, vzdělávacím a dalším veřejně prospěšným aktivitám nebude provoz památek více zatěžovat veřejné rozpočty a zároveň se celý region stane atraktivnějším pro širokou veřejnost,“ uvádí se o programu na specializovaném webu kulturaevropa.eu. Co se tedy pod honosným a z marketingového hlediska všeobjímajícím, ve skutečnosti však velmi zavádějícím názvem NCDT skrývá?
Je zarážející, jak málo se lze o projektu s tak velkou finanční dotací dozvědět z veřejně přístupných internetových zdrojů. I v tisku se zatím objevila pouze vágní obecná vyjádření. NCDT vzniká se záměrem vybudovat celostátní moderní kulturní infrastrukturu, „která poskytne technologické zázemí a konzultační podporu při tvorbě a zpřístupnění produktů a služeb v oblasti soudobého divadla a tance, zázemí pro přípravu a prezentaci divadelních a tanečních inscenací partnerů projektu a dalších amatérských či profesionálních uměleckých ansámblů, zázemí pro edukační programy v oblasti divadla, tance a soudobého zpracování původní historické tvorby (odborné lektory zajistí partneři a další odborné organizace), tematické výstavy zaměřené na prezentaci soudobé divadelní a taneční kultury a její historický vývoj“. Projekt je papírově zacílený na doplnění infrastruktury pro kulturní služby s vyšší přídanou hodnotou. Nové centrum se ovšem hlásí také k badatelskostudijní činnosti. V první řadě ovšem jde o záchranu tří zchátralých objektů Státního zámku Valtice.
Za kulturou minulých věků
Dozvědět se detaily o skutečné dramaturgii a programové náplni NCDT od roku 2015 a také o způsobu jejich financování jde zatím ztuha. Ministerstvo kultury mě pro bližší informace odkázalo na Národní památkový ústav, který je nositelem projektu. „Realizací projektu dojde k obnovení tří významných částí národní kulturní památky Státní zámek Valtice – zámeckého divadla, zámecké jízdárny a zahradního domku, které jsou zapsány v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako integrální součást Lednickovaltického areálu. V původní historické budově divadla bude zrekonstruován divadelní sál pro 240 osob, včetně obnoveného technologického zázemí pro účinkující. Funkci velkého sálu s kapacitou až 600 osob zaujme jízdárna, na kterou bude navazovat ebadatelna v zahradním domku (kapacita 20 míst s počítači),“ popisuje projekt Zdeněk Musil z tiskového referátu Národního památkového ústavu v Brně. O programové náplni prozrazuje, že se v obnovených prostorách budou pravidelně konat tvůrčí setkání, workshopy a divadelní a taneční představení. „Projekt NCDT se stane celostátně působícím centrem, které poskytne moderní technologické zázemí a konzultační podporu v oblasti soudobého divadla a tance či soudobých interpretací této kultury minulých věků. Mezi klíčové aktivity projektu NCDT bude patřit široké portfolio edukačních programů tematicky zaměřených na divadlo a tanec,“ dodává obecně.
Podrobnosti jsem zjišťovala i u některých partnerů projektu. Podle informací Františka Foltýna z amatérského divadelního souboru Basta Fidli Valtice je tento soubor smluvně zavázaný, že se po otevření NCDT bude pět let podílet na programu po daný počet dnů v roce. „Kromě zkoušení a hraní chceme zrekonstruované prostory využívat pro pořádání Festivalu amatérských divadel (včetně souborů mezinárodní scény), navázat na akci Sešlosešest (kombinace místních výtvarných skupin, kapel a divadla). Dále budeme spolupracovat při divadelních a hereckých dílnách a koncertech organizovaných NCDT,“ plánuje Foltýn. Finanční zázemí souboru přitom odpovídá jeho amatérskému statusu a využívané prostory mu budou moci závidět nejen jiné amatérské skupiny, ale také většina nezávislých profesionálů.
Další subjekt, Společnost pro starou hudbu (SSH), vstoupil do projektu jako dlouholetý partner zámku, kde realizuje Mezinárodní letní školu staré hudby, která má také taneční sekci. „Z těchto důvodů se SSH zavázala v budoucnu spolupracovat na odborné náplni chystaného centra. Konkrétní program je zatím velmi vzdálený, byly zatím jen obecně diskutovány některé typy divadelních představení a spolupráce při vytváření dokumentačního zázemí,“ uvádí člen vedení SSH Marc Niubo s tím, že nyní je SSH spíše v očekávání dalšího vývoje.
Zajímalo mě také, zda v NCTD hraje nějakou roli Institut umění – Divadelní ústav (IDU), který si ministerstvo kultury platí jako oborové výzkumné a dokumentační pracoviště. Ředitelka IDU Pavla Petrová potvrzuje, že o projektu ví. Podle Ondřeje Svobody, jenž vede Divadelní ústav, je IDU přidruženým partnerem projektu. Přizván byl ale až těsně před podáním projektu s tím, že by se mohl podílet na obsahové náplni. Ta už však byla v tu dobu prakticky hotová, takže připomínky IDU nebyly zásadní, kriticky se však vyjádřil k projektu ebadatelny. Tomu podle Ondřeje Svobody moc nenahrává ani geografická poloha Valtic.
Další organizací, která by vzhledem ke svému zaměření mohla být v NCDT zainteresovaná, je bezpochyby občanské sdružení Vize tance. Jeho předsedkyně Nataša Novotná se však o projektu dozvěděla až na základě mého dotazu.
Finance – víc otázek než odpovědí
Jednou z idejí operačního programu je myšlenka, kterou zde opakuji: „Díky kulturním, vzdělávacím a dalším veřejně prospěšným aktivitám nebude provoz památek více zatěžovat veřejné rozpočty.“ Pokud to chápu dobře, znamená to, že „veřejně prospěšné aktivity“ by měly na sebe a na provoz a údržbu objektu plně vydělávat. Pominuli fakt, že je to částečně paradox, bude to skutečně tak? Na základě informací, které jsou lidé zainteresovaní v projektu v tuto chvíli ochotní či schopní poskytnout, těžko říct. „Zastupitelstvo města Břeclavi schválilo Smlouvu o partnerství a vzájemné spolupráci za účelem realizace projektu Obnova zámeckého divadla ve Valticích. Smlouvou se město Břeclav nezavazuje ke konkrétním činnostem, jde o spolupráci v rámci udržitelnosti projektu. Finančně se tedy město na projektu nepodílí, finanční prostředky města budou zapojeny až do konkrétních akcí, které tam bude město realizovat. Město Břeclav v případě, že využije prostory ke svým účelům, uhradí vždy jen režijní náklady, které z toho vyplynou. V současné době ještě konkrétní plán činnosti, vzhledem k časovému horizontu dokončení obnovy divadla, není tvořen,“ odpovídá na otázku po aktivitách města v NCDT Zdeňka Baková, vedoucí Odboru školství, kultury, mládeže a sportu Městského úřadu Břeclav, dalšího partnera. Všechno tak nasvědčuje tomu, že finance bude muset NCDT shánět standardní cestou: kombinací grantů a mezinárodní podpory, sponzoringu a vlastních výdělečných akcí.
Velkolepý projekt NCDT je ukázkovým příkladem paradoxnosti podpory divadla a tance v Česku. Zatímco například na živé taneční umění jdou ročně z ministerstva kultury pouhé jednotky milionů korun, na Moravě vzniká velkolepý projekt, hned v počátku podpořený čtvrt miliardou, jehož budoucí náplň a především samotné fungování a financování zatím vzbuzují spíše pochybnosti. Kdyby ve Valticích plánovali pořádat a finančně podporovat třeba vysoce profesionální rezidence zaměřené na současný tanec nebo divadlo, mohli bychom jim zatleskat. Takovému směřování ale zatím nic nenasvědčuje. Ano, je bezvadné, že v Česku opravíme další významnou památku a marketingově ji podpoříme honosnou hlavičkou Národního centra. Doufejme ale, že u toho nezůstane a že Valtice po roce 2015 oživí i stejně velkolepé, hojně navštěvované akce a velkokapacitními sály nebude jen fičet vítr anebo vlát lemy dámských šatů z komerčních večírků.