eskA2látor 2

Milan Knížák na svých internetových stránkách vyhlašuje v duchu starodávné tradice misomusů bojkot umění a uměleckého školství. Argumentuje falešností zájmu společnosti o tyto oblasti a jako očistu navrhuje „odstranit vše, co se nazývá uměním“, celého „světa umění“ včetně vysokých uměleckých škol. Je to bezelstná zpráva od někoho, kdo se trvale podílel na rozkladu kulturní jednoty – ať již jako umělec, pedagog nebo galerijní ředitel. Kritici bořitelské role moderního umění si mohou mnout ruce. Že se starý pán opožďuje, bylo v dobách jeho panování v Národní galerii již dlouho zjevné, oslnivost jeho nástupu na umělecké akademii plynula z aktuální vhodnosti zamrzlou strukturu demontovat. Obávám se, že problém není v roztříštěnosti uměleckých názorů, ale v potřebě stále hlubších a komplikovanějších přístupů. Doba jednoduchých návodů je dávno pryč. Žijeme složitostí a musíme se s ní umět vyrovnávat.